Odvolání daru pro nevděk

1. Okresní soud [adresa]-západ rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne [datum] (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemků: parcela č. 206/9, druh pozemku zahrada, a parcela č. 206/10, druh pozemku zahrada, vše v katastrálním území [adresa] pod Medníkem, obec [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] - západ (výrok I.), dále uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), rozhodl, že řízení se v části, „ve které se žalobkyně pro případ, že soud nevyhoví návrhu na určení, že je vlastníkem pozemků parcela č. 206/9, druh pozemku zahrada, a parcela č. 206/10, druh pozemku zahrada, vše v katastrálním území [adresa] pod Medníkem, obec [adresa], zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] - západ, domáhala po žalovaném 1) zaplacení částky [částka]“ zastavuje (výrok III.). Současně uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované 2) náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupkyně žalované 2) do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalovanému 1) uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a žalovanému 1) uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu [adresa]-západ náhradu nákladů státu ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci usnesení, ve kterém budou náklady státu vyčísleny (výrok VI.). Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně darovací smlouvou ze dne [datum] darovala žalovanému 1), coby svému bratru, shora uvedené pozemky (současný pozemek stavební parcela č. [hodnota] byl tehdy ještě součástí pozemku parcela č. 206/10); vklad vlastnického práva žalovaného 1) do katastru nemovitostí podle předmětné darovací smlouvy byl povolen, žalovaný 1) byl zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných pozemků. Současně uzavřel, že ke dni svého rozhodování však, na základě následné darovací smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným 1) coby dárcem a žalovanou 2) - družkou žalovaného 1), coby obdarovanou, daroval žalovaný 1) žalované 2) pozemky: parcela č. 206/9, parcela č. 206/10 a stavební parcela č. [hodnota] (oddělená z pozemku parcela č. 206/10), jejíž součástí je stavba rodinného domu č. p. 395 v části obce [adresa] - dále též jen „předmětné pozemky“; vklad vlastnického práva žalované 2) podle této darovací smlouvy do katastru nemovitostí byl povolen a žalovaná 2) byla zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětných pozemků. Současně byla touto smlouvou zřízena služebnost doživotního užívacího práva ve prospěch žalovaného 1). K zápisu vlastnického práva žalované 2) do katastru nemovitostí došlo s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Žalovaný 1) po nabytí shora uvedených pozemků do svého vlastnictví darovací smlouvou ze dne [datum] vystavěl na pozemku parcela č. 206/10 stavby; mimo jiné stavbu rodinného domu č. p. 395, která se nyní nachází na stavebním pozemku stavební parcela č. [hodnota], odděleného z pozemku parcela č. 206/10. Dále na pozemku parcela č. 206/10 žalovaný 1) vystavěl zapuštěný zahradní bazén a zahradní domek. Žalobkyně předmětné pozemky nabyla na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od svého otce. Pozemek parcela č. 206/9 představuje jedinou příjezdovou cestu k pozemku parcela č. 206/10, žalovaný 1) na něm zbudoval zámkovou dlažbu. Na pozemku parcela č. 206/10 se nachází zapuštěný bazén, zahradní domek, je zde žalovaným 1) vybudovaná elektrická přípojka, studna a žumpa. V darovací smlouvě ze dne [datum] si smluvní strany – žalobkyně a žalovaný 1) - v článku VII. ujednali, že darující se bude moci domáhat vrácení daru, jestliže obdarovaný bude k dárkyni nebo členům její rodiny se chovat tak, že tím poruší dobré mravy. Dále soud prvního stupně zjistil, že dopisem ze dne [datum] adresovaným žalovanému 1) a doručeným mu nejpozději dne [datum] [neboť již uvedeného dne žalovaný 1) - jeho zástupkyně na základě plné moci datované [datum], odeslal žalobkyni reakci na tento dopis) žalobkyně „odstoupila“ od darovací smlouvy uzavřené se žalovaným 1) dne [datum] a požadovala vrátit předmětný dar – předmětné pozemky, tj. pozemek parcela č. 206/9 o výměře 186 m² a pozemek parcela č. 206/10 o výměře 1 185 m², z důvodu porušení dobrých mravů vůči její osobě a členům její rodiny chováním žalovaného 1), v dopise blíže popsaným způsobem. Vytýkanými důvody pro vrácení daru bylo chování žalovaného 1) dne [datum] – napadení syna žalobkyně [jméno FO] a způsobení mu ublížení na zdraví, dne [datum] - slovní napadení hrubými urážkami a poté i fyzicky značnou intenzitou manžela žalobkyně [jméno FO] při sekání zahrady a následně žalobkyně, dne [datum] - fyzické napadení žalobkyně ranami do hlavy a způsobení poškození jejích dioptrických brýlí, v domě rodičů, a hrubé urážky a dne [datum] - napadení žalobkyně hrubými urážkami a poškození jejího vozidla značky [jméno FO] šroubovákem – učinění rýhy přes celý bok auta na straně spolujezdce, a napadení šroubovákem psa syna žalobkyně [jméno FO] a fyzické napadání hrubými urážkami synů žalobkyně [jméno FO] a [jméno FO]. Žalobkyně požadovala vrácení (vydání) celého daru. Darované pozemky byly v době rozhodování soudu prvního stupně představovány pozemkem stavební parcela č. [hodnota] o výměře 88 m², jehož součástí je budova č. p. 395, rodinný dům (odděleným z pozemku parcela č. 206/10), pozemkem parcela č. 206/9 o výměře 186 m² a pozemkem parcela č. 206/10 o výměře 1 097 m², to vše v katastrálním území [adresa] pod Medníkem, obec [adresa] (dále též „předmětné pozemky“).

2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že [datum] žalovaný 1) fyzicky napadl syna žalobkyně [jméno FO], způsobil mu ublížení na zdraví, za což byl následně pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu [adresa]-západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a zločin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Od té doby se vztahy žalobkyně a žalovaného 1) zhoršily, v rámci rodiny dochází opakovaně k incidentům, které jsou řešeny Policií ČR a přestupkovými řízeními u [právnická osoba] v Jílovém. Žalovaný 1) byl následně rozsudkem Okresního soudu [adresa] - západ ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] pravomocně odsouzen za skutek spočívající v poškození vozidla žalobkyně žalovaným 1) dne [datum] pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku.

