o nahrazení projevu vůle

1. Okresní soud v [adresa] (dále jen „soud prvního stupně“) shora uvedeným rozsudkem nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a to ohledně pozemků parc. [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a [Anonymizováno]. č[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaných na LV č. [hodnota], u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-[Anonymizováno], v k. ú. [adresa], obec [adresa], a pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [hodnota], zapsaných na LV č. [hodnota], u [právnická osoba] pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-[Anonymizováno], v k. ú. [adresa], obec [adresa] (výrok I.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům náhradu nákladu řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit ČR na účet Okresního soudu v [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Soud prvního stupně na základě zjištěného skutkového stavu po právní stránce věc hodnotil podle zákona č. 229/1991 Sb, o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“) a podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dále jen „zákon o Státním pozemkovém úřadu“). Uvedl, že poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem žalovaného a struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. [Jméno žalovaného] má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Pokud žalovaný nedostál své povinnosti uspokojit restituční nároky nabídkou v takové kvalitě a kvantitě, aby odpovídala skutečné výši restitučních nároků, dopouští se ve svém postupu při uspokojování restitučních nároků liknavosti, což umožňuje oprávněným osobám uplatnit svůj nárok u soudu žalobou na vydání konkrétních pozemků.

3. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 4 zákona o půdě, kterým vzniklo právo na poskytnutí náhradních pozemků. Pokud jde o charakter a ocenění odňatých pozemků, soud prvního stupně konstatoval, že pozemek [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] o výměře 2 870 m2 přešel na stát v roce 1987 a 1988. Pozemek byl částečně zastavěn rodinnými domy, na jeho části se nachází sportovně rekondiční areál včetně chodníku s veřejným osvětlením a na části komunikacemi s uloženou technickou infrastrukturou pro rodinné domy, a proto nemohl být právnímu předchůdci žalobců [Jméno žalobce A], r. č. [RČ], vydán (§ 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě). [Jméno žalobce A], r. č. [RČ], tak vznikl nárok na náhradu za nevydané odňaté pozemky (§ 14 odst. 1 věta druhá zákona o půdě) buď poskytnutím jiného pozemku (§ 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě), nebo formou peněžité náhrady (§ 16 zákona o půdě). Jelikož [Jméno žalobce A], r. č. [RČ], dne [datum] zemřel, přešel jeho nárok děděním na žalobkyni a [Jméno žalobce A], r. č. [RČ], jehož nárok přešel rovněž děděním na žalobce. Pozemek byl znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] oceněn částkou [částka] (ve výměře 2 794 m2 jako pozemek stavebního charakteru). Soud prvního stupně tak vycházel ze znaleckého posudku předloženého žalobci, který reflektoval stavební charakter pozemků. Žalobci a jejich předchůdci sami vyhledali podklady k ocenění odňatých pozemků, zajistili vypracování znaleckého posudku a od července 2015 (nesouhlas [Jméno žalobce A], r. č. [RČ] s přeceněním pozemku) a dále i od prosince 2021 (žalobkyně) se domáhají přecenění svého restitučního nároku, přičemž jejich požadavek soud shledal důvodným, neboť ocenění odňatých pozemků žalovaným nebylo provedeno správně (cena odňatých pozemků mnohonásobně převyšuje ocenění provedené žalovaným). Žalovaný i po doložení podkladů od žalobců setrval na tom, že pozemky přeceňovat nebude, a na svém postoji nic nezměnila ani v tomto řízení. Tím, že žalovaný odmítá přecenit špatně oceněný restituční nárok, postrádá účast žalobců ve veřejných nabídkách smysl, neboť veškerá jejich účast by byla shledána neplatnou. Jednání žalovaného vůči žalobcům a jejich předchůdcům v rámci vydávání náhradních pozemků tak s ohledem na nekonání v otázce přecenění restitučního nároku soud prvního stupně hodnotil jako liknavý a svévolný postup s tím, že žalobci skutečně nemají jiný prostředek obrany proti libovůli státu, než se domáhat vydání náhradních pozemků žalobou před soudem. Tak se již více nezabýval tím, zda se žalobci účastnili veřejných nabídek či zda byly nabídky adekvátní restitučnímu nároku. Dovodil, že za aktivní přístup žalobců a jejich předchůdců lze pokládat i jejich snahu docílit správnosti ocenění jejich nároku včetně obstarání relevantních listin a důkazů k tomuto ocenění.

