o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu Praha-východ č. j. 22 C 201/2024-27 ze dne 28. 6. 2024

1. Usnesením Okresního soudu [adresa]-východ č. j. 22 C 201/2024-27 ze dne [datum] (dále jen „usnesení soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že „žaloba s návrhem, jímž se žalobce domáhal uložení žalované povinnosti od doručení tohoto usnesení zdržet se rušení držby žalobce spočívající v zamezení přístupu do rodinného domu [adresa], zapsané v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa]-[Anonymizováno], na listu vlastnictví č. [hodnota], pro obec [adresa], katastrální území [adresa], a uvést do předešlého stavu tak, že žalobci vydá nové klíče či zabuduje původní zámek, se zamítá“ (výrok I.), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce se žalobou na ochranu držby domáhá uložení uvedených povinností žalované, která má rušit jeho držbu (výkon vlastnického práva) tím, že počátkem června 2024, v rozporu s předcházejícím faktickým stavem, i dohodou účastníků – bývalých manželů učiněnou v rámci rozvodu jejich manželství, vyměnila vstupní zámky do shora uvedeného domu č. p. [Anonymizováno] (dále též jen „předmětný dům“). Ještě v pátek [datum] se žalobce bez problémů do nemovitosti svými klíči dostal tak, jak to bylo do té doby běžnou praxí po rozvodu účastníků. Žalovaná po výměně zámků však žalobci nové a jím požadované klíče nepředala, přístup do nemovitosti mu dosud neumožnila a nehodlá tak ani učinit. Soud prvního stupně předně dovodil, že žaloba na ochranu rušené držby byla žalobcem podána ve lhůtě uvedené v § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, když žalobce se o jednání žalované, které hodnotí jako rušební čin, dozvěděl dne [datum]; žaloba byla soudu podána dne [datum], tedy v citovaném ustanovení uvedené subjektivní lhůtě šesti týdnů i objektivní lhůtě jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci v rámci rozvodu svého manželství uzavřeli dohodu ze dne [datum], v níž mimo jiné vypořádali předmětný dům tak, že se přikazuje do podílového spoluvlastnictví obou účastníků, se spoluvlastnickým podílem o velikosti ideální jedné poloviny každého z nich, s tím, že pro dobu po rozvodu mají každý zajištěno své bydlení: žalovaná bude i nadále bydlet v předmětném domě a žalobce má zajištěno bydlení jinde; bude však vstupovat do předmětného domu „po předchozím oznámení žalované. V případě hrozícího nebezpečí vzniku škody na domu je oprávněn vstoupit do domu kdykoliv“. Z uvedeného soud prvního stupně dovodil, že poslední pokojný stav je takový, že žalobce vyjma situací, kdy hrozí nebezpečí, je oprávněn vstoupit do domu pouze po předchozím oznámení žalované. Není tak oprávněn vstupovat do domu bez předchozího oznámení, „tudíž nelze dovozovat rušební jednání v tom, že žalovaná provedla výměnu zámků“. Neboť není-li dle žalobcem odkázané dohody oprávněn tento do domu vstupovat bez oznámení žalované, „tudíž musí tato vždy zajistit vstup žalobce do domu, nemůže být rušebním jednáním, nemá-li možnost vstupovat do domu bez oznámení žalované, tudíž za užití svých klíčů“. Uzavřel tak, že pokud žalovaná realizovala výměnu zámků, „nečinila tak svémocí a neporušila ustanovení § 1003 občanského zákoníku“.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně podal včasné odvolání žalobce. V odvolání namítá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil poslední pokojný stav držby, když nesprávně vyšel z textu účastníky uzavřené písemné dohody, respektive nesprávně tento text interpretoval. Vstup žalobce do předmětného domu totiž neměl být podmíněn aktivním jednáním žalované, tedy že by snad žalovaná musela vždy zajistit vstup žalobce do domu. Tento závěr z dotčeného ustanovení uzavřené dohody nevyplývá. Podmínkou bylo pouze to, že žalobce jen předem žalované oznámí, že hodlá do domu vstoupit. Nevyplývá z ničeho, že by to snad měla být žalovaná, která by na základě tohoto oznámení žalobce měla žalobce aktivně vpouštět do domu odemčením dveří či jiným podobným aktivním jednáním. Poslední pokojný stav držby byl takový, že žalobce i žalovaná měli od nemovitosti své vlastní klíče, přičemž žalobce byl oprávněn vstupovat do nemovitosti pouze po předchozím oznámení, bez nutnosti jakékoli jiné aktivní účasti žalované. Takový poslední pokojný stav fungoval do doby, než žalovaná vyměnila v nemovitosti vstupní zámky. Do té doby, kdy žalobce jel do nemovitosti navštívit svého syna, pouze oznámil žalované, že do ní hodlá vstoupit za účelem návštěvy syna, do nemovitosti vstoupil svými klíči a syna navštívil bez nutnosti jakékoliv asistence či snad projeveného souhlasu žalované. Zároveň je žalobce nadále spoluvlastníkem předmětného domu; nachází se v něm též sídlo jeho podnikání, má zde uskladněné některé výrobky a věci, které s jeho podnikatelskou činností souvisí. Jednáním žalované spočívajícím ve výměně vstupních zámků do budovy zcela zřetelně došlo k zásahu do jeho předchozí řádné držby. Žalobce od uzavření dohody mezi účastníky v lednu 2024, v souvislosti s rozvodem jejich manželství, fakticky držel dané nemovitosti (včetně předmětného domu) i tím způsobem, že měl od nich klíče, měl do nich přístup a také do nich fakticky vstupoval. To byla poslední pokojná držba. Žalobce, pokud jde o faktický výkon držby od rozvodu manželství účastníků, užíval - z hlediska časového – předmětný dům v úterý a čtvrtek vždy od 16:00 do 18:00 hodin (kdy měl styk se synem [Anonymizováno]), dále též víkendy, a to skoro každý víkend, když byl požádán ze strany bývalé manželky – žalované, aby syna [Anonymizováno] hlídal. V rámci toho využíval bazén na zahradě a když hlídal o víkendech, přespával v jednom pokoji, který se nachází v prvním patře; jde o bývalý pokoj dalšího syna účastníků [Anonymizováno], který žije jinde. V rámci toho vstupoval též do garáže, kde má umístěny své věci a věci své společnosti. V rámci tohoto užívání předmětného domu používal i sociální zařízení a kuchyň. Z uvedených důvodů žalobce navrhl změnit usnesení soudu prvního stupně tak, aby jeho žalobě bylo zcela vyhověno s tím, že upřesnil, že uvedení do předešlého stavu představuje to, že žalovaná buď žalobci vydá nové klíče od vstupu do nemovitosti či zabuduje původní zámky (neboť vstupy do nemovitosti byly zabezpečeny více zámky).