3. Ve vztahu k navrhovanému určení vlastnického práva žalobkyně k pozemkům soud prvního stupně uzavřel, že naléhavý právní zájem na tomto určení ve smyslu § 80 o.s.ř. dán je, když vyhovující výrok rozsudku by představoval podklad pro zápis vlastnického práva žalobkyně k pozemkům do katastru nemovitostí, když „aktuálně jako vlastník je zapsána žalovaná [právnická osoba] odkazem na ustanovení § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. uzavřel, že je namístě věc kvalifikovat dle právní úpravy účinné do [datum], tedy zejména dle § 628 a § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., když darovací smlouva mezi žalobkyní a žalovaným 1) byla uzavřena dne [datum], tedy za účinnosti občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb.; a to přesto, že „k vytknutému chování obdarovaného došlo až po [datum]“. Uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným 1) byla dne [datum] platně uzavřena darovací smlouva ve smyslu § 628 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb. Žalobkyně se platně a účinně domáhá, ve smyslu § 630 občanského zákoníku číslo 40/1964 Sb., dopisem datovaným [datum], doručeným žalovanému 1) nejpozději dne [datum] [před tím, než byl dne [datum] podán návrh na vklad vlastnického práva žalované 2) do katastru nemovitostí k uvedeným pozemkům na základě darovací smlouvy ze dne [datum], podle níž měl žalovaný 1) předmětné pozemky darovat žalované 2)] vrácení tohoto daru – předmětných pozemků. V dopise ze dne [datum] žalobkyně vymezila dostatečně určitým způsobem chování žalovaného 1), které bylo prokázáno a které zakládá závěr o hrubém porušení dobrých mravů žalovaným 1) vůči žalobkyni a členům její rodiny v dopise vytýkaným chováním. Právo žalobkyně coby dárkyně domáhat se vrácení daru přitom ještě nebylo promlčeno, neboť se promlčuje ve smyslu § 101 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v promlčecí době tří let počínající běžet od doby, kdy chování obdarovaného naplnilo znaky uvedené v § 630 citovaného občanského zákoníku, respektive kdy právo dárce na vrácení daru mohlo být vykonáno poprvé. Pokud tedy k prvnímu vytčenému chování (jednání) žalovaného 1) došlo dne [datum] a k odvolání daru (výzva k vrácení daru) ze dne [datum] se do dispozice žalovaného 1) dostalo nejpozději dne [datum], bylo tak učiněno včas. Nelze ani uvažovat o vydržení předmětných pozemků žalovaným 1), neboť účinky vrácení daru nastávají ex nunc – žalovaný 1) byl do té doby vlastníkem předmětných pozemků. Soud přitom je, ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř., vázán skutečností, že ohledně dvou vytýkaných jednání byl žalovaný 1) pravomocně uznán vinným trestnými činy, včetně popisu skutků, pro které se tak stalo, ve výroku odsuzujících rozsudků vydaných v trestních řízeních. V daném případě jde o útok žalovaného 1) na syna žalobkyně [jméno FO] dne [datum] a poškození vozidla žalobkyně dne [datum]. Současně vzal za prokázané, že před incidentem z [datum] byly vztahy účastníků nekonfliktní, k jejich podstatnému zhoršení došlo až po tomto datu. Žalovaný 1) žalobkyní vytčeným chováním naplnil předpoklady pro vrácení daru, když jeho chování vůči žalobkyni a osobám jí blízkým (členům její rodiny) lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. S ohledem na skutečnost, že na pozemku parcela č. 206/10 žalovaný 1) zbudoval rodinný dům, studnu, žumpu, elektrickou přípojku, zahradní domek, zapuštěný bazén, že z něj oddělil pozemek stavební parcela 2647, na němž se nyní nachází rodinný dům č. p. 395, a vzhledem k tomu, že pozemek parcela č. 206/9 je jedinou příjezdovou cestou k pozemku parcela č. 206/10 a nachází se na něm zámková dlažba zbudovaná žalovaným 1), uzavřel soud prvního stupně, že „je zřejmé, že vydání daru in natura již v daném případě není možné a účelné, neboť se změnila povaha darovaných pozemků, došlo k jejich zásadnímu zhodnocení a tvoří jeden funkční celek, který žalovaný 1) v dobré víře vybudoval. Namísto vydání daru je proto povinen žalobkyni poskytnout peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny darovaných pozemků, a to v okamžiku odvolání daru“. Proto není rozhodné, zda je vlastníkem předmětných pozemků žalovaný 1) nebo žalovaná 2); dle soudu prvního stupně však žalovaná 2) nemohla nabýt vlastnické právo platně, neboť účinky odvolání (vrácení) daru nastaly dříve (nejpozději dne [datum]), než byla její převodní smlouva dána s návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (dne [datum]), kdy měly nastat právní účinky nabytí vlastnického práva žalovanou 2) ve smyslu § 1105 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Při stanovení obvyklé ceny předmětných pozemků soud vycházel ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], ve znění dodatku č. [hodnota], který určil jejich obvyklou cenu [částka]. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně zamítl žalobu o určení vlastnického práva žalobkyně k předmětným pozemkům, vyhověl žalobě o peněžité plnění co do částky [částka] a ve zbylém rozsahu, co do částky [částka] v důsledku částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní, řízení zastavil (když žalobkyně v tomto rozsahu vzala žalobu zpět při jednání soudu prvního stupně konaném dne [datum]).

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasná odvolání žalobkyně, žalovaný 1) i žalovaná 2).

5. Žalovaní 1) a 2) svá odvolání podávají proti výrokům II., III., IV., V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně. V odvolání namítají, že řízení před soudem prvního stupně mělo být zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu žalobkyní v plné výši, když namísto soudem prvního stupně požadované úhrady částky [částka] dle jeho výzvy došlo k úhradě toliko částky [částka], současně však „došlo v poslední den lhůty k doplacení soudního poplatku“. Namítají dále nesprávné obsazení soudu prvního stupně, když z obsahu spisu se nepodávají důvody, proč namísto původně věc projednávajícího soudce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] byla následně věc přidělena novým soudcům, a to [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] Kláře [jméno FO]. Dle odvolatelů tak věc nebyla řádně přidělena v souladu s rozvrhem práce soudu prvního stupně. Byli tak odňati svému zákonnému soudci. Žalovaní rovněž nesouhlasí s oceněním předmětných pozemků, kdy byla aplikována nepoužitelná právní úprava občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., namísto občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Soud prvního stupně tak nestanovil správně obvyklou hodnotu předmětných pozemků. Nebylo rovněž prokázáno, že by se „odstoupení od darovací smlouvy“ žalobkyní dopisem datovaným dnem [datum] dostalo do své dispozice žalovaného 1). Žalovaný 1) popřel pravost podpisu na doručence od tohoto dopisu. Soud prvního stupně rovněž pominul zkoumání vztahů mezi účastníky před samotným incidentem ze dne [datum]. Těžil jen „toliko z výrokových částí předmětných odsuzujících rozsudků žalovaného, ač by se měl zabývat samotným skutkovým dějem“. Za situace, kdy ke vzniku právního poměru účastníků darovací smlouvy došlo před [datum], vzniklo legitimní očekávání, že dárce může žádat dar nazpět jen tehdy, zachová-li se (v budoucnu) obdarovaný k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě poruší dobré mravy ve smyslu § 630 občanského zákoníku 40/1964 Sb.; podle této právní úpravy je proto nutno věc posuzovat. V darovací smlouvě je stanovena samotná cena předmětu daru a tato cena byla ujednána smluvně mezi stranami darovací smlouvy. Šlo o cenu tehdy stanovenou na základě znaleckého posudku ve výši [částka]. Je tedy třeba při úvaze o rozsahu peněžitého plnění vycházet z tohoto případného nároku žalobkyně, je-li vrácení daru namístě, v peněžité formě. Soud prvního stupně tak nezohlednil ujednání týkající se právního úkonu předvídaného v samotné darovací smlouvě. Současně naturálně již nelze věc vydat, neboť předmětné pozemky již „neexistují díky zhodnocení žalovaným“ a žalobkyně „toliko může požadovat jen částku podle darovací smlouvy ze dne [datum]“. Soud prvního stupně se při stanovení ceny předmětných pozemků dopustil až svévole, když nevyšel z projevené vůle smluvních stran při předmětném darování. Podle žalovaných pak došlo ke smísení věci, jejímu zpracování tak, že to co bylo darováno, již v podstatě neexistuje, neodpovídají ani výměry, stav evidence v katastru nemovitostí. Došlo tak k podstatné přeměně darované věci, že nelze dovozovat, že tato věc ještě existuje. Proto není namístě naturální restituce daru, je namístě maximálně případně uvažovat o peněžitém plnění.

6. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení rozhodl správně, neboť „žalovaná 2) nemá žádnou odpovědnost za jednání žalobkyně, a to, že byla žalobkyní určena žalovanou v řízení“. Žalovaná 2) pak „upozorňovala, spolu s žalovaným 1), že není možné navracet věc, která neexistuje“.

7. Žalovaní proto navrhli rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně ve svém odvolání namítá, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nevzal soud prvního stupně v úvahu chování žalované 2), která si byla vědoma od počátku sporů v rodině, byla přítomna již [datum] napadení syna žalobkyně [jméno FO] žalovaným 1), následně byla svědkem dalších rodinných rozepří. Přesto coby družka žalovaného 1) nechala na sebe převést předmětné pozemky poté, co žalovaný 1) obdržel od žalobkyně výzvu k vrácení daru, kdy „tímto jednáním evidentně sledovala pokusit se zmařit uspokojení nároku žalobkyně tak, jak jej ta uplatnila dopisem ze dne [datum]“. Ke dni podání žaloby přitom žalovaná 2) byla zapsána v katastru nemovitostí ohledně předmětných pozemků jako vlastník, proto „žalobkyně i z důvodu opatrnosti žalovala i tuto osobu jako smluvní stranu darovací smlouvy“. Důvody pro vrácení daru byly naplněny, když žalovaný 1) byl pravomocně odsouzen ve dvou trestních věcech a žalobkyně ve svém dopise ze dne [datum], kterým „odstoupila od darovací smlouvy pro nevděk“, svými vlastními slovy popsala tyto dvě události a také další okolnosti a svůj požadavek formulovala srozumitelně a určitě. Je nepochybné, že tento dopis se dostal do dispozice žalovaného 1), který na základě něho již dne [datum] udělil plnou moc své zástupkyni, a ta dopisem z [datum] potvrdila, že v jeho zastoupení reaguje na uvedený dopis žalobkyně a že požadavek vrácení daru její klient neuznává. Současně žalovaný 1) dne [datum] uzavřel s žalovanou 2) darovací smlouvu, kterou jí předmětné pozemky převedl, podle této smlouvy byl vklad vlastnického práva žalované 2) do katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem proveden. Soud přitom nemůže přezkoumávat správnost odsuzujících trestních rozsudků. Jestliže soud prvního stupně dospěl k závěru, že vrácení pozemků není možné, správně uložil povinnost peněžitého plnění v obvyklé ceně předmětných pozemků ke dni nastoupení účinků požadavku na vrácení daru, podle stavebnětechnického stavu pozemků, v jakém se nacházely v okamžiku uzavření darovací smlouvy. Není pravdou, že při odůvodněném vrácení daru se má vycházet z ceny daru v době darování. Řešení zvolené soudem prvního stupně ve věci samé v podobě jím přiznaného peněžitého plnění považuje žalobkyně za správné a za nejspravedlivější řešení vztahů mezi účastníky. Naturální vrácení daru jí za situace, kdy se na nich nachází stavby žalovaného 1), staví do nekomfortní role; toto řešení vyvolá další spory.

9. Žalobkyně proto navrhla změnit rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. tak, že žalované 2) nebude přiznána náhrada nákladů řízení; ve zbylém rozsahu pak rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdit.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací se nejprve zabýval přípustností odvolání. Uzavřel, že odvolání žalované 2) je (subjektivně) nepřípustné.

11. Předpokladem (subjektivní) přípustnosti odvolání je totiž to, že je zde rozhodnutí soudu, se kterým (jeho výrokem) účastník nesouhlasí (brojí proti němu), a současně takové rozhodnutí (svým výrokem) také nepříznivě dopadá do právních poměrů takového účastníka. Odvolání tak může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozsudkem soudu prvního stupně ve vztahu k žalované 2) byla ve věci samé výrokem I. žaloba zamítnuta. Výroky II. a III. rozsudku [(jež se týkají žalobního žádání o uložení peněžité povinnosti toliko žalovanému 1)] se právních poměrů žalované 2) nedotýkají (nedopadají do nich). Rovněž výrok V. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) se právního postavení žalované 2) nedotýká (žalovaní mají postavení samostatných společníků ve smyslu § 91 odst. 1 o.s.ř.). Proto je v tomto rozsahu odvolání žalované 2) subjektivně nepřípustné.

12. Jednou z podmínek projednatelnosti odvolání v odvolacím řízení je přitom jeho subjektivní přípustnost. Účastník řízení je subjektivně legitimován k podání odvolání, avšak pouze tehdy, pokud mu byla rozhodnutím soudu (poměřováno jeho výrokem, který jediný je vybaven atributy závaznosti a nezměnitelnosti) způsobena v jeho právech určitá, byť nepatrná, újma. Odvolání proto nemůže podat ten účastník, jemuž bylo rozhodnutím soudu prvního stupně zcela vyhověno, nebo do jehož právních poměrů nebylo nikterak zasaženo. Takové postavení však odvolatelka – žalovaná 2) ve vztahu k výrokům I., II., III. a V. rozsudku soudu prvního stupně nemá, jak shora popsáno. V uvedeném rozsahu proto žalovaná 2) k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně není subjektivně legitimována. Odvolací soud proto podle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání žalované 2) v uvedeném rozsahu odmítl.

13. Odvoláním žalovaného 1) a odvoláním žalobkyně je však rozsudek soudu prvního stupně napaden v celém rozsahu (srovnej § 206 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Jestliže je jeho výrok I. primárním petitem ve vztahu k (eventuálnímu) výroku II. (co do částky [částka]), je odvoláním žalovaného 1) směřujícím proti celému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně dotčen (napaden) také výrok I. rozsudku soudu prvního stupně.

14. Krajský soud v Praze jako soud odvolací proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalovaného 1) i odvolání žalobkyně opodstatněnými.

15. Odvolatel – žalovaný 1) obsahově uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), e), g) o.s.ř. - řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, co do tvrzeného nesprávného obsazení soudu prvního stupně věc projednávajícími soudci a co do skutečnosti, že řízení před soudem prvního stupně mělo být zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu žalobkyní v plné výši; – soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, co do stanovení obvyklé ceny předmětných pozemků – jejich ocenění znaleckým posudkem; – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru o splnění podmínek pro vrácení daru (v peněžité formě), tedy závěru o naplnění hrubého porušení dobrých mravů chováním žalovaného 1) vůči žalobkyni a členům její rodiny (osobám blízkým), když namístě je zde zohlednit širší kontext vztahů mezi účastníky i události předcházející datu [datum].

16. Žalobkyně v odvolání obsahově uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá ohledně výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) na nesprávném právním posouzení věci, když namístě je aplikovat ustanovení § 150 občanského soudního řádu a žalované 2) náhradu nákladů řízení nepřiznat, s ohledem na její chování po doručení výzvy k vrácení daru žalobkyní žalovanému 1), spočívající v uzavření darovací smlouvy s žalovaným 1), na základě které měly být pozemky na ní převedeny.

