o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 15 C 333/2021–51 ze dne 7. 6. 2022

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem č. j. 15 C 333/2021–51 ze dne 7. 6. 2022 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 237 823,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 237 823,95 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 48 288,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice„ na účet“ Okresního soudu v Mladé Boleslavi soudní poplatek za žalobu ve výši 11 892 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně je insolvenčním správcem dlužníka – [právnická osoba] s.r.o., [IČO], na jehož majetek byl prohlášen konkurs dne [datum] usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum]. Jednatel dlužníka [jméno] [příjmení] dne [datum] vybral: z účtu dlužníka vedeném u banky v korunách českých č. ú. [bankovní účet] částku 64 000 Kč (když zůstatek na tomto účtu ke dni [datum] činil částku 64 758,81 Kč) a z účtu dlužníka vedeném v eurech č. ú. [bankovní účet] částku 6 500 EUR (když zůstatek na tomto účtu ke dni [datum] činil částku 6 615,64 EUR). V insolvenčním řízení vedeném ohledně dlužníka je žalovaný přihlášen jako věřitel se svou pohledávkou za dlužníkem evidovanou pod číslem P-24. Zůstatky na uvedených účtech byly insolvenčním správcem dne [datum] sepsány do majetkové podstaty dlužníka. Jednatel dlužníka [jméno] [příjmení] dne [datum] vyplatil žalovanému coby věřiteli dlužníka částky 64 758,81 Kč a 6 615 EUR, což žalovaný potvrdil svým prohlášením z [datum] a rovněž v rámci svého písemného vyjádření k předžalobní výzvě ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne [datum] k uhrazení žalobou uplatněné částky do majetkové podstaty dlužníka.

2. Soud prvního stupně uzavřel, s odkazem na ustanovení § 246 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), že„ prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a povinností, které přísluší dlužníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Právní úkony, které dlužník učinil poté, co jeho oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přešlo na insolvenčního správce, jsou proti jeho věřitelům neúčinné ze zákona“. Protože konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen [datum], tedy dříve, než žalovanému jednatel dlužníka předmětné finanční prostředky vyplatil, je taková„ částečná úhrada pohledávky žalovaného, kterou provedl jednatel dlužníka, ze zákona neúčinným právním úkonem“. Žalovaný je proto povinen vrátit žalovanou částku„ do majetkové podstaty dlužníka, aby nedošlo ke zvýhodnění věřitele“.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu. V odvolání namítá, že nebylo prokázáno, že finanční prostředky, které přijal od jednatele dlužníka [jméno] [příjmení] dne [datum], byly majetkem patřícím do majetkové podstaty dlužníka – [právnická osoba] s.r.o. Žalovaný odmítá, že by přebíral finanční prostředky s vědomím toho, že jsou majetkem dlužníka, že se nejedná o prostředky pana [jméno] [příjmení]. Je pravdou, že z finančních účtů dlužníka byly vybrány finanční prostředky, soud prvního stupně se však náležitě nezabýval tím, zda tyto finanční prostředky byly následně předány žalovanému či zda s nimi bylo naloženo jiným způsobem. Při předání finančních prostředků bylo jednatelem dlužníka [jméno] [příjmení] sděleno, že se jedná o peníze, které on získal od své rodiny. Jeho sdělení nikterak nenaznačovalo tomu, že by se mělo jednat o prostředky vybrané z majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně neprovedl navrhovanou výpověď [jméno] [příjmení], jíž by byl objasněn původ finančních prostředků předaných žalovanému, aniž to zdůvodnil. Obdobně bylo naloženo s návrhem na výslech žalovaného. Jestliže z účtů dlužníka bylo vybráno 64 000 Kč a 6 500 EUR a žalovaný dostal pouze koruny české v hotovosti; proto nemohl takto obdržet peněžní částku až v nějakých haléřích. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

