o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 20 C 63/2022-59 ze dne 12. dubna 2022
JUDr. Roman Šebek · Rozhodnutí ze dne 5. 1. 2023
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Šebka a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]
sídlem [adresa]
zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
bytem [adresa]
zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]
sídlem [adresa]
o 40 072 Kč s příslušenstvím,
o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 20 C 63/2022-59 ze dne 12. dubna 2022
I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 7 356,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl rozsudkem č. j. 20 C 63/2022-59 ze dne 12. 4. 2022 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 448 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částku 10 706 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částku 10 706 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částku 8 212 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 3 781 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný byl v rozhodném období od [datum] do [datum] vlastníkem a provozovatelem vozidla zn. Renault Master, [registrační značka], které rovněž bylo na něj coby vlastníka a provozovatele registrováno v registru silničních vozidel (dle § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích; dále též jen„ registr vozidel“). V uvedeném rozhodném období nebylo k předmětnému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Dále byl žalovaný v druhém rozhodném období od [datum] do [datum] vlastníkem a provozovatelem dalšího vozidla zn. Mazda 6 N1 [registrační značka], ačkoliv bylo v té době (nesprávně) v registru vozidel evidováno na jinou osobu – [jméno] [příjmení]; ten však kupní smlouvou„ z dubna 2017“ (před počátkem rozhodného období) předmětné vozidlo prodal žalovaném. Rovněž v tomto rozhodném období nebylo k uvedenému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále též jen„ pojištění odpovědnosti“). Žalovaný tak porušil svou povinnost dle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Proto je dle § 4 odst. 1, 2 cit. zákona povinen zaplatit žalobkyni za obě rozhodná období prováděcím předpisem stanovený příspěvek 86 Kč za každý den nepojištění každého vozidla, což odpovídá pohledávkám uplatněným žalobkyní žalobou. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván; příspěvek je splatný. Úrok z prodlení požadovaný žalobkyní je co do období i výše v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
2. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, kterým jej napadl v celém rozsahu. V odvolání namítá, že soud prvního stupně učinil svá skutková zjištění pouze na základě prostých kopií listin, ačkoliv žalovaný jejich pravost popřel v rámci„ odporu proti platebnímu rozkazu“. Žalovaný dále namítl, že mu„ nebyl poskytnut adekvátní prostor k vyvrácení žalobkyní tvrzených skutečností“. Zdůraznil, že v soukromoprávním smyslu je skutečným vlastníkem ten, kterému svědčí platný nabývací titul (kterým není evidence v registru vozidel, ale platně uzavřená kupní smlouva) a kdo s věcí po právu disponuje. Zdůraznil, že obě vozidla před začátkem rozhodných období převedl na jinou osobu, a to na společnost [právnická osoba]: vozidlo značky Mazda 6 kupní smlouvu z [datum] a vozidlo značky Renault Master kupní smlouvou z [datum], a to aniž u obou vozidel provedl změnu osoby vlastníka a provozovatele v registru vozidel. Rozhodující je závěr o skutečném vlastnictví vozidel, nikoliv okolnost, na koho byla evidována žalobkyní. Navrhl proto rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Obě kupní smlouvy uplatněné žalovaným v odvolacím řízení měly být předloženy již před vyhlášením rozsudku soudu prvního stupně. To se však nestalo, z pohledu odvolacího řízení jde tak o nepřípustná nová tvrzení a nelze je zohlednit.
4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1,5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalovaného neopodstatněným.
5. Odvolatel – žalovaný napadá rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, obsahově uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř. – soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, co do závěru o (ne) převedení vlastnictví k předmětným vozidlům žalovaným před rozhodnými obdobími na jinou osobu; a – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do navazujícího právního závěru, že žalovaný je – coby vlastník a provozovatel obou vozidel v rozhodných obdobích - pasivně legitimován z hlediska povinnosti stanovené ustanovením § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ohledně placení příspěvku za každý den rozhodných období porušení povinnosti pojištění uvedených vozidel.