17. K odvolací námitce žalovaného 1), že soud prvního stupně nebyl řádně obsazen, a byl tak odňat svému zákonnému soudci, odvolací soud uvádí, že není opodstatněná. Z rozvrhu práce soudu prvního stupně ze dne [datum], účinnému od [datum] (srovnej výňatek na č. l. 542 spisu), se podává, že v souvislosti s dočasným přidělením k jinému soudu samosoudce, který věc dosud projednával, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], bylo stanoveno, že „věci, které byly dosud z dosavadních rozvrhů práce v agendě civilní, E a EXE do [datum] přiděleny [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], budou přiděleny [tituly před jménem] [jméno FO]“. Následným rozvrhem práce na rok 2022 ze dne [datum] (srovnej výňatek na č. l. 543 spisu) bylo – v souvislosti s přeložením samosoudkyně [tituly před jménem] [jméno FO] od soudu prvého stupně k jinému soudu, stanoveno, že „věci civilní agendy, které doposud byly přiděleny [tituly před jménem] [jméno FO], a nejsou zahrnuty v tabulkové části rozvrhu práce, vyřizuje nadále [tituly před jménem] [jméno FO]“.

18. Z toho se podává, že daná věc, která je věcí civilní agendy, byla správně přidělena po dočasném přidělení soudce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] k jinému soudu soudkyni [tituly před jménem] [jméno FO] a po jejím přeložení k jinému soudu správně soudkyni [tituly před jménem] Kláře [jméno FO]. Jde přitom o věc, v níž u soudu prvního stupně rozhoduje samosoudce (srov. § 36a odst. 2 o.s.ř.). Soud prvního stupně proto dle odvolacího soudu byl obsazen správně; uvedená námitka žalovaného 1) není opodstatněná.

19. Totéž platí ohledně námitky žalovaného 1), že „řízení před soudem prvního stupně mělo být zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za žalobu žalobkyní v plné výši“. Platí totiž, že pro nezaplacení poplatku soud řízení nezastaví (mimo jiné), začal-li již jednat o věci samé (srov. § 9 odst. 4 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). V dané věci navíc, jak sám žalovaný 1) uvádí v odvolání, došlo ze strany žalobkyně k doplacení soudního poplatku za žalobu na soudem prvního stupně požadovanou výši [částka] ještě před koncem stanovené lhůty k jeho zaplacení.

20. Odvolací soud (po částečném zopakování dokazování ve smyslu § 213 odst. [právnická osoba] o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů správně zjistil, že žalobkyně a žalovaný 1) jsou v rodinném vztahu sourozenců (bratr a sestra), žalovaná 2) je družkou žalovaného 1), že darovací smlouvou ze dne [datum] žalobkyně (coby dárce) darovala žalovanému 1) (coby obdarovanému) nemovitosti, tehdy v katastru nemovitostí zapsané jako: pozemek parcela č. 206/9 o výměře 186 m² – zahrada, a pozemek parcela č. 206/10 o výměře 1 185 m² (zahrada), vše v katastrálním území [adresa] pod Medníkem a obci [adresa] („předmětné pozemky“). Účastníci současně v článku VII. smlouvy sjednali, že darující (žalobkyně) se bude moci domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný [žalovaný 1)] bude k ní nebo členům její rodiny chovat tak, že tím poruší dobré mravy. Vklad vlastnického práva žalovaného 1) k uvedeným pozemkům byl zapsán do katastru nemovitostí (formou vkladu), s právními účinky vkladu vlastnického práva k [datum]. Správně zjistil, že v době jeho rozhodování byl po provedeném darování z pozemku parcela č. 206/10 oddělen pozemek stavební parcela č. [hodnota] o výměře 88 m², jehož součástí je budova – stavba č. p. 395, rodinný dům. Tuto stavbu po nabytí předmětných pozemků na této části původního pozemku parcela č. 206/10 vystavěl žalovaný 1). Na pozemku parcela č. 206/10 se nachází další drobné stavby, včetně zapuštěného bazénu, zahradního domku, rovněž vystavěného žalovaným 1) po darování. Pozemek parcela č. 206/9 slouží jako přístupová cesta k pozemkům parcela č. 206/10 a stavební parcela č. [hodnota] a je pokryt zámkovou dlažbou; rovněž tuto úpravu povrchu pozemku vybudoval po nabytí pozemků shora uvedenou darovací smlouvou žalovaný 1). Ten zde také bydlí.

21. Správně zjistil, že dopisem ze dne [datum] adresovaným žalovanému 1) žalobkyně odstoupila od darovací smlouvy ze dne [datum] a domáhala se vrácení daru – předmětných darovaných pozemků, tedy pozemků (původně označeného) jako parcela č. 206/9 o výměře 186 m² a parcela číslo parc. 206/10 o výměře 1 185 m². Jako důvod uvedla skutečnost, že dne [datum] žalovaný 1) fyzicky napadl syna žalobkyně [jméno FO] a způsobil mu těžké ublížení na zdraví, věc šetří Policie České republiky. Dále, že dne [datum] napadl žalovaný 1) velmi hrubými urážkami a následně i fyzicky manžela žalobkyně [jméno FO] při sekání zahrady, následně i samotnou žalobkyni (záznam o incidentu na Policii České republiky), dále dne [datum] žalovaný 1) fyzicky napadl žalobkyni ranami do hlavy a způsobil jí poškození dioptrických brýlí v hodnotě [částka] v domě rodičů těchto účastníků, a hrubě ji urážel (věc zaznamenána u Policie České republiky) a dne [datum] napadl žalovaný 1) žalobkyni hrubými urážkami a dále jí poškodil její vozidlo značky [jméno FO] šroubovákem, kdy udělal rýhu přes celý bok auta na straně spolujezdce a poté tímto šroubovákem napadal psa syna žalobkyně [jméno FO] a napadl fyzicky a urážkami oba syny žalobkyně [jméno FO] a [jméno FO] (věc šetří Policie České republiky). S odkazem na § 2072 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. proto od uvedené darovací smlouvy žalobkyně „odstoupila pro nevděk žalovaného 1)“ s tím, že požaduje vrácení (vydání) celého daru. Správně soud prvního stupně zjistil, že tento dopis byl žalovanému 1) doručen (dostal se do sféry jeho právní dispozice) nejpozději dne [datum], kdy tohoto dne již zástupkyně žalovaného 1) napsala a adresovala žalobkyni reakci na její dopis; tomu odpovídá i vystavení plné moci k uvedenému zastoupení žalovaného 1), kterou žalovaný 1) své zástupkyni udělil a která je datována dne [datum].

22. Žalovaný 1) následně darovací smlouvou datovanou dne [datum] daroval všechny předmětné pozemky (v době darování tedy vedené jako pozemek stavební parcela č. [hodnota], pozemek parcela č. 206/9 a pozemek parcela č. 206/10 v k. ú. [adresa] pod Medníkem) žalované 2) coby své družce; návrh vkladu vlastnického práva žalované 2) podle této smlouvy do katastru nemovitostí byl však katastrálnímu úřadu podán až dne [datum] a k tomuto dni měly nastat právní účinky zápisu věcných práv (viz výpis z katastru nemovitostí, návrh na vklad této smlouvy do katastru nemovitostí). Současně byla v uvedené darovací smlouvě sjednána služebnost doživotního užívacího práva k předmětu daru ve prospěch žalovaného 1). Toto služebnost byla rovněž zapsána do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu zápisu ke dni [datum].

23. Správně soud prvního stupně zjistil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu [adresa]- západ č. j. [spisová značka] ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byl žalovaný 1) uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 trestního zákoníku, jichž se měl dopustit tím, že dne [datum] v době od 16:40 do 17:00 hodin, poblíž rodinného domu č. p. 255 v [adresa], v obci [adresa], po předchozí slovní kontroverzi nejdřív vykřikoval na žalobkyni, ať neparkuje na jeho pozemku nebo jí nabourá auto, dále najížděl svým vozidlem do vozidla poškozeného [jméno FO], následně jej fyzicky napadl a způsobil mu újmu na zdraví (blíže popsanou), následně nastoupil do svého auta s hlasitým smíchem a následně narazil do vozidla poškozeného [jméno FO].

24. Správně zjistil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu [adresa] - západ č. j. [spisová značka] ze dne [datum], ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byl žalovaný 1) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] kolem 18:00 hodiny v obci [adresa] naproti domu č. p. 255 v [adresa], po předchozí slovní rozepři se svou sestrou – žalobkyní následně šroubovákem vytvořil rýhu v pravých předních a zadních dveřích a pravém nárazníku na jejím zde zaparkovaném vozidle značky [jméno FO] registrační značky [SPZ], čímž jí způsobil škodu ve výši [částka].

25. Vztahy žalobkyně a žalovaného 1) jsou konfliktní. Žalovaný 1) v místě svého bydliště, kde v sousedství rovněž bydlí žalobkyně, ji obtěžuje a slovně napadá. Ve věci byla vedena městem [adresa], Komisí pro projednávání přestupků, přestupková řízení, mimo jiné pod č. j. MJuP/04730/2018/KANV/KPP, č. j. MJuP/07063/2018/KANV/KPP a pod č. j. MJuP/02020/2019/KANV/KPP, která se týkají skutků: žalovaný 1) měl žalobkyni dne [datum] fyzicky napadnout, udeřit ji dlaní do zadní části hlavy a strhnout jí dioptrické brýle, které jí poškodil, dne [datum] ji měl vulgárně urážet blíže popsanými výrazy – tato řízení byla zastavena s tím, že se nepodařilo prokázat spáchání předmětných skutků; dále: dne [datum] žalobkyně pořídila záznamu rozhovoru mezi ní a žalovanou 2) – toto řízení bylo rovněž zastaveno s tím, že zde nejde o spáchání přestupku.

26. Z obsahu uvedených spisů jak o trestních řízeních, tak řízeních přestupkových, se podává, že vyslechnutí svědci opakovaně vypovídali o určitém agresivním chování žalovaného 1), jeho požívání alkoholických nápojů, agresivitě zaměřené vůči žalobkyni a členům její rodiny (viz např. úřední záznamy policejních hlídek v uvedených spisech o přestupkových řízeních o situaci po příjezdu na místo: žalovaný 1) s nimi nespolupracoval, odmítl se podrobit dechové zkoušce, choval se vznětlivě). V trestní věci vedené u Okresního soudu [adresa]-západ pod sp. zn. [spisová značka] při hlavním líčení dne [datum] svědek [jméno FO] a svědek [jméno FO] (policisté) vypověděli o arogantním chování žalovaného 1), svědkyně [jméno FO] při hlavním líčení v uvedené věci konaném dne [datum] vypověděla, že žalobkyně jí měla sdělovat, že „u nich je zase nějaký problém“, že byla sama přítomna jednomu konfliktu, kdy žalovaný 1) stříkal vodu na manžela žalobkyně, který sekal na zahradě žalobkyně trávu, následně postříkal i žalobkyni. Pro závěr o (nejméně slovním) napadání žalobkyně a členů její rodiny (nejméně synů žalobkyně) žalovaným 1) – a to již v době předcházející doručení dopisu žalobkyně z [datum] - svědčí rovněž výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kteří v tomto směru vypověděli souladně.

27. Správně rovněž soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně získala předmětné pozemky na základě darovací smlouvy ze dne [datum] od svého otce, který je rovněž otcem žalovaného 1).

28. Správně soud prvního stupně zjistil, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] (ve svém dodatku č. [hodnota] znaleckého posudku č. 139/2022) ocenil všechny předmětné pozemky shodně jednotkovou cenou za metr čtvereční, a to částkou [částka]/m²; a to podle jejich faktického stavu v době darování a v cenové hladině k datu [datum].

29. V podrobnostech lze odkázat na podrobná a pečlivá skutková zjištění soudu prvního stupně a skutkové závěry v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

30. Odvolací soud dále doplnil dokazování dle § 213 odst. 1, 4, 5 o.s.ř. a zjistil z obsahu znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] č. 139/2022 – dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], výpisu z katastru nemovitostí a snímku katastrální mapy na č. l. 567-573 spisu, leteckého snímku na č. l. 574 spisu z webového portálu mapy.cz a z darovací smlouvy ze dne [datum] na č. l. 564-566 spisu, že v průběhu odvolacího řízení darovací smlouvou ze dne [datum] žalovaná 2) jako dárce darovala předmětné pozemky zpět žalovanému 1) coby obdarovanému, při současném zřízení služebnosti doživotního užívání těchto nemovitostí ve prospěch [Jméno zainteresované osoby 1/0], narozeného [datum]; vlastnické právo žalovaného 1) k předmětným pozemkům a uvedená služebnost byly zapsány v katastru nemovitostí formou vkladu práva. Jako vlastník předmětných pozemků je proto v katastru nemovitostí v současné době – ke dni rozhodování odvolacího soudu – zapsán opět žalovaný 1); stalo se tak v průběhu daného odvolacího řízení (po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Současně z pozemku parcela č. 206/10 byl oddělen další pozemek: stavební parcela č. [hodnota] o výměře 39 m², jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. stojící na tomto pozemku. Jde o stavbu zahradního domku, která (viz podle leteckých snímků portálu mapy.cz i tvrzení žalovaných) byla vybudována před [datum], žalovaným 1). Zahradní domek na této parcele byl postaven nejpozději před [datum], neboť již na letecké mapě zachycující stav pozemku a pořízené v letech 2010-2012 je tato stavba zachycena.

31. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

32. Ve vztahu k právnímu posouzení věci předně soud prvního stupně správně dovodil existenci naléhavého právního zájmu na navrhovaném určení dle § 80 o.s.ř., když žalobě vyhovující určovací výrok rozsudku by byl způsobilým podkladem pro změnu stavu zápisu vlastnického práva k předmětnému pozemku v katastru nemovitostí (srov. § 17 odst. 4, 5 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon).

33. Tak je tomu však – podle stavu ke dni rozhodování odvolacího soudu (srovnej § 154 odst. 1 o.s.ř.) – již jen ohledně žalovaného 1), jenž je v současné době (opětovně) zapsán jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí na místo žalované 2), na základě jejich „zpětného“ darování, učiněného po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Jinými slovy, ve vztahu k žalované 2) naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. na navrhovaném určení již dán není.