4. Soud prvního stupně dále uzavřel, že zde není žádná zákonná překážka pro vydání požadovaných náhradních pozemků, a mohou být převedeny na oprávněné osoby. Všechny požadované pozemky jsou ve výlučném vlastnictví žalované, nejsou na nich evidována žádná omezení vlastnického práva, jsou součástí zemědělského půdního fondu a v katastru nemovitostí jsou evidovány jako orná půda.

[právnická osoba] námitce promlčení nároku žalobců soud prvního stupně odkázal na ustálenou judikaturu, dle které požadavek na přecenění hodnoty nevydaného pozemku podle zákona o půdě nepodléhá promlčení (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] z [datum], sp. zn. [spisová značka] z [datum]).

6. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen “o. s. ř.“). Žalobci byli podle soudu prvního stupně plně úspěšní, proto jim přiznal právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Vyšel z toho, že řízení o vydání náhradních pozemků je řízením, kde způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu, ve kterém soud není vázán žalobním petitem. Předmětem řízení je penězi ocenitelné plnění, byla zjištěna hodnota vydávaných náhradních pozemků [částka], proto při stanovení výše tarifní hodnoty vyšel z § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Soud prvního stupně přiznal žalobcům odměnu za právní zastoupení za 5 úkonů právní služby dle § 7 AT, když jeden úkon ve věci – převzetí a příprava zastoupení byl učiněn do [datum]. Další úkony ve věci – dvě vyjádření ve věci a dvakrát účast na jednání soudu podle byly učiněny po [datum]. Soud prvního stupně podle novelizovaného § 12 odst. 4 AT krátil plnou odměnu o aritmetrický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků, tj. o 10 %., a tak dle soudu prvního stupně náleží za každý z těchto úkonů žalobcům odměna [částka]. Dále soud prvního stupně přiznal žalobcům náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 3 AT 1 x [částka] za úkon učiněný do [datum] a 4 x [částka] za úkony učiněné po [datum], náhradu cestovného dle § 13 odst. 1 AT v částkách [částka] a [částka] a náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za 8 započatých půlhodiny po [částka], tj. [částka] a 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobců a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

7. O nákladech řízení státu soud prvního stupně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil ve věci neúspěšné žalované povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši [částka].

8. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Odmítl, že by vůči žalobcům bylo postupováno liknavě a svévolně. Namítal, že nejsou splněny podmínky pro výjimečnou možnost domáhat se převodu náhradních pozemků i mimo veřejnou nabídku podáním žaloby o nahrazení projevu vůle. Upozornil na skutečnost, že žalobci se mohli účastnit veřejných nabídek a v tomto směru nebyli dostatečně aktivní. Nabídku pozemků ve veřejných nabídkách považoval za dostatečnou a adekvátní. Žalobci tak neprojevili trvalou snahu o uspokojení svého nároku stanoveným způsobem, až do roku 2024, kdy se začali domáhat přecenění nároku a převodu pozemků, byly zcela pasivní. Dále uvedl, že nárok žalobců oceňuje správně na základě objektivních skutečností v souladu se zákonem a judikaturou. Na části odňatého pozemku byla realizována pouze výstavba čtyř rodinných domů, lze proto uvažovat pouze o ocenění části odňatého pozemku jako stavebního, v daném případě o výměře 316 m2, kterou však ve svém znaleckém posudku jako stavební ocenila znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Rovněž samotnou délku řízení nelze dle žalovaného považovat za liknavost. Nelze dovozovat, že by žalovaný nesprávným oceněním bezdůvodně a protizákonným způsobem oddaloval možnost uspokojení nároků žalobců, žalovaný tímto postupem pouze chránil své oprávněné zájmy. Žalovaný na výzvy k přecenění ze strany žalobců vždy reagoval v brzké době, bohužel žalobcům se nepodařilo doložit relevantní podklady. K převoditelnosti náhradních pozemků namítal, že bylo nesprávně rozhodnuto, a to dříve, než byly pozemky dle novelizovaného zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, doprověřeny. S ohledem na vše uvedené žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl, případně aby zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc k dalšímu řízení.