6. Předně třeba uvést, že žalovaný žádný odpor – jak mylně uvádí v odvolání - proti v řízení vydanému elektronickému platebnímu rozkazu soudu prvního stupně č. j. EPR 268735/2021-5 ze dne 24. 11. 2021 nepodal. Tento byl totiž následným usnesením soudu prvního stupně č. j. EPR 268735/2021-8 ze dne 26. 1. 2022 zrušen podle § 174a odst. 3 o.s.ř., ve spojení s § 173 odst. 2 o.s.ř. pro jeho nedoručitelnost žalovanému.
7. Před rozhodnutím soudu prvního stupně se žalovaný k věci nikterak nevyjádřil. Není proto pravdou, že by před soudem prvního stupně sporoval pravost listinných důkazů (jejich kopií) předložených žalobkyní.
8. Odvolací soud se ztotožnil s procesním postupem soudu prvního stupně, jenž jednal dne [datum] od 9.30 hod. v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný požádal o jeho odročení, avšak až podáním doručeným soudu prvního stupně dne [datum] v 16.51 hod. (viz identifikátor na č.l. 34 spisu), tedy bezprostředně před uvedeným jednáním, ačkoliv tak učinil s odkazem na trvající pracovní neschopnost – žádost doložil potvrzením o své pracovní neschopnosti, které však bylo vystaveno již [datum] s počátkem pracovní neschopnosti od [datum] (srov. č.l. 37 spisu). Přitom předvolání k uvedenému jednání bylo žalovanému doručeno již [datum] (srov. doklad o doručení u č.l. 18 spisu); jeho žádost o odročení tohoto jednání proto soud prvního stupně správně hodnotil jako nikoli včasnou. Žalovaný se nezajímal, jakým způsobem soud prvního stupně o jeho žádosti o odročení jednání rozhodl, k jednání se nedostavil, do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně se k věci samé nikterak nevyjádřil. Jak se podává ze šetření provedeného odvolacím soudem (srov. zprávu ošetřujícího lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] na č.l. 94 spisu, [anonymizováno] zprávu ze dne [datum] na č.l. 97 spisu), jsou okolnosti dlouhodobé pracovní neschopnosti dle informací ošetřujícího lékaře„ poněkud nezvyklé“, důvodem pracovní neschopnosti je„ psychická stránka“ žalovaného s tím, že je v péči [anonymizováno] ambulance, je zpracován plán psychoterapie, od uvedené odborné ambulance však ošetřující lékař nemá žádnou zprávu. Žalovaný je schopen, jak se podává z jeho chování v řízení, hájit svá procesní práva; v odvolacím řízení pak udělil procesní plnou moc svému zástupci - advokátu.
9. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedeného dokazování správně zjistil, že ohledně vozidla značky Renault Master, [registrační značka] nebylo v rozhodném období od [datum] do [datum] a ohledně vozidla značky Mazda 6 N1, [registrační značka] nebylo v rozhodném období [datum] až [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti. Správně zjistil, že vozidlo značky Renault Master, [registrační značka] bylo v rozhodném období evidováno v registru vozidel na žalovaného coby vlastníka a provozovatele a že k zaplacení žalobou uplatněné pohledávky za uvedené rozhodné období byl žalovaný vyzván - ohledně období [datum] až [datum] dopisem ze dne [datum], ohledně navazujícího období [datum] až [datum] dopisem ze dne [datum], ohledně období [datum] až [datum] dopisem ze dne [datum] (viz výzvy na č.l. 49, 56 a 57 spisu). Správně zjistil, že vozidlo značky Mazda 6 N1, [registrační značka] bylo v rozhodném období evidováno v registru vozidel na [jméno] [příjmení] coby vlastníka a provozovatele; ve skutečnosti však bylo před počátkem tohoto rozhodného období kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím vlastnické právo k tomuto vozidlu převedeno na žalovaného, za kupní cenu 20 000 Kč (viz předmětná kupní smlouva na č. l. 30 spisu). I k zaplacení žalobou uplatněné pohledávky za toto vozidlo za uvedené rozhodné období byl žalovaný vyzván dopisem ze dne [datum] (viz výzva na č. l. 50 spisu).
10. Protože – jak uvedeno výše – byl procesní postup soudu prvního stupně, jenž při jednání dne [datum] jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků správný, platí, jako by se účastníkům dostalo potřebných poučení dle § 118a o.s.ř. a současně jako by došlo k jejich poučení dle § 119a odst. 1 o.s.ř.