4. Žalobkyně navrhla rozsudek soud prvního stupně jako věcně správný potvrdit. Dne [datum] došlo k neoprávněnému hotovostnímu výběru z účtů dlužníka, načež jednatel dlužníka dne [datum] vyplatil částky ve výši 64 758,81 Kč a 6 615,64 EUR žalovanému, což žalovaný sám potvrdil svým prohlášením z [datum]. Proto se jedná o neúčinné právní úkony. Přijaté finanční prostředky byly majetkem patřícím do majetkové podstaty dlužníka. O finanční prostředky dlužníka šlo již z toho důvodu, že byly vybrány z jeho účtů u banky. Jestliže žalobkyně žádá úrok z prodlení od [datum] do zaplacení, vychází z toho, že uvedeného dne předmětné finanční prostředky obdržel od jednatele dlužníka žalovaný. Není si vědoma jiné výzvy předcházející její předžalobní výzvě z [datum].

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, který byl podaným odvoláním napaden v celém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalovaného jen zčásti opodstatněným.

6. Odvolatel – žalovaný uplatňuje obsahově odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d), e), g) o. s. ř. – soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, ohledně výslechu [jméno] [příjmení] a výslechu žalovaného k prokázání původu finančních prostředků plněných jednatelem dlužníka žalovanému dne [datum], kdy tuto okolnost považuje odvolatel za právně významnou; - soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, co do závěru, že žalovaný coby věřitel dlužníka přijal finanční prostředky od jednatele dlužníka dne [datum] z majetku pařícího do majetkové podstaty dlužníka, když na uvedený závěr nelze usuzovat jen z toho, že dne [datum] byly z účtů dlužníka u banky vybrány prostředky 64 000 Kč a 6 500 EUR; a – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do navazujícího právního závěru, že uvedené plnění finančních prostředků jednatelem dlužníka žalovanému je tak neúčinným právním úkonem ve smyslu § 246 odst. 1, 2 insolvenčního zákona.

7. Soudu prvního stupně třeba předně vytknout, že – ačkoliv dospěl k závěru, že„ žalovaný je povinen vrátit žalovanou částku do majetkové podstaty dlužníka“ a že žalobkyně je aktivně legitimována v řízení coby insolvenční správce dlužníka, nevyjádřil tuto skutečnost ve svém rozsudku (nevyjádřil ve výroku, že plnění je žalovaný povinen poskytnout do majetkové podstaty dlužníka a dlužníka ani neoznačil v záhlaví svého rozsudku).

8. Dále je třeba soudu prvního stupně vytknout, že se v odůvodnění svého rozsudku nevyjádřil k otázce žádaného příslušenství – úroku z prodlení (zejména k počátku prodlení žalovaného), ani k otázce přepočtu plnění (použitého kurzu) poskytnutého žalovanému v eurech, je-li (také) v této části žádáno v korunách českých (srov. § 155 odst. 3 o.s.ř.).

9. Ohledně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení pak třeba soudu prvního stupně vytknout (viz bod 15. odůvodnění jeho rozsudku), že žalobkyni je coby její náklad přiznávaná náhrada soudního poplatku 11 892 Kč, který však žalobkyně nehradila (srovnej též výrok III. rozsudku soudu prvního stupně a bod 16. jeho odůvodnění).