3. Žalovaná navrhla potvrzení usnesení soudu prvního stupně jako věcně správného. Poslední pokojná držba předmětného domu byla dána toliko na její straně, když již od dubna 2023 žalobce v předmětných nemovitostech nebydlel a neužíval je; užívala je výlučně ona. To potvrzuje ostatně i dohoda uzavřená účastníky v lednu 2024 v rámci rozvodu jejich manželství. Žalovaná proto nerušila držbu žalobce, když žádná taková držba žalobce vykonávána nebyla. [adresa] od vstupu představují prostředek zpřístupnění nemovitosti, neodpovídá to však tomu rozsahu držby žalobce, který zde byl dán již od dubna 2023. Poslední pokojná držba domu byla taková, že jej držela toliko žalovaná. Ze strany žalobce žádná držba vykonávána nebyla, rozhodně ne v takovém rozsahu, že by mohl kdykoli volně vstupovat a pohybovat se po domě. To by mu předání klíčů či obnovení původních zámků umožnilo. Žalovaná potvrdila, že žalobcem v rámci odvolacího řízení upřesněný rozsah jeho užívání předmětného domu byl dán do dubna 2024 (úterý a čtvrtek vždy od 16:00 do 18:00 hodin v rámci jeho styku se synem [Anonymizováno], dále víkendy, a to skoro každý víkend, když byl jí požádán, aby syna [Anonymizováno] hlídal; v rámci těchto víkendů přespával v jednom pokoji v prvním patře; v rámci toho vstupování do garáže, používání i sociálního zařízení a kuchyně), na základě jejich dohody uzavřené v lednu 2024 v souvislosti s rozvodem manželství; od dubna 2024 již nikoli. Již v předcházející době, někdy od dubna 2023, když se žalobce z domu odstěhoval, tam rovněž jezdil za synem, i tehdy se stávalo, že v domě přespával, že ho o to požádala, protože byla třeba v zahraničí.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jež je podaným odvoláním napadeno v celém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobce opodstatněným.

5. Odvolací soud poté, co v části zopakoval dokazování ve smyslu § 213 odst. [právnická osoba] o.s.ř., uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů správně zjistil, že účastníci byli manželé, předmětem jejich společného jmění manželů byl rodinný dům – budova č. p. [Anonymizováno] na pozemku stavební parcela č. [hodnota] v katastrálním území a obci [adresa] (dále opět též jen „předmětný dům“), že jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] č. j. 34 C 266/2023-17 ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], a to postupem dle § 757 odst. 1 občanského zákoníku (bez zjišťování příčin rozvratu manželství). V rámci tohoto rozvodu účastníci uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů a vzájemných práv a povinností týkajících se společného bydlení ze dne [datum], v níž mimo jiné sjednali, že předmětný dům připadne do jejich podílového spoluvlastnictví, se spoluvlastnickým podílem každého z nich o velikosti ideální jedné poloviny, že z věcí, které patří so společného jmění manželů účastníků se stávají výlučným vlastnictvím žalované mj. „veškeré vybavení společné domácnosti na adrese [adresa], [adresa]“, a dále že sjednali (čl. V. odst. 3 dohody), že pro dobu po rozvodu manželství mají zajištěno každý své bydlení. Žalovaná bude i nadále bydlet v domě v [adresa], žalobce má zajištěno bydlení jinde. Žalobce bude vstupovat do domu v [adresa] „po předchozím oznámení žalované“. V případě hrozícího nebezpečí vzniku škody na domu v [adresa] je žalobce oprávněn vstoupit do domu kdykoli. Stav zápisu v katastru nemovitostí ohledně předmětného domu (který je zapsán jako samostatná věc) je k datu [datum] takový, že stále je veden jako předmět společného jmění manželů účastníků. Správně rovněž soud prvního stupně zjistil (viz též obsah spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [adresa] [Anonymizováno] - [Anonymizováno], obvodní oddělení [adresa], č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno], jímž odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 odst. 1, 4, 5 o.s.ř.), že na počátku června 2024 žalovaná vyměnila zámky od vstupů do předmětné budovy, tím znemožnila žalovanému do ní přístup. Od té doby k umožnění přístupu nedošlo. Do té doby, jak účastníci potvrdili u odvolacího jednání (§ 120 odst. 3 o.s.ř., srov. shora), žalobce do předmětného domu vstupoval svými klíči, za účelem styku se svým synem [Anonymizováno]. Takovému vstupování žalobce do předmětného domu – ve smyslu možnosti zjednat si vstup sám, bez potřeby aktivní součinnosti jiné osoby, odpovídá i obsah dohody účastníků ze dne [datum].

6. Z obsahu spisu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [adresa] [Anonymizováno], obvodní oddělení [adresa], č. j. [Anonymizováno] se dále podává, žalobce měl na předmětném domě umístěn kamerový systém se záznamem obrazu i zvuku, do něhož měl přístup prostřednictvím internetového připojení, tedy i vzdáleně (z místa mimo nemovitosti). To žalované, která na jaře 2024 započala vztah s přítelem, panem [jméno FO], vadilo. Mezi účastníky proto došlo k neshodám. Žalobce rovněž z předmětného domu odvezl některé věci, o nichž žalovaná měla představu, že jsou předmětem vybavení domácnosti a připadly dohodou do jejího výlučného vlastnictví, s tím, že se nejedná o věci vlastnictví bývalých manželů, ale o věci vlastněné jeho společností s ručením omezeným, která je pořídila.

7. Podle ustanovení § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „občanský zákoník“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

8. Podle ustanovení § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

9. Podle ustanovení § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

10. V dané věci se žalobce žalobou podanou soudu prvního stupně dne [datum] domáhá ve vztahu k žalované ochrany (své) držby k předmětnému domu, která má být žalovanou rušena tím způsobem, že počátkem června 2024 vyměnila od vstupních dveří do nemovitosti zámky, a tím žalobci znemožnila přístup do ní, který do té doby pokojně vykonával.

11. Jde tak o žalobu na ochranu rušené držby ve smyslu § 1003 občanského zákoníku. Ohledně řízení o takové žalobě se uplatní (speciální) ustanovení § 176 - § 180 o.s.ř.

12. Žaloba byla podána, jak správně uzavřel soud prvního stupně, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 1008 odst. 1 občanského zákoníku (rušební jednání bylo žalobcem zjištěno počátkem června 2024, kdy k němu též došlo, a žaloba byla podána soudu prvního stupně dne [datum]).

13. Rušení držby je přitom obecně třeba chápat jako každé omezování držitele ve výkonu drženého práva, které se neopírá o právní důvod.

14. Žalobcem je rušený držitel práva, může jím být jak držitel vlastnického práva, tak detentor (je-li držitelem práva). Žalovaným je rušitel, a to jak přímý, tedy ten, kdo svým jednáním přímo ruší držbu žalobce, tak nepřímý, tedy ten, kdo rušební čin přikázal nebo schválil, za takový čin odpovídá; přičemž pokud byl čin vykonán pro někoho, kdo jej nenařídil ani neschválil, lze žalovat jen přímého rušitele. Žalobní návrh má směřovat k tomu, aby se rušitel zdržel dalšího rušení a vše uvedl v předešlý stav.

15. Na žalobci je, aby prokázal, že je držitelem tvrzeného práva a že žalovaný je tím, kdo držbu ruší. Žalovaný pak může zejména namítat, že žalobce, který nabytí držby prokázal, už není držitelem práva, či že žalovanému k zásahu do cizí držby svědčí držba práva, a to vycházejícího z práva soukromého či veřejného, pokud je součástí tohoto práva zasáhnout do cizí držby svémocně (bez soudního či úředního svolení).

16. Chrání se poslední pokojný stav držby bez ohledu na to, jak dlouho trvala.

17. V daném případě odvolací soud – oproti soudu prvního stupně – uzavřel, že poslední pokojná držba (vlastnického) práva žalobcem ve vztahu k předmětnému domu, založená v souvislosti s rozvodem manželství účastníků v lednu 2024 (jíž odpovídá rovněž dohoda účastníků z [datum]), byla taková, že za použití svých klíčů, bez aktivní součinností jiné osoby, do předmětného domu vstupoval, a to v rozsahu uvedeném výše. Je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že takový jeho vstup vyžadoval nezbytnou aktivní součinnost žalované. Jeho způsob vstupování do domu a užívání však byl takový, že respektoval soukromí žalované a skutečnost, že předmětný dům představuje její obydlí. Jednalo se o vstup a užívání zejména za účelem zajištění jeho styku se synem, s využitím bazénu na zahradě, dále vstup do garáže, kde má uskladněny své věci a věci své společnosti. Nicméně žalobce tak byl oprávněn činit pomocí vlastních klíčů, bez aktivní součinnosti žalované. V tomto směru interpretuje soud prvního stupně faktický výkon držby předmětného domu žalobcem (a obsah dohody ze dne [datum]) mylně. Rozhodné přitom v daném řízení není samo právo žalobce případně založené dohodou ze dne [datum], rozhodný je poslední pokojný (faktický) stav držby (vlastnického) práva ohledně předmětného domu žalobcem (dohoda zde má pouze podpůrný důkazní význam ve vztahu k takovému závěru).

18. Poslední pokojný (faktický) stav držby (vlastnického) práva ohledně předmětného domu žalobcem byl přitom takový, jak uvedeno shora. Žalobce držel klíče od předmětného domu a byl jimi oprávněn, bez aktivní součinnosti žalované či jiné osoby, si do něj zjednat vstup. Jestliže žalovaná zámky do nemovitosti vyměnila, tento poslední pokojný stav držby narušila.

19. To však současně nic nevypovídá o rozsahu užívání předmětného domu žalobcem v rámci takového posledního pokojného stavu držby žalobce. Ten byl takový, jak uvedeno výše, tedy respektující soukromí žalované a skutečnosti, že předmětné nemovitosti představují její obydlí (ve smyslu místa, prostoru sloužícího k bydlení).

20. Současně nelze uzavřít, že by žalobní žádání žalobce neslo znaky zneužívajícího jednání, které nepožívá právní ochrany (srov. § 6, § 8 občanského zákoníku), když vyhovění jeho požadavku odpovídá poslednímu pokojnému stavu držby; neříká současně nic v tom směru, jakým způsobem (v jakém rozsahu) je žalobce oprávněn předmětný dům užívat. Rozsah užívání (rozsah držby) domu žalobcem byl dán tak, jak uvedeno výše.

21. Žalobce tak má ve smyslu § 1003 odst. 1 občanského zákoníku vůči žalované coby rušitelce žalobou uplatněný nárok na zdržení se a rovněž na uvedení v předešlý stav, v požadované podobě (neboť jde o trvající rušební stav, jenž trvá ke dni rozhodnutí odvolacího soudu; srov. § 154 odst. 1 o.s.ř.). Uvedení v předešlý stav zde může spočívat též ve vydání klíčů či zabudování původních zámků (neboť ty žalovaná – rušitelka vyměnila, a tím ruší držbu uzamčených prostor).

22. Zdůraznit třeba současně, že rozhodnutí o ochraně držby (posesorní ochrana) může mít jen dočasnou povahu. Takové rozhodnutí totiž ustoupí případnému pozdějšímu petitornímu rozhodnutí.

23. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že uložil žalované povinnost zdržet se zamezení přístupu žalobce do předmětného domu a povinnost žalobci vydat klíče od této budovy či do ní zabudovat původní zámky. Odvolací soud zde (z hlediska obsahového) upřesnil formulaci žalobního žádání žalobce vypuštěním části, v níž se dožadoval uložení povinností žalované „od doručení usnesení“ (to vyplývá z ustanovení § 171 odst. 1 o.s.ř.), a rovněž formulace uvedení „do předešlého stavu tak …“, když zde postačí přímo uvedení jednání, které má takové „uvedení do předešlého stavu“ představovat.

24. S ohledem na změnu usnesení soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně dle § 224 odst. 2, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení před soudem prvního stupně – s ohledem na jeho předmět a konečný výsledek – byl žalobce plně procesně úspěšný; má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči žalované. Ty představuje: soudní poplatek 5 000 Kč, odměna zástupce – advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (z tarifní hodnoty 10 000 Kč; příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby), 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif; celkem částka 8 600 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. I v odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledky – byl žalobce plně procesně úspěšný; má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalované. Ty představuje: soudní poplatek 5 000 Kč, odměna zástupce – advokáta za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč (z tarifní hodnoty 10 000 Kč; odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif; celkem rovněž částka 8 600 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalované též ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.