9. Žalobci k odvolání žalovaného se plně ztožnili s napadeným rozsudkem i jeho odůvodněním a mají za to, že postupy žalovaného při vyřizování jejich restitučních nároků jsou svévolné a liknavé a byly tak naplněny všechny předpoklady pro vypořádání nároků žalobců vydáním předmětných náhradních pozemků. Odkázali na konstantní judikaturu v tomto směru a na svá dřívější vyjádření k žalobě. Žalobci dále poukázali na jejich aktivní snahu o saturaci jejich restitučního nároku a naopak pasivitu žalovaného, který jim nebyl při vypořádání jejich nároku součinný. Ve vztahu k charakteru nevydaného pozemku zdůraznili, že Nejvyšší soud při posuzování stavebního charakteru odňatých pozemků aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, kdy je třeba oprávněné osobě poskytnout náhradu jako za pozemky stavební, pokud pozemky bylyurčeny k zastavění, přičemž při posuzování stavebního charakteru není rozhodující pouze existující územně plánovací dokumentace, nýbrž např. i skutečnost, že odňaté pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby, ke které následně i došlo, či skutečnost, že došlo k bezprostřední realizaci výstavby. Tyto skutečnosti byly zohledněny i ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze všech uvedených důvodů žalobci navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrzen.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

11. Odvolací soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně, který v řízení provedl potřebné dokazování a dospěl ke správným závěrům. Odvolací soud z nich proto vychází a ve stručnosti na ně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], odkazuje.

12. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby

a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto,

b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků

1. převáděných podle § 3 odst. 4, § [právnická osoba] § 10 odst. 1 nebo 2,

2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo

4. již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti [právnická osoba] vyjádření příslušný úřad územního plánování,

c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav,

d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu,

e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech,

f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu,

g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí,

h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b),

i) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. a) nabyté směnou nebo koupí podle § 3 odst. 2 pro potřeby pozemkových úprav,

nebo j) zemědělské pozemky určené pro dopravní, vodní nebo energetickou infrastrukturu nebo strategické investiční stavby podle příloh č. [hodnota] až 3 k zákonu č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů.

Podle odst. 2 téhož ustanovení na žádost [právnická osoba] sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zda pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, podle zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo zákona č. 44/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny. V případě zjištění rozporu mezi těmito sdělenými skutečnostmi [Jméno žalovaného] ověří převoditelnost pozemku vlastní činností, a to za předpokladu, že lze skutečnost zjistit z veřejně dostupných zdrojů. Při převodu zastavěných pozemků se sdělení podle odstavce 1 písm. c), e) a f) nevyžaduje.

13. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě pozemky nebo jejich části nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájením stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Sb., [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

1. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

2. Podle § 11a odst. 14 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

3. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

4. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni [datum], a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10% pořizovací ceny.

5. V řízení bylo prokázáno, a tento závěr nebyl žádnou ze stran zpochybňován, že žalobci jsou oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě v rozsahu nevydaných pozemků podle rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkový úřad [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které právní moci dne [datum]. Původní pozemek nemohl být vydán pro omezení uvedená v § 11 zákona o půdě, žalobcům vznikl nárok na poskytnutí jiných pozemků dle § 11a zákona o půdě. Žalovaný je osobou povinnou, neboť práva a povinnosti podle § 22 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, vykonává [Jméno žalovaného].

6. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí postup žalovaného vůči žalobcům jako liknavý a svévolný, neboť nárok žalobců nebyl dosud zcela uspokojen a za nevydaný odňatý pozemek jim dosud nebyla poskytnuta náhrada v plné výši. Žalovaný nesprávně evidoval nárok žalobců, neboť ocenil větší část odňatého nevydaného pozemku jako zemědělský, nikoli jako pozemek stavební, a na tomto stanovisku setrval i po podání žaloby. Tímto postupem ztížil uspokojení žalobců předpokládaným způsobem. Námitka žalovaného o pasivitě žalobců není důvodná. O přecenění svého nároku právní předchůdce žalobce žádal již v roce 2015 (viz nesouhlas [Jméno žalobce A], r. č. [RČ] s přeceněním pozemku), navíc o aktivitě žalované spojené s uspokojením nároku svědčí i fakt, že na základě její účasti ve veřejné nabídce se domohla částečné restituční náhrady převedením náhradního pozemku. Žalovaný tak bez ospravedlnitelného důvodu ztěžoval, i přes aktivní přístup žalobců, jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků - srov. § 11a zákona o půdě), nesprávným oceněním restitučního nároku a zejména nerespektováním ustálené soudní judikatury. Nesprávná kvantifikace restitučního nároku je pak soudní praxí kvalifikována jako svévolný postup. [jméno FO] žalovaný přecenění nároků odmítá, žalobce z účasti ve veřejných nabídkách vylučuje, nezbývá jim nic jiného, než svůj nárok uplatnit podáním žaloby na vydání náhradních pozemků, neboť jiný postup nemůže k uspokojení jejich nároku vést (srov. např. usnesení NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud žalobcům poskytl právní ochranu při uspokojování jejich restitučního nároku, a správně uzavřel, že žalobci se mohou domáhat nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních pozemků, aniž by bylo třeba trvat na tom, aby tyto pozemky byly dříve nabídnuty do veřejné nabídky.

7. S ohledem na argumentaci žalovaného ohledně hodnocení liknavosti a svévole odkazuje odvolací soud rovněž na skutečnost, že je třeba mít na paměti smysl a účel restitučních zákonů, kterým je snaha zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd a ke splnění tohoto účelu a cíle je třeba interpretovat restituční zákony ve vztahu k oprávněným osobám co nejvstřícněji (např. nález Ústavního soudu IV. ÚS 1088/12). V tomto směru odvolací soud odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který v bodu 39. uvádí, že ,,restituční předpisy byly přijaty za účelem odstranění či alespoň zmírnění majetkových a jiných křivd vzniklých v době tzv. nesvobody, a to po právní stránce způsobem přístupným, důstojným a nepochybným (srovnej stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). Rozhodování o nárocích oprávněných osob bylo tehdy svěřeno namísto soudům orgánům správním (někdejším okresním úřadům, resp. jejich pozemkovým úřadům, posléze institucionálně podřízeným Ministerstvu zemědělství a poté dovolatelce), a to též s vědomím toho, aby správní řízení, svázané krátkými pořádkovými lhůtami, proběhlo méně formálně než řízení soudní, bez větších prodlev a s nižšími náklady pro dotčené účastníky správního řízení. Přesto s ohledem na určitou složitost dané problematiky i množství uplatněných nároků bylo již od počátku zřejmé, že pro oprávněné osoby nepůjde o jednoduchou a rychlou cestu směřující k brzkému uspokojení jejich oprávněných nároků. Přesto se však z cesty stala spíše delší štreka, z ní pak maratonská trasa, na níž, oproti očekávání, byly oprávněné osoby v mnoha případech ještě konfrontovány s neočekávanými překážkami, jež jim stát ([právnická osoba] a posléze dovolatelka) kladl do cesty. Ať už šlo o nedostatečné ocenění uplatněných nároků (odmítnutí přecenění s ohledem na charakter původních pozemků), čímž došlo k faktické blokaci výběru náhradních pozemků, rovněž byly nedostatečně zařazovány vhodné náhradní pozemky do výběrových řízení, v některých případech byly na úkor restituentů bezdůvodně upřednostňovány v rámci přímé nabídky třetí osoby (srov. k tomu body 52, 66 a 70 nálezu pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), kdy zákonodárce se rovněž pokoušel účelově zbavit oprávněné osoby možnosti naturální restituce prostřednictvím neústavního zákona č. 185/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (viz tentýž nález)“.

8. K otázce ocenění nevydaných pozemků se opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud, přičemž uzavřel, že v těch případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Jak uvedl již soud prvního stupně, dovolací soud ve své judikatorní praxi aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako podmínce uznání pozemků za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou k závěru o stavební povaze pozemku vést (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 1540/2023, dostupné jako ostatní v textu uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz).

9. Soud prvního stupně učinil správná skutková zjištění, na které odvolací soud odkazuje, a to, že nevydaný pozemek parc. č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 2 870 m2 v katastrálním území [adresa] přešel na stát kupními smlouvami ze dne [datum] za účelem výstavby technické vybavenosti pro 14 rodinných domů v [adresa], ze dne [datum] pro výstavbu rodinných domů pro rok 1984 (pozemek zařazen do seznamu pozemků usnesením rady z [datum] č. [hodnota]) a ze dne [datum] za účelem výstavby technické vybavenosti pro 14 rodinných domů v [adresa]. K zástavbě odebraného pozemku mělo dojít na základě Rozhodnutí o umístění stavby č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z [datum] vydané Útvarem hlavního architekta hl. m. Prahy a Rozhodnutí o umístění stavby (z důvodu změny) č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z [datum] vydané Útvarem hlavního architekta hl. m. Prahy, přičemž záměrem bylo v lokalitě postavit 50 řadových rodinných domů včetně inženýrských sítí a komunikací. Dle [právnická osoba] hlavního města [adresa] v době uzavření smluv byl odňatý pozemek, až na část odpovídající části pozemku dle současné evidence parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], zahrnut z převážné části v intravilánu obce (parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle územního plánu zahrnuta částí do funkční plochy zeleň a částí do funkční plochy technické vybavení, parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] dle územního plánu zahrnuty do funkční plochy bydlení, parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zahrnuty částečně do funkční plochy bydlení a částečně zeleň, avšak přímo navazují na plochy vyznačené jako zastavitelné). Na odňatém pozemku byla následně realizována výstavba první etapy čtyř rodinných domů (dne [datum] bylo vydáno kolaudační rozhodnutí ohledně čtyř rodinných domů na pozemcích č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]) a v roce 1988 na parcelách č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] a č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] probíhala stavební činnost vč. hotové komunikace. V současné době je na pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k. ú. [adresa] sportovně rekondiční areál včetně chodníku s veřejným osvětlením, nezastavěná je pouze část o výměře 76 m², na pozemcích č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] jsou postaveny rodinné domy a na pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je pod komunikacemi uložená technická infrastruktura pro rodinné domy. Přestože tedy byl odňatý pozemek k datům uzavření kupních smluv veden jako pozemek zemědělský, je vzhledem k tomu, že v této době již byl určen k výstavbě rodinných [právnická osoba] tím záměrem byl i vykupován, a navíc v době převodu odňatého pozemku na stát existovala i příslušná územně plánovací dokumentace, dle níž byl pozemek určen k zastavění.

10. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně odvodil stavební charakter žalobcům nevydaného pozemku z celé řady důkazů, které svědčí o jejich stavebním charakteru. Pokud byl ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO] tento pozemek (resp. část o výměře 2 794 m2), oceněn podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., jednalo se o správný postup, souladný s ustálenou judikaturou a odvolací soud uzavírá, že hodnota nároku na náhradu za odňatý pozemek činí v případě žalobců celkem [částka] (s ohledem na spoluvlastnické podíly žalobců ve výši [částka] na každého). Na restituční nárok žalobkyně bylo plněno na základě její účasti ve veřejné nabídce ve výši [částka]. Žalobce dosud na restituční nárok nečerpal. Soud prvního stupně tudíž správně dovodil, že vydáním pozemků nedošlo k přečerpání nároku žalobců, když hodnota převáděných náhradních pozemků činila celkem [částka].

11. Pokud jde o otázku převoditelnosti a tedy vhodnosti náhradních pozemků, odkazuje odvolací soud zcela na skutkové a právní závěry soudu prvního stupně, uvedené v odst. 112 a 113 odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že ani oprávněná osoba, vůči níž bylo postupováno liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem, se nemůže domáhat převodu jakéhokoli zemědělského pozemku ve vlastnictví státu. Při posuzování „vhodnosti“ pozemku k převodu oprávněné osobě jako pozemku náhradního (§ 11a odst. 1 zákona o půdě) je jednak významné, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., a dále, zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda převod pozemku není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze hospodářsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu. Tato hlediska je nutno vždy zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání, popřípadě nevydání, každého takového pozemku posuzovat samostatně, ale s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci.

13. Soud prvního stupně s ohledem na shora uvedené správně uzavřel, že takovou shora uvedenou překážku netvoří samotná existence liniové zeleně (pozemek parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]) ani existence protierozních prvků plošného charakteru (pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]). Nejedná se ani o judikaturou stanovenou výjimku pro převod pozemků. U požadovaných pozemků tak nebyly žádné překážky vydání shledány.

14. Účastníci učinili nespornou hodnotu převáděných pozemků, shodli se na tom, že cena pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí [částka], cena pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí [částka], cena pozemku parc. č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa] činí [částka], cena pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] činí [částka], cena pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] činí [částka], cena pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] činí [částka]. Hodnota pozemků tak celkem činí [částka], což i s případným přihlédnutím k nepravomocnému rozsudku Okresního soudu [adresa]-východ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a k výši obdrženého plnění pro žalobkyni nepřevyšuje výši restitučního nároku žalobců.

15. Soud prvního stupně správně posoudil i námitku žalovaného o promlčení, když odkázal na ustálenou judikaturu, dle které požadavek na přecenění hodnoty nevydaného pozemku podle zákona o půdě promlčení nepodléhá, neboť nepředstavuje samostatné majetkové právo (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]).

16. S ohledem na uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Současně byl jako věcně správný potvrzen i související výrok III. o náhradě nákladů řízení státu.

17. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř, avšak nesprávný byl jejich výpočet.

18. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že řízení o převod náhradního pozemku podle ustanovení § 11a zákona o půdě je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahu mezi účastníky ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., v němž není soud žalobním návrhem – jde-li o určení okruhu převáděných pozemků – vázán, a nárok oprávněné osoby lze uspokojit vícero způsoby (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení téhož soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

19. Při rozhodování o nákladech řízení je tedy podle odvolacího soudu třeba vzít v potaz charakter tohoto řízení, ve kterém soud není vázán žalobním návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Nelze rovněž přehlížet, že nárok žalobce (a jeho předchůdce) nebyl dlouhodobě plně uspokojen, ač bylo zjištěno, že nárok na převod náhradních pozemků je dán a že postup žalovaného při uspokojování jeho nároků byl shledán jako liknavý a svévolný.

20. Při posouzení otázky tarifní hodnoty sporu vyšel odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně z toho, že jde-li o žalobu na projev vůle směřující ke vzniku právního jednání, jehož předmět je penězi ocenitelný, je namístě vycházet z hodnoty předmětu sporu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud vyšel z ceny pozemků, u nichž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o jejich převodu, což je obecně princip, který odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího soudu a není v rozporu ani s aktuální rozhodovací praxí dovolacího soudu, který sám při rozhodování o nákladech dovolacího řízení vychází z tarifní hodnoty, která odpovídá hodnotě uspokojeného restitučního nároku (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud je přesvědčen, že zvolený postup, tedy určení tarifní hodnoty odvozené od výše uspokojeného nároku žalobců, plně odpovídá shora popsanému charakteru tohoto typu řízení, kdy soud není vázán žalobním návrhem, i okolnostem tohoto konkrétního řízení. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud vyšel z toho, že každý z žalobců nabyl pouze spoluvlastnický podíl na nemovitostech, jejich nárok je tak v částečné výši a každému z žalobců byla přiznána náhrada nákladů řízení samostatně s tím, že punktum věci bylo rozděleno dle poměru žalobců na předmětu sporu. Každý z žalobců nabyl spoluvlastnický podíl k nemovitostem ve výši 1/2, tarifní hodnota tak představuje částku [částka] ([částka] děleno 2).

21. Náklady řízení před soudem prvního stupně tak představuje odměna advokáta za pět úkonů právní služby podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (AT), když jedne úkon ve věci – převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 AT byl učiněn do [datum], podle § 12 odst. 4 AT ve znění účinném do [datum] tak náleží za tento úkon žalobcům odměna ve krácené výši [částka] (nekrácená tarifní odměna [částka]) plus poměrná část náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT ve výši [částka]. Čtyři úkony ve věci – dvě vyjádření ve věci a dvakrát účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT, byly učiněny po [datum] a podle novelizovaného § 12 odst. 4 AT. Odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků se tak u každého účastníka krátí o aritmetrický průměr procentních hodnot uvedených účastníků (tj. v daném případě 0 % + 20 % = 20 % : 2 = 10 %). Každému z účastníků tak náleží za každý z těchto úkonů odměna [částka] plus poměrná část náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 AT ve výši [částka]. Dále odvolací soud přiznal žalobcům náhradu náhradu cestovného za celkem [hodnota] km (dvakrát [adresa] a zpět) v částkách [částka] a [částka] Kč (na každého z žalobců tak připadá ve výši [částka]) a náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za 8 započatých půlhodiny po [částka], tj. [částka] (na každého z účastníků připadá [částka]) a náhradu ve výši [částka] odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Celkem náklady řízení před soudem prvního stupně tak pro každého z žalobců činí [částka].

22. Na základě shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. podle § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. I v odvolacím řízení byli plně procesně úspěšní žalobci, mají proto právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému.

24. Náklady žalobců v odvolacím řízení sestávají z krácené odměny advokáta za dva úkony právní služby po [částka] (nekrácená tarifní odměna [částka]) za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a za vyjádření k odvolání žalované podle § 6, § 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 12 odst. 4 AT, poměrné části paušální náhrady hotových výdajů po [částka] za uvedené úkony právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu a náhrady ve výši [částka] odpovídající 21% sazbě daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 o. s. ř. Celkem náklady odvolacího řízení pro každého z žalobců činí [částka].

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř.