o odvolání žalobkyně a o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 7 C 266/2022-174 ze dne 18. 7. 2023

1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem č. j. 7 C 266/2022-174 ze dne [datum] (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 46 046 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 046 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč k [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále co do částky 517 954 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně a co do zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od [datum] do [datum] ve výši 11,75 % ročně žalobu zamítl (výrok II.). Konečně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 75 893 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované (výrok III.). Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník [Jméno zainteresované osoby 0/0] (dále též jen „dlužník“), za něhož v řízení jedná jeho insolvenční správce, neboť byl na jeho majetek prohlášen konkurz, je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území a obci [adresa]: jednotky č. [Anonymizováno], byt, vymezené v budově [adresa], bytový dům, na pozemku stavební parcele č. [hodnota], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na společných částech domu [adresa] na pozemku stavební parcele č. [hodnota], a spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na pozemku parcele č. [Anonymizováno]; dále jednotky č. [Anonymizováno], jiný nebytový prostor, vymezené v budově [adresa], bytový dům, na pozemku stavební parcele č. [hodnota], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na společných částech domu [adresa] na pozemku stavební parcele č. [hodnota] a spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na pozemku parcele č. [Anonymizováno]; dále jednotky č. [Anonymizováno], garáž, vymezené v budově [adresa], bytový dům, na pozemku stavební parcele č. [hodnota], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na společných částech domu [adresa] na pozemku stavební parcele č. [hodnota] a spoluvlastnického podílu o velikosti 801/7928 na pozemku parcele č. [Anonymizováno]; a pozemku parcela č. [Anonymizováno], ostatní plocha (dále též jen „předmětné nemovitosti“). Tyto předmětné nemovitosti byly sepsány do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Předmětné nemovitosti užívala se souhlasem dlužníka od roku 2013 žalovaná, aniž by byla určena doba užívání či úplatnost. Žalovaná hradila pouze část plateb přímo vůči společenství vlastníků jednotek, nikoliv však nájemné dlužníku, když to nebylo sjednáno. Dne [datum] byla žalovaná požádána o placení nájemného; do té doby byla neformální dohoda o bezúplatném užívání (bydlení), která byla v uvedený okamžik odvolána, a žalovaná tak ztratila dosavadní titul k tomuto užívání. Obvyklé nájemné v dané lokalitě a čase za předmětnou nemovitost není nižší, než 12 000 Kč měsíčně. Žalobkyně v žalobě uplatnila rozhodné období od června 2018 do dubna 2022, tedy 47 měsíců. Její nárok je opodstatněný za období od [datum] do [datum], jemuž tak odpovídá plnění ve výši 46 046 Kč. Žalovaná v minulosti, dne [datum], uzavřela se společností [jméno FO] [právnická osoba]. smlouvu o budoucí smlouvě kupní ohledně předmětných nemovitostí, ta však realizována nebyla, následně s ní uzavřela nájemní smlouvu ze dne [datum], podle níž měla hradit uvedené společnosti do naplnění smlouvy o budoucí smlouvě kupní (převodu předmětných nemovitostí do jejího vlastnictví) částku nájemného 2 000 Kč měsíčně. Nájemní smlouva byla uvedenými smluvními stranami uzavřena za účelem úpravy prozatímních vztahů, s vědomím existence uzavřené smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne [datum]. Měla být uzavřena na dobu neurčitou a zaniknout podpisem smlouvy kupní, po splnění podmínek smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Předmětné nemovitosti však byly kupní smlouvou ze dne [datum] (datovanou dne [datum]) převedeny ze společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. na dlužníka, tomto převodu žalovaná věděla. Vklad vlastnického práva dlužníka do katastru nemovitostí k předmětným nemovitostem byl proveden. Žalovaná se vlastníkem předmětných nemovitostí nestala. Domáhala se jejich vyloučení z majetkové podstaty dlužníka, avšak tato její žaloba byla pravomocným rozhodnutím soudu zamítnuta. Nájemní smlouvu ze dne [datum] soud prvního stupně hodnotil jako absolutně neplatnou, neboť nesplňuje náležitosti vyžadované § 686 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), za použití § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), když neobsahovala ujednání o způsobu výpočtu nájemného a úhrad za plnění spojených s užíváním bytu nebo jejich výši. Žalobkyně proto nevstoupila do práv a povinností z této nájemní smlouvy. Současně podle obsahu této nájemní smlouvy nájemné 2 000 Kč měsíčně mělo být „započítáváno“ oproti záloze na kupní cenu složené žalovanou vůči [jméno FO] [právnická osoba]. na základě smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne [datum] ve výši 1 550 000 Kč. Žalovaná však v podstatné části rozhodného období, tedy od června 2018 až do [datum], byla oprávněna předmětné nemovitosti užívat bezúplatně, a to na základě svolení vlastníka – dlužníka k tomu, aby zde dále bydlela, je užívala (jako tomu bylo již od roku 2013). Toto užívání bylo sjednáno bez určení délky a jednalo se obsahově o výprosu ve smyslu § 2189 o. z., případně o nepojmenovanou smlouvu s prvky výprosy. Proto platilo, že do doby, než možnost bezplatného užívání předmětných nemovitostí byla v dopise žalobkyně coby insolvenčního správce dlužníka ze dne [datum] adresovaného žalované odvolána, mohla žalovaná nemovitosti užívat bezúplatně. Odvolání této výprosy se dostalo do právní sféry žalované dne [datum]. Až od [datum] proto vzniká žalované na úkor dlužníka bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaná od [datum] předmětné nemovitosti užívá bez řádného právního titulu. Proto až za období od uvedeného dne po zbytek rozhodného období (do konce dubna 2022) je povinna vydat žalobkyni (jako insolvenčnímu správci dlužníka, ohledně předmětných nemovitostí sepsaných do jeho majetkové podstaty) bezdůvodné obohacení v rozsahu 46 046 Kč (při sazbě 12 000 Kč za měsíc). K tomu přísluší ve smyslu § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 046 od [datum] do zaplacení (v souladu s tím, jak bylo žalobou období prodlení vymezeno), z částky 12 000 Kč (představující bezdůvodné obohacení za duben 2022) však přísluší zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně až od [datum]. Splatnost částky 34 046 Kč je vázána na lhůtu danou v předžalobní výzvě žalobkyně, částka 12 000 Kč je však splatná, na základě předžalobní výzvy (když byla žalovaná vyzvána též k platbě v budoucnu splatných částek), neboť se týkala měsíce dubna 2022, až [datum], prodlení zde tedy počíná [datum]. Uplatněný nárok žalobkyně pak není rozporný s dobrými mravy, když žalovaná již od roku 2013 až do konce roku 2021 předmětné nemovitosti užívala (bydlela zde) zdarma, vyjma „drobné platby hrazené společenství vlastníků jednotek“. Dohody uzavírané mezi žalovanou, dlužníkem, včetně společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. byly uzavírány v situaci, kdy ve společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. byl prokuristou syn žalované, některé smlouvy uzavíral za uvedenou společnost přímo on; žalovaná tak „měla možnost nechat si vše vysvětlit a své kroky řádně zvážit. Přičtení jejich nepříznivého výsledku k tíži žalované nelze za dané situace považovat za rozporné s dobrými mravy“.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly včasná odvolání žalobkyně i žalovaná.