34. Soud prvního stupně správně uzavřel, že ve věci je namístě aplikovat právní úpravu účinnou do [datum], tedy především § 630 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“), a to s ohledem na přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Tento právní závěr byl postaven najisto v soudem prvního stupně správně odkazovaném rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], podle něhož „byla-li darovací smlouva uzavřena před [datum], je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do [datum], i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po [datum]“. Toto rozhodnutí bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. Rc 92/2020; bylo tedy schváleno občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu k uveřejnění jako rozhodnutí věcně správné a vhodné pro usměrnění soudní praxe (srov. § 24 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích). Na místě proto je z tohoto rozhodnutí vycházet.

35. Odkázat zde možno zcela na odůvodnění citovaného rozsudku Nejvyššího soudu a z něj toliko zdůraznit - ve vztahu k odvolacím námitkám žalobce - závěr, že zde jde o dodržení zásady ochrany práv účastníků, kteří při založení právního poměru (darování) vycházeli z určitého legitimního očekávání a nemohli jakkoliv ovlivnit či předvídat, že dojde ke změně právní úpravy ve vztahu k vrácení daru. Současně platí, že právo žádat v budoucnu dar za určitých okolností nazpět vzniklo dárci již při uzavření darovací smlouvy (vzniklo ze samotné darovací smlouvy); přiznával mu ho zákon, konkrétně § 630 občanského zákoníku. Jinými slovy, dárce mohl právo na vrácení daru vzešlé z darovací smlouvy uzavřené v poměrech občanského zákoníku (do [datum]) úspěšně uplatnit pouze tehdy, jestliže došlo k naplnění skutkové podstaty citovaného ustanovení § 630 občanského zákoníku.

36. Žalobkyně a žalovaný 1) uzavřeli dne [datum] ohledně předmětných pozemků darovací smlouvu ve smyslu § 628 a násl. občanského zákoníku, v písemné formě (ta byla s ohledem na předmět darování – nemovitosti – obligatorní; srov. 46 odst. 1 občanského zákoníku). Z obsahu písemné formy této darovací smlouvy – z jejíhož jazykového rámce nutno vycházet; srov. § 35 odst. 2 občanského zákoníku - se nepodává nic o její podmíněnosti jinými majetkoprávními ujednáními smluvních stran či ve vztahu k osobám třetím. Navíc v této písemné darovací smlouvě si její smluvní strany – žalobkyně a žalovaný 1) - v článku VII. výslovně ujednali (potvrdili v souladu s § 630 občanského zákoníku), že darující se bude moci domáhat vrácení daru, jestliže obdarovaný bude k dárkyni nebo členům její rodiny se chovat tak, že tím poruší dobré mravy.

37. Věc je tak namístě posuzovat podle § 630 občanského zákoníku, za použití § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., jak správně uzavřel soud prvního stupně.

38. Ve vztahu k jednotlivým důvodům pro vrácení daru uplatněným žalobkyní ve výzvě k vrácení daru ze dne [datum] – co do žalobkyní vymezenému chování žalovaného dne [datum], [datum], [datum] a [datum], nutno – shodně se soudem prvního stupně – vyjít z jejich posouzení dle ustanovení § 630 občanského zákoníku, co do závěru, zda tyto skutečnosti uplatněné žalobkyní (při jejich prokázání) zakládají závěr o porušení dobrých mravů ze strany obdarovaného žalovaného 1) vůči žalobkyni coby dárci či členům její rodiny v intenzitě hrubého porušení.

39. Právní úkon (právní jednání) – výzva k vrácení daru, je jednostranným adresovaným hmotněprávním úkonem, jehož účinkem je, za splnění podmínek § 630 občanského zákoníku, zrušení darovací smlouvy a obnovení vlastnictví dárce ex nunc. Výzvu k vrácení daru dle § 630 občanského zákoníku lze učinit i ústní formou. V dané věci byla učiněna formou písemného podání žalobkyně datovaného [datum], doručeného žalovanému 1) (do sféry jeho dispozice) nejpozději dne [datum] (tehdy již jeho zástupkyně na základě jím udělené plné moci na tuto výzvu reaguje). Výzva k vrácení daru je přitom dostatečně určitá co do vymezení tvrzeného chování (jednání) žalovaného 1), které má zakládat hrubé porušení dobrých mravů a důvod pro vrácení daru.

40. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru ve smyslu § 630 občanského zákoníku není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného nebo pouhý nevděk, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Jde buď o porušení značné intenzity, nebo o porušování soustavné, a to ať již fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Musí jít o takové chování obdarovaného vůči rodině dárce či dárci, které lze objektivně, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, za něž k němu došlo, posoudit jako hrubé porušení mravních a etických norem společnosti. Rozhodující je hledisko objektivní, nikoliv jen subjektivní pocity dárce. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky skutkové podstaty § 630 občanského zákoníku (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

41. Žalobkyní uplatněné (tvrzené) chování žalovaného 1) ve výzvě k vrácení daru z [datum], coby důvod pro vrácení daru, i dle odvolacího soudu shora uvedená hlediska – předpoklady § 630 občanského zákoníku, naplňuje.

42. Rozhodné ve věci je, že žalovaný 1) se vůči žalobkyni dopustil nejméně jednání (vytýkaného mu ve výzvě k vrácení daru) dne [datum] - fyzické napadení syna žalobkyně [jméno FO], a dne [datum] - poškození motorového vozidla žalobkyně značky [jméno FO] šroubovákem, a to v obou případech v intenzitě, která dosáhla hranice trestného činu, neboť za tato jednání byl uznán vinným příslušnými shora uvedenými trestnými činy a pravomocně odsouzen. Ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř. (jak správně zdůraznil soud prvního stupně) je pak soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin. Soud tedy bez dalšího je vázán skutkovým popisem jednání žalovaného 1) vůči žalobkyni, které zakládá pravomocné odsouzení za uvedené trestné činy shora citovanými rozsudky soudu. Již tato skutečnost sama o sobě představuje takové chování žalovaného 1), které zakládá závěr o hrubém porušení dobrých mravů (intenzita trestného činu takové hranice dosahuje); navíc zde chování (jednání) opakované. I kdyby (podle jeho tvrzení) žalobkyně dávala žalovanému 1) určité „podněty“ k jeho uvedenému chování (jednání) vůči ní, šlo by i tak bez dalšího z jeho strany o exces, nepřiměřenou reakci, která by i tak zakládala závěr o hrubém porušení dobrých mravů. Současně (jak shora uvedeno) možno uzavřít, shodně se soudem prvního stupně, že žalovaný 1) je osobou, která žalobkyni (minimálně slovně) napadá, chová se k ní agresivně. To je ostatně v souladu s jeho „osobnostním nastavením“, projevy i vůči jiným osobám, například vůči zasahujícím policistům z hlídek Policie ČR volaným k incidentům mezi účastníky.

43. Jinými slovy, ze strany žalovaného 1) se nejméně v uvedených dvou případech, které byly ve výzvě k vrácení daru (rovněž) uplatněny coby důvody pro jeho vrácení, došlo k takovému chování (jednání) vůči žalobkyni a jejímu synovi, že (i kdyby se mělo jednat o „pouhou reakci“ na chování žalobkyně) zakládá hrubé porušení dobrých mravů. Současně lze rovněž uzavřít, že žalovaný 1) se k žalobkyni (v rozhodném období před výzvou k vrácení daru) soustavně choval agresivně, slovně ji atakoval. U žalobkyně přitom nebylo prokázáno nic v tom směru, že by se žalovaným 1) komunikovala nepřípadně, že by zavdávala příčinu k takovému agresivnímu chování ze strany žalovaného 1) vůči ní a členům její rodiny. I při zohlednění hlediska vzájemných vztahů účastníků proto nutno uzavřít, že vytýkané chování žalovaného 1) naplňuje znak porušení dobrých mravů v intenzitě hrubého porušení. V podrobnostech lze odkázat na pečlivé a podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

44. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že důvody pro vrácení daru – předmětných pozemků ve smyslu § 630 občanského zákoníku žalobkyni dány jsou. Správně rovněž uzavřel, že jejich převodem – darováním (bezúplatný převod) ze žalovaného 1) na žalovanou 2) darovací smlouvou ze dne [datum] žalovaná 2) vlastnické právo k předmětným pozemkům nenabyla, neboť k podání návrhu na vklad vlastnického práva žalované 2) do katastru nemovitostí podle této darovací smlouvy došlo již v době, kdy žalobkyně (opodstatněně) uplatnila vrácení daru vůči žalovanému 1), a obnovilo se jí tak vlastnické právo k předmětným pozemkům s účinky ex nunc. Jinými slovy, v rozhodném okamžiku podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí (srov. § 1105 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., § 10 zákona č. 256/2013 Sb., katastrální zákon) žalovaný 1) (již) nebyl vlastníkem darovaných nemovitostí – předmětných pozemků, a nemohl tak proto žalované 2) převést vlastnické právo (viz zásada nikdo nemůže převést více práv, než sám má); současně nejde o případ nabytí od neoprávněného ve smyslu § 984 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., již jen z toho důvodu, že šlo o převod bezúplatný (darování). Totéž se týká „zpětného darování“ darovací smlouvou uzavřenou po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně mezi žalovanou 2) coby dárkyní a žalovaným 1) coby obdarovaným datovanou dne [datum].

45. Došlo tedy, jak shora uvedeno, k obnovení vlastnického práva žalobkyně k předmětným pozemkům s účinky ex nunc v okamžiku doručení výzvy k vrácení daru do sféry dispozice žalovaného 1), tedy nejpozději ke dni [datum].

46. Žalobkyně se předmětnou žalobou domáhá primárně určení svého vlastnického práva k části předmětných pozemků, a to (toliko) k pozemku parcele č. 206/9 a pozemku parcele č. 206/10, z níž v průběhu (odvolacího) řízení byla oddělena stavební parcela č. [hodnota] o výměře 39 m², jejíž součástí je stavba bez čísla popisného/čísla evidenčního - zahradní domek postavený před [datum] žalovaným 1) – tedy včetně tohoto nově vzniklého pozemku. Výstavbou se žalovaný 1) stal vlastníkem uvedené stavby zahradního domku (srov. § 119 odst. 2, § 120 odst. 2, § 132 občanského zákoníku). Protože ke dni [datum] žalovaný 1) byl vlastníkem jak pozemku parcela č. 206/10, tak (tehdy) na něm stojící uvedené stavby, stala se s účinky [datum] tato stavba součástí uvedeného pozemku (dnes stavební parcely č. [hodnota]); srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum].

47. In eventum, ve vztahu k požadavku na určení vlastnictví k těmto pozemkům (nemovitostem), se žalobkyně domáhá (jak upřesnila v odvolacím řízení) zaplacení částky [částka]. Vedle toho se – ohledně pozemku stavební parcela č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. 395, rodinný dům, kde se nedomáhá určení svého vlastnického práva – žalobkyně domáhá jen zaplacení další částky [částka] [zde tento primární požadavek na peněžité plnění odůvodňuje respektem ke skutečnosti, že žalovaný 1) na této stavební parcele postavil rodinný dům].

48. Právo na peněžité plnění svědčí dárci (jsou-li splněny podmínky § 630 občanského zákoníku) v případě, dojde-li projev vůle, jímž se dárce domáhá vrácení darované věci, obdarovanému až poté, co předmět daru zcizil. Pak je obdarovaný povinen poskytnout dárci peněžitou náhradu daru podle zásad o bezdůvodném obohacení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem Rc 83/2006). V dané věci však došel projev vůle žalobkyně coby dárce žalovanému 1) coby obdarovanému předtím, než tento předmětné pozemky měl zcizit žalované 2); vlastnické právo žalobkyně k předmětným pozemkům se proto, jak shora uvedeno, obnovilo s účinky ex nunc. O peněžité náhradě v uvedeném směru proto uvažovat nelze.

49. Současně přitom platí, že tyto darované věci – pozemky nadále, coby vymezená část zemského povrchu, existují, nedošlo k jejich zániku ve smyslu právním (zániku coby věci v právním slova smyslu). Nadále jde o pozemky coby vymezenou část zemského povrchu (srovnej § 498 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Skutečnost, že se v mezidobí od darování do účinků výzvy k vrácení daru jejich součástí případě staly stavby (s účinností od [datum]), představuje (byť jde o stavbu např. typu rodinného domu, zahradního domku, zapuštěného bazénu) jejich změnu (možné zhodnocení), nikoliv jejich zánik coby věci v právním slova smyslu. Účinnou a opodstatněnou výzvou k vrácení takového daru dle § 630 občanského zákoníku dochází k obnově vlastnického práva k darované věci ex nunc v případě, že tato věc existuje; není zde proto ani z tohoto pohledu místo pro úvahu o peněžité náhradě (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] pro případ reálného rozdělení bytového domu - předmětu daru na jednotky a společné části domu podle zákona č. 72/1994 Sb. po provedeném darování, které nebrání vrácení daru podle § 630 občanského zákoníku; dárce se může vůči obdarovanému úspěšně domáhat vrácení těch bytových a nebytových jednotek, včetně spoluvlastnického podílu ke společným částem domu, jejíž vlastníkem zůstal obdarovaný).

50. Ze shora uvedeného se podává, že žalobkyni svědčí vlastnické právo k předmětu daru – předmětným pozemkům (soud je vázán rozsahem, v němž se určení vlastnického práva k nim domáhá – tedy v rozsahu pozemků parcela č. 206/9, č. 206/10 a stavební parcela č. [hodnota], když žalobou se určení svého vlastnického práva ke stavební parcele č. [hodnota] nedomáhala) a žaloba je v tomto rozsahu (svého primárního petitu) opodstatněná. Jestliže je na místě vyhovět primárnímu petitu na určení vlastnického práva, není namístě se zabývat eventuálním petitem na zaplacení částky [částka] ve vztahu k těmto pozemkům. Ohledně další částky [částka], jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá „primárně“ coby „peněžité náhrady“ ohledně pozemku stavební parcela č. [hodnota] (namísto určení svého vlastnického práva k němu), pak je žaloba z popsaných důvodů neopodstatněná.

51. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. a výroku II. co do částky [částka] tak, že určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parcela č. 206/9, parcela č. 206/10 a stavební parcela č. [hodnota], jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního, jiná stavba, to vše v katastrálním území [adresa] pod Medníkem, obci [adresa], a dále rozsudek soudu ve zbylé části výroku II. v rozsahu částky [částka] změnil tak, že žalobu žalobkyně o uložení žalovanému 1) zaplacení této částky zamítl.