10. Odvolací soud (poté, co v části zopakoval dokazování dle § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů správně zjistil, že ohledně dlužníka - [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále též jen„ dlužník“) byl dne [datum] prohlášen konkurs usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [insolvenční spisová značka] – A – 18 ze dne [datum]. Insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Správně zjistil, že žalovaný převzal od jednatele dlužníka, pana [jméno] [příjmení], dne [datum] částku 64 758,81 Kč a 6 615,64 EUR (jak se podává z jeho reakce – vyjádření k předžalobní výzvě ze dne [datum] na č. l. 14 spisu a z prohlášení věřitele o převzatém finančním plnění ze dne [datum] na č. l. 9 spisu), a to jako částečné plnění na svou pohledávku smluvního úroku z prodlení ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], která byla uzavřena mezi dlužníkem a žalovaným coby jeho věřitelem. Žalovaný je se svou pohledávkou z titulu uvedené smlouvy o půjčce přihlášen jako věřitel do insolvenčního řízení vedeného ohledně dlužníka. Správně zjistil, že v časové souvislosti s tímto převzetím plnění v hotovosti žalovaným jednatel dlužníka dne [datum] z účtů dlužníka u banky provedl výběr hotovostních částek 64 000 Kč a 6 500 EUR. Správně zjistil, že zůstatky na uvedených účtech u bank byly insolvenčním správcem sepsány do majetkové podstaty dlužníka dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení žalobou uplatněné pohledávky; výzva byla uložena žalovanému na adrese jeho bydliště uvedené v záhlaví tohoto rozsudku dne [datum]; následně si ji fyzicky převzal dne [datum] (viz doklad o doručení - doručenka na č. l. 11 spisu). Žalovaný v reakci na předžalobní výzvu – svém vyjádření k předžalobní výzvě ze dne [datum] potvrzoval přijetí peněžních částek v rozsahu uplatněném žalobou a namítal, že mu bylo sděleno, že nejde o prostředky, které pochází z majetku dlužníka; že mu jednatel dlužníka sdělil, že se jedná o prostředky, které na částečné umoření závazku dlužníka získal od své rodiny.

11. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci.

12. Při právním posouzení věci soud prvního stupně správně vyšel z ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále též jen„ insolvenční zákon“). Jestliže však v době výběru peněžních prostředků v časové i věcné souvislosti s jejich předáním žalovanému z účtů dlužníka (dne [datum]) i v době jejich předání jednatelem dlužníka žalovanému (dne [datum]) nebyly uvedené majetkové hodnoty sepsány do majetkové podstaty dlužníka, avšak bylo již vedeno insolvenční řízení, nutno na uvedené právní jednání aplikovat (byť zde již byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka) ustanovení § 111 odst. 1, 3 insolvenčního zákona. Jednatel dlužníka zde totiž nenakládal s majetkovou podstatou ve smyslu § 246 odst. 1, 2 insolvenčního zákona, ale s majetkovými hodnotami (majetkem), které by do majetkové podstaty (protože do ní v ten okamžik ještě sepsány insolvenčním správcem nebyly) mohly náležet. Ve smyslu § 111 odst. 1 insolvenčního zákona je však dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a dále rovněž s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoliv nezanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem. Podle § 111 odst. 3 insolvenčního zákona právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu.

13. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamžikem zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (srov. § 109 odst. 4 insolvenčního zákona). K tomu v dané věci došlo dnem [datum], jak se podává z insolvenčního rejstříku vedeného ohledně dlužníka.

14. Právní jednání jednatele dlužníka bylo učiněno v rozporu s ustanovením § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. Je přitom nerozhodné, zda finanční prostředky opatřené na uvedené plnění závazku dlužníka vůči jeho věřiteli – žalovanému, pocházely z prostředků dlužníka (z výběru peněžní hotovosti z jeho účtů), či zda se jednalo o prostředky opatřené jednatelem dlužníka z jiných zdrojů (tvrzené opatření od jeho rodiny). Významné je zde toliko, že tyto prostředky byly opatřeny za tím účelem, aby splnily dluh dlužníka vůči jeho věřiteli; tím se staly plněním dlužníka vůči věřiteli, které bylo učiněno v rozporu s ustanovením § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. Jinými slovy, takto opatřené finanční prostředky„ ve prospěch“ dlužníka, kterými měl být plněn jeho dluh vůči věřiteli, měly být v každém případě ponechány v majetku dlužníka tak, aby mohly být sepsány do majetkové podstaty a použity k úhradě jeho dluhů vůči věřitelům dle pravidel insolvenčního řízení. K tomu v dané věci nedošlo.

15. Proto je také nerozhodné prokazovat skutečnost, zda se jednalo o peněžní prostředky opatřené na plnění dluhu dlužníka z jiných zdrojů, nežli z účtů u jeho peněžního ústavu, z nichž v časové i věcné souvislosti byly vybrány.

16. Ve smyslu § 111 odst. 3 insolvenčního zákona platí, že právní jednání, kterým jednatel dlužníka poskytl předmětné peněžní prostředky, coby plnění dluhu dlužníka žalovanému jako svému věřiteli, je - ze zákona - neúčinné vůči věřitelům (a tím i vůči insolvenčnímu správci, jehož úlohou je v konkursu zpeněžit majetkovou podstatu dlužníka ve prospěch věřitelů). Proto je zapotřebí uvedené peněžní prostředky, jimiž byl dluh dlužníka vůči věřiteli plněn v rozporu s ustanovením § 111 insolvenčního zákona, vrátit do jeho majetkové podstaty. Žalovaný se totiž takovým plněním bezdůvodně obohatil na úkor dlužníka dle § 2991 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“).

17. Protože byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek (usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne [datum]) a žalobkyně coby insolvenční správce sepsala předmětný majetek, který dlužník takto vyvedl z majetkové podstaty v rozporu s § 111 insolvenčního zákona, do majetkové podstaty dlužníka, je žalobkyně (insolvenční správce dlužníka) legitimována domáhat se vůči věřiteli dlužníka - žalovanému, aby„ vrátil“ do majetku - majetkové podstaty dlužníka plnění, které mu takto dlužník poskytl a jež představuje (v důsledku neúčinnosti tohoto právního jednání) bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991odst. 1, 2 občanského zákoníku.

18. Jestliže žalovaný namítal, že mu bylo plněno v hotovosti, a proto nemohl přijmout plnění„ na haléře“, je rozhodné, v jakém rozsahu byla oním hotovostním plněna jeho pohledávka (dluh dlužníka). Poskytnutým plněním v hotovosti měla být pohledávka žalovaného splněna - jak se podává z provedeného dokazování (viz zejména reakce žalovaného na předžalobní výzvu) právě v rozsahu 64 758,81 Kč a 6 615,64 EUR.

19. Ve smyslu § 13 zákona č. 6/1993 Sb., o [obec] národní bance, je peněžní jednotkou v České republice koruna česká, jež se dělí na sto haléřů (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 975/2002 ze dne 24. 9. 2003, uveřejněný ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo] dle něhož„ bez zřetele k tomu, jaká je nejmenší platná mince v České republice, nejmenší peněžní jednotkou v České republice je jeden haléř“). Bezhotovostní peněžní [anonymizováno] a účetnictví probíhají nadále s přesností na haléře, neexistence haléřových mincí neznamená, že obchodníci nemohou stanovit ceny s využitím zlomku koruny. U hotovostních plateb takto stanovených dluhů přichází v úvahu zaokrouhlování na celé koruny podle matematických zásad, a to podle pravidel stanovených v § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, podle nichž„ při konečném účtování prodávaných výrobků a poskytovaných služeb v hotovosti se celková částka zaokrouhluje vždy k nejbližší platné nominální hodnotě zákonných peněž v oběhu“. Tato pravidla jsou využitelná i v jiném hotovostním platebním styku, nežli ve vztahu ke spotřebiteli.

20. Jinými slovy, dluh dlužníka vůči žalovanému coby jeho věřiteli mohl být plněn v rozsahu„ na haléře“ rovněž v hotovosti, a to ve smyslu shora citovaných pravidel. Podstatný je pak rozsah, v němž byl dluh dlužníka takto splněn, jak se i podává z potvrzení samotného žalovaného.

21. V dané věci jde o dluh žalovaného (povinnost vydat bezdůvodné obohacení) splatný tzv. na výzvu věřitele ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Žalobkyně k výzvě odvolacího soudu sdělila, že úrok z prodlení požaduje od [datum] do zaplacení„ jen“ z toho důvodu, že uvedeného dne došlo k předání peněžních prostředků žalovanému. Žalovaný byl přitom vyzván k zaplacení až předžalobní výzvou ze dne [datum], jež se dostala do sféry dispozice žalovaného uložením v místě jeho bydliště na dodací poště dne [datum]. Dne [datum] byl proto povinen splnit a od [datum] je v prodlení s plněním. Je proto povinen dle § 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. uhradit za období od [datum] do zaplacení úrok z prodlení; jeho výše požadovaná žalobkyní (8,25 % ročně) nepřevyšuje rozsah vymezený § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Žaloba proto není opodstatněná co do období úroku z prodlení z požadované částky 237 823,95 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum].

23. Soud prvního stupně při přepočtu plnění poskytnutého žalovanému v měně euro na koruny české (žalobkyně i v tomto rozsahu požaduje plnění v korunách českých, v souladu s ustanovením § 155 odst. 3 o.s.ř.) nesprávně vyšel z kurzu platného ke dni [datum] (datum výběru peněžních prostředků v měně euro z účtu dlužníka u banky), jak učinila žalobkyně. Namístě je však provést přepočet plnění v eurech na koruny české podle stavu (kurzu) ke dni vyhlášení rozsudku. Ke dni vyhlášení rozsudku odvolacího soudu činil (podle kurzovního lístku [obec] národní banky) kurz devizového trhu 1 euro = 24, 335 Kč. Plněné částce 6 615,64 euro tak odpovídá při použití tohoto kurzu částka 160 991,60 Kč, tj. částka o 12 073,54 Kč nižší, než se ohledně uvedeného poskytnutého plnění domáhá žalobkyně žalobou.

24. Z toho se podává, že co do částky 12 073,54 Kč s příslušejícím úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení není žaloba rovněž opodstatněná.

25. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. tak, že žalobu co do částky 12 073,54 Kč s úrokem z prodlení z částky 237 823,95 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení z částky 12 073,54 Kč ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení zamítl. Ve zbylém rozsahu výroku I. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil; s tím upřesněním, že žalovaný je povinen plnit žalobkyni do majetkové podstaty (blíže označeného) dlužníka.

26. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu účastníků dle § 224 odst. 2, § 142 odst. 3, § 151 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla neúspěch pouze v nepatrné části předmětu řízení, co do části období úroku z prodlení a co do nepatrné části jistiny (dané kurzovými pohyby při přepočtu eura na koruny české). Náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně žalobkyně sestávají: odměna zástupce – advokáta za 4 úkony právní služby po 9 260 Kč + DPH 21 % (předžalobní výzva, příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast u jednání dne [datum]), 4 náhrady hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21 %, náhrada promeškaného času za cestu k jednání soudu prvního stupně ze sídla advokáta [obec] – [obec] a zpět celkem 13 půlhodin po 100 Kč + DPH 21 %, cestovné 3 906,10 Kč + DPH 21 %, to vše dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) g), § 13 odst. 3, 4, § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, vyhlášky č. 116/2022 Sb., § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem částka 52 569,78 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., do majetkové podstaty dlužníka, k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 3 o.s.ř. I v odvolacím řízení – s ohledem na předmět a výsledky – měla žalobkyně neúspěch pouze v nepatrné části, náleží jí tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalovanému. Ty představuje: odměna zástupce – advokáta za 2 úkony právní služby po 9 260 Kč + DPH 21 % (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21 %, to vše dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k ), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem částka 23 135,20 Kč. I její zaplacení uložil odvolací soud zaplatit žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., do majetkové podstaty dlužníka, k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

28. Změnou rozsudku soudu prvního stupně byl dotčen rovněž jeho výrok III. o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za žalobu. Proto odvolací soud rozhodl znovu, v souladu s ustanovením § 2 odst. 3, § 4 odst. 1 písm. j), § 5, § 6 odst. 1, položky č. 1 písm. b) sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (když žalobkyně je od placení soudního poplatku osobně osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. n) citovaného zákona) o uložení žalovanému povinnosti zaplatit soudní poplatek za žalobu (z uloženého rozsahu peněžitého plnění) ve výši 11 288 Kč Lhůta k plnění byla stanovena tři dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.; povinnost zaplacení byla žalovanému uložena ve prospěch České republiky – soudu prvního stupně, tedy Okresního soudu v Mladé Boleslavi.