3. Žalobkyně svým odvoláním napadá výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně. V odvolání namítá, že nebyla prokázána vůle stran – dlužníka a žalované založit užívací právní vztah k nemovitým věcem jako bezúplatný, když sám dlužník uvedl, že poté, co bylo ohledně něj zahájeno insolvenční řízení, upozornil žalovanou, že by měla platit nájemné. Sama žalovaná tvrdí, že užívá byt na základě smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] a nájemní smlouvy ze dne [datum]. Již samo toto její tvrzení, že užívá byt na základě nájemní smlouvy, vylučuje vůli stran založit užívací právo k nemovitým věcem jako výprosu. Dlužník vypověděl pouze v tom směru, že na základě žádosti syna žalované, aby nechal v nemovitostech bydlet jeho matku, s uvedenou žádostí souhlasil, přičemž to mělo být v době uvedení nemovitostí „do provozu“, tedy v roce 2013, tedy v době jejich vlastnictví společností [jméno FO] [právnická osoba]., jejímž byl dlužník společníkem a jednatelem. Jednalo se o neformální dohodu se synem žalované; dlužník vyloučil, že by ohledně nemovitostí byly uzavřeny jiné dohody. V řízení tak nebylo prokázáno, že by dlužník a žalovaná měli vůli smlouvu, jíž je i výprosa, k předmětným nemovitostem uzavřít. Jestliže se pak dlužník s někým o užívání předmětných nemovitostí dohodl, bylo to nejvýše se synem žalované, nikoliv se samotnou žalovanou. Po převodu vlastnického práva na dlužníka však taková výprosa, i pokud by byla sjednána, což žalobkyně vylučuje, nového vlastníka – dlužníka nezavazovala. Dále namítá, že soudem nebyla poučena podle 118a odst. 2 o.s.ř., že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než podle právního názoru žalobkyně; proto bylo rozhodnutí soudu pro ni překvapivé.