52. Jinak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. ve výroku III. jako ve výroku věcně správný potvrdil, když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byly splněny podmínky pro zastavení řízení v této části ve smyslu § 96 odst. [právnická osoba] o.s.ř., neboť žalobkyně v tomto rozsahu vzala svou žalobu vůči žalovanému 1) zpět v průběhu řízení před soudem prvního stupně (po zahájení jednání), žalovaný 1) sice s tímto zpětvzetím nesouhlasil, neuvedl však žádné vážné důvody, které by zastavení řízení v této části měly bránit. Takovými důvody nejsou samy o sobě prezentované námitky proti neopodstatněnosti žaloby v dané části. Žalobkyně v tomto rozsahu žalobu vzala částečně zpět v reakci na závěry znaleckého posudku ohledně obvyklé ceny předmětu daru; jinými slovy upravila své žalobní žádání ohledně peněžitého plnění v souvislosti s v řízení opatřeným znaleckým posudkem.

53. Protože odvolací soud vyhověl ohledně navrhovaného určení vlastnického práva primárnímu petitu, nerozhodoval již o zamítnutí eventuálního petitu na peněžité plnění v rozsahu částky [částka], vážícího se (v konečném znění) k tomuto navrhovanému určení.

54. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu účastníků ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř., § 142 odst. 2 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. V řízení před soudem prvního stupně (vzhledem k jeho předmětu a konečným výsledkům) měla převážný procesní úspěch ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) žalobkyně; při stanovení míry tohoto úspěchu lze (při vyhovění žalobě co do navrhovaného určení vlastnického práva k předmětným pozemkům a zamítnutí ohledně požadavku na primární peněžité plnění týkající se pozemku stavební parcela č. [hodnota]) vyjít z výměry všech těchto pozemků, neboť jejich hodnota byla znalcem stanovována jednotkově za metr čtvereční shodně pro všechny. Při porovnání těchto výměr (88 m² pozemek stavební parcela č. [hodnota], kde se žalobkyně domáhala toliko peněžitého plnění a žaloba zde byla zamítnuta, ku výměrám 186 m² a 1 185 m², respektive 1 058 a 39 m², ohledně ostatních pozemků, kde žalobkyně byla úspěšná s primárním petitem na určení svého vlastnického práva), vychází úspěch žalobkyně v rozsahu 94 % ku 6 % neúspěchu. Žalovaný 1) je tak povinen žalobkyni nahradit účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 88 %. Ty představují: soudní poplatek [částka], odměna zástupce – advokáta za 20 úkonů právní služby (z tarifní hodnoty [částka] + [částka]) po [částka] + DPH 21 % (předžalobní výzva - zástupce žalobkyně doložil v průběhu odvolacího řízení, příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření z [datum], účast u jednání soudu dne [datum], u jednání soudu dne [datum] - 2 úkony, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] -3 úkony, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] -3 úkony, účast u jednání dne [datum] - 1 úkon a účast u jednání dne [datum] - 2 úkony), dále za 1 úkon právní služby po [částka] + DPH 21 % (účast u vyhlášení rozsudku dne [datum]), k tomu 21 náhrad hotových výdajů po [částka] + DPH 21 %, náhrada za promeškaný čas [částka] + DPH 21 % (účast u jednání [datum], které bylo odročeno bez zahájení), to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f), § 12 odst. 3, § 13 odst. 4, § 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně žalobkyně ve výši [částka], z nichž 88 % činí po zaokrouhlení [částka]. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalovanému 1) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

55. O náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 2 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. I v odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledky – má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 88 %, jak uvedeno shora. Ty v odvolacím řízení představují: odměnu zástupce - advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] + DPH 21 % (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), za 1 úkon právní služby po [částka] + DPH 21 % (odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně směřující jen proti výroku o náhradě nákladů řízení), 3 náhrady hotových výdajů po [částka] + DPH 21 %, to vše dle § 6, § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. d), g), odst. 2 písm. c), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalobkyně ve výši [částka]; z nichž 88 % činí [částka]. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalovanému 1) ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

56. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř., § 150 o.s.ř. tak, že žalované 2) vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani odvolacího řízení nepřiznal. Odvolací soud uzavřel, že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné pro výjimečný postup v podobě nepřiznání procesně úspěšné žalované 2) práva na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v tom, žalovaná 2) - coby družka žalovaného 1), uzavřela s ním darovací smlouvu k předmětu daru po výzvě žalobkyně k vrácení daru, na základě níž byl následně proveden zápis jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí; z tohoto důvodu žalobkyně byla nucena podat žalobu o určení vlastnického práva (rovněž) vůči žalované 2). Následně, až v průběhu odvolacího řízení, uzavřela „zpětnou darovací smlouvu“, na základě které vlastnické právo k předmětu daru bylo v katastru nemovitostí zapsáno zpět žalovanému 1); tak, aby přestala být legitimována k žalobě o určení vlastnického práva. Počínala si tak za situace, kdy jí byla známa existence tohoto sporu, její jednání nutno posoudit jako účelové. Jinými slovy, žalovaná 2) svým vlastním chováním zapříčinila podání žaloby o určení vlastnického práva vůči své osobě, pokud pak v průběhu řízení svým vlastním chováním nemovitosti zcizila zpět, jde jí toto chování z hlediska práva na náhradu nákladů řízení k tíži.

57. O náhradě státem placených nákladů řízení rozhodl odvolací soud ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř., § 148 odst. 1, § 155 odst. 1 věta druhá za středníkem o.s.ř. tak, že podle poměru procesního úspěchu žalovaného 1) a žalobkyně ve vztahu k těmto státem placeným nákladům řízení jich se výlučně týkajících je žalovaný 1) povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu [adresa]-západ náhradu v rozsahu 94 % a žalobkyně v rozsahu 6 % s tím, že výše bude stanovena v samostatném usnesení (soudu prvního stupně) - neboť soud prvního stupně sám v napadeném rozsudku rozhodl jen o základu této náhrady dle § 155 odst. 1 věta druhá za středníkem o.s.ř., a to do tří dnů od právní moci takového usnesení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve vztahu mezi Českou republikou a žalovanou 2) právo na náhradu státem placených nákladů řízení České republice nepřísluší, neboť žalovaná 2) není procesně neúspěšná a vynaložené náklady státu se vůči ní uplatněných tvrzených práv v řízení netýkaly.

58. S ohledem na to, že soud prvního stupně nesprávně vyměřil poplatek za odvolání proti svému rozsudku (ve věci samé) nikoliv žalovanému 1), ale žalobkyni, uložil odvolací soud žalovanému 1) povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu [adresa]-západ soudní poplatek za odvolání proti rozsudku ve výši [částka], v souladu s ustanoveními § 4 odst. 1 písm. b), § 5, § 6 odst. 1, 8, položkou č. [hodnota] bod 1 písm. a), b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ze základu [částka] a určení vlastnictví k nemovitosti, tedy [částka] +[částka], celkem [částka]), do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

59. Na soudu prvního stupně bude následně vrátit žalobkyni nesprávně zaplacený soudní poplatek za odvolání (na základě chybné výzvy soudu prvního stupně provedené jeho usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum]; viz rovněž záznam o složení soudního poplatku žalobkyní na č. l. 537 spisu).

60. Na soudu prvního stupně následně bude, aby postupem podle § 155 odst. 1 věta druhá za středníkem o.s.ř. následně stanovil výši náhrady státem placených nákladů řízení.