11. V odvolacím řízení je – protože jde o sporné řízení - možno uplatnit nová tvrzení (skutečnosti) a důkazy jen za podmínek § 205a o.s.ř.
12. Žalovaný uplatňuje v odvolacím řízení novou skutečnost – tvrzení, že ještě před začátkem rozhodných období převedl obě vozidla na třetí osobu – [právnická osoba] auto s.r.o., [IČO] (jejímž je dle výpisu z veřejného rejstříku současně jedním ze dvou jednatelů a společníků), a označuje důkaz příslušnými kupními smlouvami ze dne [datum] a [datum].
13. Tato tvrzení (skutečnosti) a označené důkazy jsou v odvolacím řízení nepřípustné, a tudíž nezohlednitelné, neboť ohledně nich není dána žádná z výjimek neúplné apelace uvedených v ustanovení § 205a o.s.ř. Odvolací soud proto k těmto tvrzením a důkazům nepřihlížel, nezohlednil je při přezkumu správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně.
14. Z toho se podává, že je správný závěr soudu prvního stupně, že v rozhodných obdobích byl vlastníkem a provozovatelem obou předmětných vozidel žalovaný.
15. Nad rámec uvedeného odůvodnění současně odvolací soud uvádí, že k průkazu takového tvrzení žalovaného by samotné kupní smlouvy za situace, kdy je žalovaný měl uzavřít před začátkem rozhodných období se„ svou vlastní společností“ - se společností, jejímž je jednatelem a společníkem, aniž byla podle nich provedena změna zápisu vlastníka a provozovatele v registru silničních vozidel, samy o sobě nestačily. Bylo by namístě zkoumat také jiné okolnosti, z nichž by se podávala změna takového vlastnictví – např. že uvedená společnost se v rozhodném období jako vlastník a provozovatel předmětných vozidel skutečně chovala.
16. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci; v podrobnostech lze odkázat na skutková zjištění a skutkový závěr v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje.
17. Při právním posouzení věci odvolací soud, shodně se soudem prvního stupně, uzavřel, že žalovaný ohledně rozhodných období a předmětných vozidel porušil svou povinnost stanovenou mu § 1 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla mít ohledně předmětných vozidel sjednáno pojištění odpovědnosti podle citovaného zákona. Žalobkyně odeslala ve lhůtě stanovené v § 4 odst. 6 citovaného zákona žalovanému výzvu k zaplacení tohoto příspěvku ve smyslu § 4 odst. 7 citovaného zákona, se stanovenou lhůtou nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy.
18. Proto je žalovaný – coby vlastník a provozovatel předmětných vozidel v rozhodných obdobích - povinen žalobkyni uhradit příspěvek za každý den porušení uvedené povinnosti, když výše příspěvku (kategorie vozidel N1) je dána dle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla součinem počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 cit. zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Denní sazba činí dle § 4 odst. 5 zákona, § 2 písm. o) prováděcí vyhlášky č. 205/1999 Sb. 86 Kč. Příspěvek ohledně vozidla [registrační značka] tak činí: 118 dní pro rozhodné období [datum] až [datum] představuje částku 10 148 Kč, dále 121 dní pro rozhodné období [datum] až [datum] představuje částku 10 406 Kč a 92 dní pro rozhodné období [datum] až [datum] částku 7 912 Kč. Pro vozidlo [registrační značka] pak činí: 121 dní pro rozhodné období [datum] až [datum] představuje částku 10 406 Kč. Ke každé této pohledávce náleží žalobkyni dle § 4 odst. 4, 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Splatnost pohledávek nastala v souladu se shora uvedenými upomínkami tak, že období, za něž žalobce požaduje dle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení, je obdobím, když již byl žalovaný s plněním v prodlení; výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. V podrobnostech lze rovněž zde odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
20. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu účastníků, který odpovídá ustanovení § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. - v podrobnostech se odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. I v odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledky, byla žalobkyně plně procesně úspěšná, náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému. Ty představují: odměnu zástupce – advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 2 740 Kč + DPH 21%, 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21%, dle § 6, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení 7 356,80 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.