4. Žalobkyně je pak insolvenčním správcem dlužníka, který je od [datum] v úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurs. Prohlášení konkursu má podle insolvenčního zákona dopad na právní vztahy dlužníka: podle § 252 a § 253 insolvenčního zákona zanikají dlužníkovy jednostranné právní úkony, zanikají smlouvy o vzájemném plnění, pokud insolvenční správce neprohlásí, že je bude plnit. Nájemní smlouvu ze dne [datum] považuje žalobkyně za absolutně neplatnou; v tomto směru je právní závěr soudu prvního stupně správný. Samo provedení důkazu touto nájemní smlouvou však vylučuje, že žalovaná užívala předmětné nemovitosti na základě výprosy. S majetkem sepsaným do majetkové podstaty dlužníka mohou disponovat osoby s dispozičním oprávněním, tj. insolvenční správce, nakládání s ní je podřízeno insolvenčnímu zákonu. To plyne z ustanovení § 217 odst. 1, § 229 odst. 3 insolvenčního zákona. Správa majetkové podstaty se řídí ustanovením § 230 insolvenčního zákona. Předchozí insolvenční správce vyrozuměl žalovanou dopisem ze dne [datum] o soupisu předmětných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka. Žalovaná podala ohledně předmětných nemovitostí včas vylučovací žalobu, řízení o ní bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Protože žalovaná tvrdila, že má vlastnické právo k předmětným nemovitostem na základě smlouvy o smlouvě budoucí ze dne [datum], dispozice s nemovitými věcmi se řídila ustanovení § 225 insolvenčního zákona. Ve smyslu § 225 odst. 4 insolvenčního zákona je vyloučeno nakládání s majetkem, o kterém se vede vylučovací žaloba, neboť otázku, zda byl určitý majetek pojat do majetkové podstaty oprávněně či nikoliv, je oprávněn řešit výlučně insolvenční soud, nikoliv insolvenční správce. Proto do doby, než insolvenční soud rozhodl o této vylučovací žalobě, insolvenční správce nemohl vyzývat žalovanou k vyklizení věci – předmětných nemovitostí, neboť by porušil právě citované ustanovení. Excindační (vylučovací) žaloba žalované byla následně zamítnuta rozsudky soudů až s právní mocí dne [datum]. Až následně dne [datum] žalobkyně předžalobní výzvou vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu za užívání předmětných nemovitostí a k jejich vyklizení. V předcházejícím období se žalobkyně na žalovanou obracela s výzvami ke zpřístupnění předmětných nemovitostí (výzvou ze dne [datum]) a s upozorněním, že má hradit měsíčně úplatu za užívání nemovitých věcí na účet majetkové podstaty (výzvou ze dne [datum]). Žalovaná si musela být nejpozději ode dne vyrozumění doručení o soupisu, tedy nejpozději ode dne [datum], vědoma, že předmětné nemovitosti, v nichž bydlí, budou zpeněženy v rámci probíhajícího konkursu. Proto si musela být vědoma skutečnosti, „že její bydlení v předmětných nemovitostech bude zcela jistě ukončeno v průběhu insolvenčního řízení“. Proto nemohla být na pochybách o tom, že „insolvenční správce bude požadovat hrazení plateb za užívání nemovitých věcí (protiplnění)“. Po dobu trvání insolvenčního řízení žalobkyně vyzvala žalovanou k vyklizení až dopisem ze dne [datum], protože dřívějšímu učinění takové výzvy bránilo podání žaloby o vyloučení předmětných nemovitých věcí z majetkové podstaty dlužníka ze strany žalované; do rozhodnutí o této žalobě nemohlo být nějakým způsobem s předmětnými nemovitostmi nakládáno. Dlužník synu žalované [jméno FO] ještě před zahájením insolvenčního řízení sdělil, že může jeho vyhovět přání, aby v bytě bydlela jeho matka – žalovaná. Od začátku však bylo dohodnuto, „že je to jen na přechodnou dobu, než bude ukončen vedlejší developerský projekt“. Dlužník žalovanou v roce 2018, na popud jednání s tehdejší insolvenční správkyní, vyzval e-mailem, aby platila nájemné do majetkové podstaty. Žalobkyně se domáhala zpřístupnění předmětných nemovitostí, ještě před výzvou ze dne [datum], bezúspěšně. Jelikož soupisem předmětných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka dne [datum] bylo dlužníku zcela odňato dispoziční právo s takovým majetkem, tak ani dlužník nebyl oprávněn žalovanou po tomto datu vyzývat k vyklizení, ale ani nemohl udělit žalované souhlas s bydlením v předmětných nemovitostech (jejich užíváním). Jelikož žalovanou předložená nájemní smlouva na pronájem předmětných nemovitostí, o ní opírá svůj titul k nim, je neplatná, je její povinností vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného. Dle žalobkyně nebyla ani prokázána existence nějaké výprosy jako shodného projevu vůle obou stran. Navíc, i kdyby taková výprosa byla dána, byla založena ze strany společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. již v roce 2013, nikoli ze strany samotného dlužníka (tyto osoby zaměňovat nelze).

5. Žalobkyně proto navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

6. Žalovaná svým odvoláním napadá výroky I. a III. rozsudku soudu prvního stupně. V odvolání namítá, že dle ní je nájemní smlouva ze dne [datum] platná, prokázala finanční plnění vůči právnímu předchůdci žalobkyně (dlužníka). Dlužník sám potvrdil ve své účastnické výpovědi, že věděl, že žalovaná bude v předmětných nemovitostech bydlet (užívat je), s tím vyslovil souhlas. Věděl, že má zájem nemovitosti odkoupit a že došlo k převodu práv a povinností ze smlouvy mezi žalovanou a [právnická osoba]. Potvrdil, že předmětné nemovitosti žalovaná užívá na základě jeho souhlasu a že jeho společnosti byly uhrazeny finanční prostředky. Byla zde tak domluva ohledně naložení s předmětnými nemovitostmi, o postupu po dobu, než bude na žalovanou převedeno vlastnické právo k nim: po tuto dobu bude odečítána částka 2 000 Kč měsíčně z již uhrazené částky zálohy kupní ceny dle smlouvy o smlouvě budoucí kupní, za užívání předmětných nemovitostí žalovanou. Žalovaná uhradila společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. smluvenou částku za převod nemovitostí do výše 1 550 000 Kč. Obsahem dohod bylo započtení tohoto žalovanou vynaloženého plnění na jakékoliv úhrady za její užívání předmětných nemovitostí. Dohoda zněla, že do převedení vlastnického práva se žalovaná de facto jako vlastník chová, tedy plní platby do fondu SVJ, nemovitosti (byt) dovybaví, bude o ně pečovat a následně na ni budou převedeny. To, že tak žalobkyně či dlužník neučinili, neznamená, že její dohoda ohledně užívání předmětných nemovitostí dále neplatí, když „žalovaná po celou dobu nepřetržitě svou část povinností plní, tj. například platby spojené s nemovitostmi hradí, řádně o ně pečuje a zvelebuje je je“. Společnost [jméno FO] [právnická osoba]. i dlužník řádně nedostáli svým závazkům vůči věřitelům a jednají tím nepoctivě. Rozhodnutím soudu prvního stupně by takovému jejich jednání neměla být poskytována právní ochrana, není v souladu s dobrými mravy. Nájemní smlouva ze dne [datum], kterou měla žalovaná uzavřenu se společností [jméno FO] [právnická osoba]., přecházela na nového vlastníka předmětných nemovitostí - dlužníka; navíc dlužník je jediným společníkem a jednatelem této společnosti. Dlužník věděl, že žalovaná předmětné nemovitosti užívá, také v roce 2015 dal žalované souhlas s trvalým pobytem v předmětných nemovitostech. Náklady spojené s předmětnými nemovitostmi sám dlužník nikdy nehradil, ty vždy hradila žalovaná. Byla tak prokázána dohoda - prvotní vztah, bylo prokázáno užívání předmětných nemovitostí žalovanou, jemuž nikdo neodporoval, byla prokázána uzavřená nájemní smlouva, souhlas s přihlášením žalované k trvalému pobytu, její hrazení nákladů spojených s nemovitostmi.

7. Ohledně náhrady nákladů řízení žalovaná namítá, že by jí měla být přiznána v plné výši, když poměr úspěchu žalobce je zcela nepatrný. Z hlediska počtu úkonů právní služby pak jednání soudu dne [datum] a [datum] trvala více jak 2 hodiny, náleží proto za každé z nich 2 úkony právní služby. Porada s klientem ze dne [datum] byla účtována jako 1 úkon právní služby, uskutečnila se před soudním jednáním [datum], konaného za účasti svědků a jejich výslechů a výslechů účastníků, byla proto významná a namístě, proto měla by být přiznána jako úkon právní služby.

8. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

9. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně i odvolání žalované ve věci samé neopodstatněnými, opodstatněným pak odvolání žalované ohledně výroku III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

10. Odvolatelka – žalobkyně uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), e), g) o.s.ř. – řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, co do námitky, že soud prvního stupně nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o.s.ř. ohledně svého odlišného právního názoru na věc, a rozhodnutí soudu prvního stupně tak pro ni bylo překvapivé; - soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, co do závěru, že v rozhodném období až do [datum] žalovanou nevyzvala k hrazení úplaty za užívání předmětných nemovitostí či k jejich vyklizení; a – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru, že v rozhodném období až do [datum] žalovaná mohla předmětné nemovitosti užívat bezúplatně, na základě právního titulu v podobě výprosy ve smyslu § 2189 o. z.

11. Odvolatelka – žalovaná uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru, že nájemní smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná a že v období od [datum] po zbytek rozhodného období žalovaná předmětné nemovitosti užívala bez právního důvodu; dále též co do závěru, že žalobkyní uplatněný nárok není v rozporu s dobrými mravy.

12. Odvolací soud (poté, co zčásti zopakoval dokazování dle § 213 odst. [právnická osoba] o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně na základě provedeného dokazování správně zjistil, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o budoucí smlouvě kupní se společností [jméno FO] [právnická osoba]., jejímž společníkem a jednatelem byl a je dlužník, podle níž měla nabýt předmětné nemovitosti v budoucnu do vlastnictví, na základě této smlouvy uhradila zálohu kupní ceny 1 550 000 Kč. K uzavření samotné převodní (kupní) smlouvy však nikdy nedošlo. Existuje písemné vyhotovení nájemní smlouvy datované [datum], jež měla být uzavřena mezi žalovanou a společností [jméno FO] [právnická osoba]., za kterou jednal coby prokurista syn žalované [jméno FO], na základě které žalovaná měla povinnost hradit nájemné za užívání o předmětných nemovitostí ve výši 2 000 Kč měsíčně, jež však mělo být „odečítáno“ ze složené zálohy kupní ceny podle shora uvedené smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Nájemní smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou a zaniknout podpisem smlouvy kupní po splnění podmínek smlouvy o budoucí smlouvě kupní. Dne [datum] pak byla uzavřena kupní smlouva (datována [datum]) mezi společností [jméno FO] [právnická osoba]. a dlužníkem ohledně předmětných nemovitostí, na základě kterých byly předmětné nemovitosti převedeny do vlastnictví dlužníka; vklad vlastnického práva dlužníka do katastru nemovitostí byl povolen. Dlužník je v katastru nemovitostí veden jako výlučný vlastník předmětných nemovitostí. V roce 2015 (prohlášením datovaným dne [datum]) dlužník dal souhlas s přihlášením žalované k trvalému pobytu v předmětných nemovitostech. Žalovaná předmětné nemovitosti užívá od roku 2013, hradí (zčásti) náklady spojené s bydlením a užíváním předmětných nemovitostí. Ohledně dlužníka bylo zahájeno insolvenční řízení a následně zjištěn jeho úpadek a prohlášen konkurs na jeho majetek, a to usnesením Městského soudu v Praze č. j. MSPH [spisová značka]-[Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne [datum]. Předmětné nemovitosti byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka. Vyrozumění o soupisu předmětných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka bylo ze strany tehdejšího insolvenčního správce dlužníka [tituly před jménem] [jméno FO] žalované doručeno dne [datum]. Žalovaná podala soudu dne [datum] žalobu o vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka, řízení bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]; pravomocnými rozsudky Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (právní moc dne [datum]) byla excindační žaloba žalované zamítnuta. Žalobkyni je současným insolvenčním soudem ustanoveným insolvenčním správcem dlužníka.

13. Správně soud prvního stupně zjistil, že po nabytí předmětných nemovitostí do jeho vlastnictví dlužník souhlasil, že žalovaná bude předmětné nemovitosti užívat bezúplatně, když tak vyhověl žádosti syna žalované, pana [jméno FO] Steinitze, aby zde žalovaná bydlela. Jiná dohoda či dohoda jiného obsahu nebyla. Následně po upozornění insolvenčního správce, že by platba nájmu pro něj byla přínosem, dlužník upozornil žalovanou, že by „měla platit nějaký nájem“. Žalobkyně jako insolvenční správce dlužníka vyzvala žalovanou k úhradě peněžité úplaty za užívání předmětných nemovitostí výzvou ze dne [datum], doručenou žalované dne [datum]. Předcházející výzva ze dne [datum] se týkala zpřístupnění nemovitostí za účelem ocenění. Netýkala se hrazení peněžních prostředků za užívání předmětných nemovitostí žalovanou či jejich vyklizení (insolvenční správce dlužníka – žalobkyně v tomto směru namítá, že jí v takové výzvě bránila skutečnost vedeného řízení o vylučovací žalobě ve vztahu k předmětným nemovitostem). Obvyklé nájemné odpovídající k předmětným nemovitostem v rozhodném období činilo nejméně 12 000 Kč měsíčně.

14. Účastníci shodně potvrdili (srov. § 120 odst. 3 o.s.ř.), že na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] žalovaná nájemné za předmětné nemovitosti fakticky nehradila. Nájemné bylo hrazeno tím, že se v tomto rozsahu odpočítávala částka ze žalovanou již uhrazené zálohy na kupní cenu na základě smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne [datum] vůči společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. Na žalobu uplatněnou pohledávku žalovaná dosud ničeho nehradila.

15. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci. V podrobnostech lze odkázat na podrobné a pečlivé hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, jeho skutková zjištění a skutkový závěr obsažený v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud ztotožňuje.

16. Při právním posouzení věci soud prvního stupně správně vyšel z ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. a zabýval se okolností, zda v rozhodném období červen 2018 - duben 2022 se žalovaná užíváním předmětných nemovitostí bezdůvodně obohacovala. Jde přitom o období, kdy byl již na majetek dlužníka prohlášen konkurs v rámci ohledně něj vedeného insolvenčního řízení a kdy předmětné nemovitosti již byly sepsány do jeho majetkové podstaty; tím je dána aktivní legitimace domáhání se případného bezdůvodného obohacení za užívání těchto nemovitostí insolvenčnímu správci [coby osobě s dispozičním oprávněním k takovému majetku; srov. § 217 odst. 1, § 229 odst. 3, § 230 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona]. Insolvenční správce je proto aktivně legitimován k podání dané žaloby. Předmětné nemovitosti jsou sepsány (nadále) v majetkové podstatě, neboť podaná vylučovací žaloba ze strany žalované byla pravomocně zamítnuta.

17. V té souvislosti pak platí, že žádné právní jednání dlužník toliko sám ohledně předmětných nemovitostí činit nemůže; v tomto směru je proto obsoletní jím případně v tomto období (po dobu trvání účinků prohlášení konkursu a sepsání předmětných nemovitostí do majetkové podstaty) učiněná výzva žalované, že „za užívání předmětných nemovitostí by měla platit nějaký nájem“. Sám insolvenční správce dlužníka – ať již původně ustanovený insolvenční správce [tituly před jménem] [jméno FO], či současný insolvenční správce – žalobkyně - však vyzval žalovanou k hrazení úplaty za užívání předmětných nemovitostí až výzvou doručenou do její právní sféry dne [datum], jak správně uzavřel soud prvního stupně.

18. Do té doby (jak se podává ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně) žalovaná užívala předmětné nemovitosti se souhlasem jejich vlastníka – dlužníka, a předtím (již od roku 2013) se souhlasem předcházejícího vlastníka společnosti [jméno FO] [právnická osoba]., tedy ještě před zahájením insolvenčního řízení ohledně dlužníka (to bylo zahájeno [datum], usnesením Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum]). Jinými slovy, dlužník jako vlastník předmětných nemovitostí dal, poté co je nabyl do svého vlastnictví od společnosti [jméno FO] [právnická osoba]., žalované souhlas s bezúplatným užíváním předmětných nemovitostí. Pro tento závěr svědčí jak jeho výpověď, tak skutečnost, že v roce 2015 souhlasil s tím, aby si v předmětných nemovitostech žalovaná přihlásila trvalý pobyt ve smyslu § 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, tak okolnost, že žalovaná sama hradila (byť zčásti) náklady spojené s užíváním předmětných nemovitostí, a to i vůči společenství vlastníků jednotek. Takové platby přitom ze strany samotného dlužníka hrazeny nebyly. Pro tento závěr svědčí skutečnost, že s právním předchůdcem dlužníka, společností [jméno FO] [právnická osoba]. žalovaná uzavřela smlouvu o budoucí smlouvě kupní, podle níž měla předmětné nemovitosti nabýt do svého vlastnictví, a složila zálohu na kupní cenu 1 550 000 Kč. K uzavření samotné předvídané kupní smlouvy nedošlo, neboť společnost [jméno FO] [právnická osoba]. (personálně propojená s dlužníkem) převedla předmětné nemovitosti na samotného dlužníka. Pro uvedený závěr svědčí též výpověď syna žalované (prokuristy této společnosti) i existence nájemní smlouvy ze dne [datum]. Tato nájemní smlouva, jak správně uzavřel soud prvního stupně, však nedopadá do právních poměrů mezi samotným dlužníkem a žalovanou; podle svého obsahu byla vázána na budoucí převod předmětných nemovitostí ze společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. na žalovanou podle mezi nimi uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí kupní. Měla proto ze své povahy být podmíněna existencí tohoto smluvního vztahu a budoucího převodu; pro to svědčí jak její obsah v části, v níž je uvedeno, že je uzavírána „za účelem upravení prozatímních vztahů s vědomím existence uzavřené smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne [datum]“ (srovnej čl. I. bod 1. nájemní smlouvy ze dne [datum]), tak skutečnost započítávání sjednaného nájemného 2 000 Kč měsíčně oproti již splacené kupní ceně „definované ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní ze dne [datum]“ (srovnej článek III. nájemní smlouvy), jakož i skutečnost, že ji za společnost [jméno FO] [právnická osoba]. uzavíral, coby prokurista, syn žalované [jméno FO]. Převodem předmětných nemovitostí ze společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. na dlužníka proto tato nájemní smlouva ztratila opodstatnění, zanikla, neboť smluvní strany ji obsahově uzavíraly za podmínky trvání závazkového právního vztahu založeného smlouvou o budoucí smlouvě kupní (rozvazovací podmínka; srov. § 36 odst. 1, odst. 2 věta druhá obč. zák., za použití § 3074 odst. 1 o. z.). Jinými slovy, nájemní smlouvou založený nájemní vztah byl obsahově vázán na budoucí převod vlastnického práva ze společnosti [jméno FO] [právnická osoba]. na žalovanou. V důsledku převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem společností [jméno FO] [právnická osoba]. na dlužníka (místo na žalovanou) a následnému prohlášení konkursu na jeho majetek (a soupisu předmětných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka dne [datum]) však závazkový vztah založený smlouvou o smlouvě budoucí kupní zanikl z důvodu následné nemožnosti plnění dle § 2006 odst. 1 o. z., za použití § 3028 odst. 3 o. z. (srov. § 253 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona o nevyvratitelné domněnce odmítnutí plnění z, v době prohlášení konkursu nesplněné, smlouvy o smlouvě budoucí insolvenčním správcem).

19. Nadto, jak správně uzavřel soud prvního stupně, nájemní smlouva ze dne [datum] je absolutně neplatná dle § 39, § 686 obč. zák., za použití § 3074 odst. 1 o. z., neboť neobsahovala způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s užíváním předmětných nemovitostí, a to při obligatorní písemné formě.

20. Ze shora uvedeného se podává správný právní závěr soudu prvního stupně, že v rozhodném období ohledně předmětných nemovitostí nájemní vztah mezi dlužníkem a žalovanou neexistoval.

21. Rovněž je správný závěr soudu prvního stupně, že v rozhodném období až do [datum] však žalovaná byla oprávněna, jak uvedeno výše, užívat předmětné nemovitosti bezúplatně, vzhledem k dřívějšímu souhlasu tehdejšího vlastníka – dlužníka (udělenému před zahájením insolvenčního řízení ohledně jeho osoby), jenž až do [datum] nebyl odvolán. Insolvenční správce, coby osoba s dispozičním oprávněním k předmětným nemovitostem pojatým do soupisu majetkové podstaty [srov. § 217 odst. 1, § 229 odst. 3, § 230 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona], v této části rozhodného období (tedy až do [datum]) žalovanou k hrazení úplaty za užívání předmětných nemovitostí či jejich vyklizení nevyzval. Případné sdělení samotného dlužníka v tomto období (o němž vypovídal), že by žalovaná „měla platit nějaký nájem“, není bez dalšího v tomto směru právně významné, neboť samotný dlužník již nebyl osobou s dispozičními oprávněními k tomuto majetku.

22. Námitky žalobkyně, že z důvodu vedeného řízení o vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka nemohla takovou výzvu k hrazení úplaty za užívání předmětných nemovitostí či jejich vyklizení učinit dříve, jsou neopodstatněné. Ve smyslu § 225 odst. 4 insolvenčního zákona platí, že insolvenční správce je i v průběhu vylučovacího sporu oprávněn s věcí nakládat bez zřetele k tomu, zda je dlužník vlastníkem věci. Takto je oprávněn například věc pronajímat a inkasovat nájemné, dát výpověď z nájmu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]) a domáhat se převzetí držby (vydání či vyklizení) věci, a to i od jejího vlastníka – vylučovatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). I pro poměry výpůjčky ve smyslu § 2193 a násl. o. z. stanoví ustanovení § 255 insolvenčního zákona, že uzavřel-li dlužník smlouvu o výpůjčce, je insolvenční správce po prohlášení konkursu (v dané věci je přitom způsobem řešení úpadku dlužníka právě konkurs) oprávněn požadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení; z toho se podává, že povinnost vrátit věc zde nenastává prohlášením konkursu bez dalšího, ale až na výzvu insolvenčního správce, k níž je tento současně oprávněn.

23. Jinými slovy, ze shora řečeného se podává, že insolvenční správce byl oprávněn i po dobu vedeného excindačního řízení ohledně předmětných nemovitostí odvolat souhlas s jejich bezúplatným užíváním, domáhat se vůči žalované úplaty za jejich užívání či jejich vyklizení. Neučinil tak však.

24. Lze se tak ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že v části rozhodného období od června 2018 až do [datum] žalovaná předmětné nemovitosti byla oprávněna užívat bezúplatně, nejméně na základě výprosy ve smyslu § 2189 o. z. Tato výprosa byla ve smyslu § 2190 odst. 1 o. z. odvolána až dne [datum].

25. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z., § 2999 odst. 1 o. z. pouze za část rozhodného období představovanou obdobím [datum] až [datum], jemuž odpovídá (při rozsahu nejméně 12 000 Kč měsíčně) částka 46 046 Kč. K tomu jí náleží rovněž úrok z prodlení ve smyslu § 1968, § 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; v podrobnostech lze zde zcela odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Lhůtu k plnění soud prvního stupně správně stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na tři dny od právní moci rozsudku. Ve zbylém rozsahu je žalobkyní uplatněný nárok neopodstatněný.

26. Okolnost případných plateb žalované za užívání předmětných nemovitostí, např. vůči společenství vlastníků jednotek není právně významná, neboť případně představuje samostatnou pohledávku žalované, jež nebyla uplatněna v tomto řízení.

27. Rozsudek soudu prvního stupně je proto ve svých výrocích ve věci samé I. a II. věcně správný.

28. Soud prvního stupně rovněž, s ohledem na uvedené závěry, rozhodl správně o náhradě nákladů řízení ve vztahu účastníků podle § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř. Správně uzavřel, že poměr úspěchu ku neúspěchu (převážně procesně úspěšné) žalované představuje 91,83 : 8,17 % = 83,66 % a že v tomto rozsahu má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči žalobkyni. Jejich výši však stanovil nesprávně. K výši stanovené výpočtem soudu prvního stupně obsaženým v bodě 31. odůvodnění jeho rozsudku, na který lze zcela odkázat, totiž dle odvolacího soudu přináleží ještě odměna zástupce – advokáta za další 3 úkony právní služby po 10 580 Kč, a to za jednání soudu prvního stupně dne [datum] a [datum], jež obě přesáhla mezi časem, na který byla nařízena, a časem jejich skončení více jak 2 hodiny; náleží tedy za každé toto jednání 2 úkony právní služby (soud prvního stupně přiznal toliko 1 úkon právní služby za každé jednání); a dále za poradu s klientem dne [datum], jíž (před nařízeným jednáním dne [datum]) lze považovat za účelně vynaložený náklad; dále další 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč, to dle § 6, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. c), g), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Ve zbylém rozsahu ty náklady řízení vynaložené žalovanou, za něž nebyla soudem prvního stupně přiznána náhrada, nepovažoval za účelně vynaložené ani odvolací soud; zde lze odkázat na bod 32. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

29. Je proto namístě „připočítat“ na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně žalované 3 úkony právní služby po 10 580 Kč, 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč; celkem účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně žalované představují částku 123 356 Kč; z toho 83,66 % představuje částku 103 199,60 Kč. Lhůtu k plnění soud prvního stupně správně stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na tři dny od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

30. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud rozsudek soudu stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve výroku III. o náhradě nákladů řízení tak, že výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně (žalované) činí 103 199,60 Kč. Jinak rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako ve výroku věcně správný ve výroku I., II. a ve zbylém rozsahu výroku III. potvrdil.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o.s.ř. I v odvolacím řízení – vzhledem k jeho předmětu a konečnému výsledku – byla žalovaná převážně procesně úspěšná, a to v rozsahu 91,83 % : 8,17 % = 83,66 %. V tomto rozsahu proto má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalobkyni. Ty představuje: soudní poplatek za odvolání 2 303 Kč, odměna zástupce – advokáta za 4 úkony právní služby po 10 580 Kč (odvolání, vyjádření ze dne [datum], účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] a 1 porada s klientem; kdy další účtovanou poradu s klientem odvolací soud hodnotí jako neúčelnou), 4 náhrady hotových výdajů po 300 Kč, jízdné za cestu k jednání odvolacího soudu osobním vozidlem registrační značky [SPZ] při průměrné spotřebě 6,2 l nafty na 100 km, celkem cestovné 623 Kč a náhrada za promeškaný čas za cestu k uvedenému jednání ze sídla advokáta tam a zpět, 4 půlhodiny po 100 Kč, to vše dle § 6, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. c), g), k), § 13 odst. 4, § 14 odst. 3, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, vyhlášky č. 398/2023 Sb.; celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalované ve výši 46 846 Kč. Z toho 83,66 % představuje částku 39 191,40 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř.