o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 230 C 127/2023-69 ze dne 27. 3. 2024

1. Okresní soud v Kladně rozsudkem č. j. 230 C 127/2023-69 ze dne 27. 3. 2024 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 63 427 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za období od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále řízení co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 427 Kč za období od [datum] do [datum] zastavil (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 27 410,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Soud prvního stupně uzavřel, že účastníci –žalobce jako objednatel a žalovaná jako zhotovitel, uzavřeli dne [datum] smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla instalace fotovoltaické elektrárny žalovanou pro žalobce, v níž se mimo jiné (co do vymezení předmětu díla) žalovaná též zavázala pro žalobce na základě udělené plné moci vyhotovit a odeslat žádost o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě, vyhotovit projektovou dokumentaci, instalovat komponenty díla do uceleného celku, soustavu díla uvést do provozu, zajistit revizi elektrárny, vyhotovit odborný posudek, na základě plné moci podat žádost o poskytnutí dotace. Účastníci ve smlouvě o dílo sjednali, že montáž díla bude provedena do šesti kalendářních měsíců od uhrazení první zálohové faktury, za předpokladu, že žalobce uhradí první část „kupní ceny“ včas a dle smlouvy poskytne potřebnou součinnost žalované a jejím smluvním partnerům. Zálohová faktura byla žalovanou vystavena na částku 281 700 Kč se splatností ke dni [datum] a k její úhradě žalobcem došlo dne [datum]. Žalobce postupně, dle požadavku žalované, jí dne [datum] předal plnou moc pro podání žádosti o poskytnutí dotace, souhlas druhého spoluvlastníka nemovitosti s žádostí o dotaci, plnou moc po podání žádosti o první paralelní připojení. Dne [datum] žalované zaslal roční vyúčtování elektřiny za poslední 2 roky. Dne [datum] žalobce, dle pokynu žalované ze dne [datum], zřídil e-identitu. Téhož dne ([datum]) byl poprvé požádán o předložení potvrzení vlastnictví bankovního účtu, což doložil dne [datum]. Žalovaná dílo dokončila dne [datum]. Žalobce u žalované z důvodu prodlení uplatnil nárok na slevu z kupní ceny a dne [datum] žalovanou vyzval k její úhradě, za rozhodné období [datum] - [datum]; 13 kalendářních týdnů při sjednané částce 1% z ceny díla za každý týden prodlení, tedy ve výši 63 427 Kč. Soud prvního stupně z hlediska svého právního posouzení uzavřel, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 občanského zákoníku, že šlo současně o smlouvu spotřebitelskou, neboť žalobce ji uzavřel mimo rámec své výdělečné činnosti (§ 419 občanského zákoníku), zatímco žalovaná vystupuje v rámci smluvního vztahu jako podnikatel (§ 420 občanského zákoníku). Soud prvního stupně vyšel z čl. I. a čl. VI. smlouvy o dílo, podle nichž dílo mělo být provedeno ve lhůtě šesti kalendářních měsíců od uhrazení první zálohové faktury za předpokladu, že objednatel uhradí první část ceny díla včas a dle této smlouvy a poskytne potřebnou součinnost zhotoviteli či jeho smluvním partnerům. Zdůraznil, že se součinností objednatele počítá i ustanovení § 2591 občanského zákoníku; součinnosti se rozumí spolupůsobení objednatele nezbytné a potřebné pro vytvoření, respektive provedení díla, včetně umožnění jeho nerušeného provedení v místě a čase, v němž má být vytvořeno, respektive provedeno. Obsah takové nutné součinnosti je třeba posoudit podle obsahu závazku. Může spočívat v ujednaných úkonech, ale i v různých dalších úkonech, bez nichž nelze závazek splnit. Objednatel je tak povinen poskytovat zhotoviteli součinnost průběžně tak, jak se naskytne její potřeba, a to až do provedení díla. Výklad smluvních ujednání prováděný žalovanou, že tedy lhůta k provedení díla stanovená jí v délce šesti měsíců začala běžet až od poskytnutí poslední nutné součinnosti žalobcem coby objednatelem, by ve svém důsledku znamenala, že by počátek lhůty k provedení díla navázaný na nedefinovanou součinnost ze strany žalobce nebyl pevně stanoven a v průběhu provádění díla by se, s ohledem na potřebnou součinnost, mohla měnit a od počátku by nebylo zřejmé, kdy lhůta plyne. To však neodpovídá textu smlouvy o dílo, ale ani právní jistotě a vůli stran. Současně v čl. VI. smlouvy o dílo žalovaná s žalobcem výslovně ujednala, že začne provádět dílo ihned po uhrazení zálohové faktury. Žalovaná je obchodníkem - profesionálem, obsah a znění smlouvy „byl především v její režii“. Výkladem smluvních ujednání pak „nelze dojít k jinému závěru, než že lhůta k plnění začíná běžet od zaplacení první faktury a je tomu tak tehdy, pokud faktura bude zaplacena řádně a včas a pokud žalobce poskytne žalované dostatečnou součinnost“. Soud prvního stupně zde při výkladu smlouvy o dílo odkázal na ustanovení § 1724, § 556 odst. 1 a § 1812 občanského zákoníku. Je nutné přihlédnout k povaze smlouvy o dílo jako smlouvy spotřebitelské. Žalobce přitom poskytoval žalované veškerou náležitou součinnost k provedení díla včas, vždy na základě jejích žádostí. Zálohová faktura byla zaplacena rovněž ve sjednané době, dne [datum]. Proto lhůta šesti měsíců k provedení díla počala plynout ode dne [datum]. Dílo však bylo dokončeno až dne [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení v období „od [datum] do [datum]“. Náleží jí tak nárok na slevu z ceny díla, ujednaný ve smlouvě tak, že „v případě, že nebude dílo dokončeno ani do 40 dnů od termínu uvedeného v čl. I. smlouvy, bude poskytnuta zadavateli (objednateli) sleva z „kupní ceny díla“ ve výši 1 % za každý týden prodlení“. Sleva z ceny díla tak činí 1 % ze sjednané ceny díla za každý týden prodlení, přičemž „nárok na tuto slevu vzniká, je-li prodlení delší 40 dnů. Žalovaná byla v prodlení 13 týdnů, sleva z ceny díla tak činí 13 x 1 % z částky 487 900 Kč (coby sjednané ceny díla), tj. 63 427 Kč. Zákonný úrok z prodlení žalobci k této slevě z ceny díla náleží ve smyslu § 1968, § 1970 občanského zákoníku, za použití nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum], neboť platí, že nebyla-li splatnost dluhu určena dohodou či stanovena právním předpisem nebo rozhodnutím orgánu, lze o splnění dluhu dlužníka požádat kdykoliv. Dlužník je v takovém případě povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o jeho splnění věřitelem požádán. Žalobce dopisem ze dne [datum], doručeným žalované téhož dne, vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů od doručení výzvy. Počínaje [datum] je tak žalovaná v prodlení.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proti jeho výrokům I. a III., podala žalovaná včasné odvolání. V odvolání namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil výklad smlouvy ohledně ujednání týkajícího se běhu lhůty k provedení díla a na to navazujícího výpočtu slevy z ceny díla. Soud prvního stupně nevzal v potaz „další okolnosti věci a celkový obsah závazku zachyceného smlouvou o dílo“. Ani samotná ochrana žalobce coby spotřebitele „nemůže být bezbřehá“. Žalovaná neměla možnost náležitě reagovat na soudem sdělený výklad smlouvy, věc byla skončena při jediném jednání soudu. Soud prvního stupně neposoudil celkový vztah účastníků, postup jejich spolupráce, ostatní ustanovení smlouvy o dílo a další faktory, které by byly k takovému správnému výkladu předmětných smluvních ujednání potřebné. Smlouva v čl. VI. odst. 13 uvádí, že nárok na slevu z ceny díla „platí pouze v případě, že příčina tohoto prodlení je prokazatelně na straně zhotovitele a není zde jiný ovlivňující faktor tohoto prodlení“. Soud prvního stupně tuto podmínku smlouvy vůbec nevzal v potaz. Je třeba zohlednit skutkové okolnosti věci v komplexním měřítku, zohlednit úplný obsah smlouvy o dílo, důvody možného prodlení a jiné souvisící vlivy. Součástí kroků tvořících dílo dle smlouvy bylo pouze „vyhotovit a odeslat žádost o připojení výrobny elektřiny k distribuční soustavě“, nikoliv výslovně zajištění takového připojení. „Z dobré vůle žalované bylo vyčkáno s předáním díla na vyřízení této žádosti distributorem, aby ku spokojenosti zákazníka bylo dílo předáno jako kompletní plnění, včetně finálního vyřízení souvisejících požadavků nad rámec plnění a povinností žalované. O připojení zdroje bylo žalovanou včas a v souladu se smlouvou u distributora požádáno“. Za prodlení související s průběhem připojení díla ze strany distributora však nemůže nést a ani dle výše uvedeného ustanovení smlouvy nenese odpovědnost žalovaná. Včasnou funkčnost díla přitom potvrzuje zpráva o revizi elektrické instalace již ze dne [datum], dle které žalovanou dokončené dílo je schopno provozu. Žalovaná své povinnosti, tedy „přípravu a podání žádosti a jiných podkladů k administrativním krokům souvisejícím s instalací fotovoltaické elektrárny plnila po montáži a zapojení komponent řádně, a pokud byla realizace díla provázena průtahy, nešlo o prodlení na straně žalované. Proto pro vznik nároku na úhradu slevy z ceny díla v tvrzeném rozsahu nebyly naplněny podmínky a takový nárok žalobci nemohl vzniknout“. Je rovněž nesprávný výklad přijatý soudem prvního stupně, že nárok na slevu z ceny díla v sazbě 1 % za každý týden prodlení z ceny díla přísluší žalobci již od počátku od prvního dne prodlení zpětně, nikoliv až od 41. dne prodlení, když v čl. VI. smlouvy o dílo byla sjednána k provedení díla dodatečná lhůta v délce 40 dní od uplynutí lhůty k provedení díla dle čl. I. smlouvy. Prodlením je proto případně právě až 41. den po uplynutí lhůty původně stanovené k provedení díla, nikoliv již 1. den po uplynutí této lhůty. Dle smlouvy je „jednoznačnou podmínkou pro vznik možného nároku na slevu z ceny díla za prodlení žalované s provedením díla uplynutí dodatečných 40 dnů oproti termínu dokončení díla“. Takový výklad smluvních ustanovení zastávaný žalovanou je podle ní zcela srozumitelný a jednoznačně určitelný. Ve smlouvě samotné byla normována specifická součinnost objednatele (žalobce), když až od jejího poskytnutí, respektive od poskytnutí poslední takové nezbytné součinnosti teprve následně počínala běžet lhůta k dokončení díla. Přitom ještě v průběhu února 2022 je z komunikace účastníků zřejmé, že žalobce coby objednatel takovou součinnost v řadě případů žalované poskytoval. Nelze proto striktně vykládat sjednanou sankci k tíži žalované, nelze vázat běh lhůty k dokončení díla striktně pouze na zaplacení zálohové faktury. Nelze dovodit zavinění na prodlení s dokončením díla pouze na straně žalované. Sjednaná sleva z ceny díla současně obsahově představuje smluvní pokutu. Žalovaná se přitom již v řízení před soudem prvního stupně z hlediska své argumentace implicitně, například v odůvodnění odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu, domáhala moderace takto sjednané smluvní pokuty. Při přepočtu na denní sazbu jde o částku asi 0,14 % denně, tato částka je nepřiměřená, když dílo bylo z hlediska své kvality či jakosti řádně dokončeno a předáno žalobci. Smluvní pokuta je paušalizovanou náhradou škody, žalobce netvrdil, ani mu ve skutečnosti nevznikla, žádná újma s dokončením díla až dne [datum]. Též v tomto směru je proto sjednaná „sankce“ nepřiměřeně vysoká. V literatuře se lze setkat s názorem, že za situace, kdy nevznikla žádná újma, je přiměřenou „sankcí“ sazba smluvní pokuty cca 0,05 % denně. Je proto namístě provést moderaci smluvní pokuty. Je přitom pravdou, že předmětnou smlouvu ze dne [datum] vyhotovovala žalovaná. Žalovaná současně netvrdila a netvrdí, že by v průběhu realizace předmětného díla docházelo k tomu, že by součinnost ze strany žalobce na žádost žalované nebyla poskytována v přiměřených lhůtách tak, jak žalovaná žádala (od jednotlivých žádostí žalované). Žalovaná proto navrhla rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnit tak, aby žaloba byla zamítnuta či byla zamítnuta alespoň zčásti, v rozsahu odpovídajícím moderaci smluvní pokuty.

3. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném rozsahu jako věcně správného. Smlouva zní jasně, její výklad provedený soudem prvního stupně je správný a odpovídající. Montáž díla měla být ve smyslu smlouvy provedená žalovanou nejpozději do šesti kalendářních měsíců ode dne úhrady první zálohové faktury ze strany žalobce, a to vše při splnění podmínky, že se jednalo o včasnou úhradu, a současně za podmínky, že žalobce poskytne potřebnou součinnost žalované či jejím smluvním partnerům. Obě tyto podmínky pro počátek běhu lhůty ke zhotovení díla žalobce splnil. Žalobce uhradil fakturu ve stanovené lhůtě, tím počala běžet lhůta k provedení díla podle smlouvy. K okamžiku úhrady žalované zálohové faktury nebyla ze strany žalované požadována žádná součinnost. Veškeré požadavky žalované na součinnost, které jí byly vzneseny až po uhrazení první zálohové faktury, byly žalobcem vždy kladně vyřízeny, ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Nebyl proto žádný důvod, aby dílo bylo provedeno v jiné, pozdější lhůtě, než která byla stanovena smlouvou. Tvůrcem a navrhovatelem smlouvy byla právě žalovaná. Proto se na její výklad uplatní pravidlo stanovené ustanovením § 557 občanského zákoníku, podle něhož připouští-li použitý výraz různý výklad, vyloží se v pochybnostech k tíži toho, kdo výrazu použil jako první. Současně je daná smlouva smlouvou uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy v souladu s ustanovení § 1812 odst. 1 občanského zákoníku platí, že v případě nejasností výkladu ustanovení smlouvy se vždy užije výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Soudem zjištěný skutkový stav byl dostatečný pro právní posouzení, řada zjištění byla učiněna na základě shodných tvrzení účastníků. Žalovaná měla dostatečný prostor k doplnění svých tvrzení, případně důkazních návrhů. Výklad smlouvy zastávaný žalobcem byl žalované znám po celou dobu řízení. Nemohlo se proto pro žalovanou jednat o překvapivý vývoj řízení. Žalobce není schopen prokazovat nějaké negativní skutečnosti, tedy to, že zde nebyly skutečnosti negativně ovlivňující prodlení na straně žalované. Podle názoru žalobce ani žádný takový ovlivňující faktor ve smyslu čl. VI. smlouvy dán nebyl. K prodlení žalované s dokončením díla ve smyslu smlouvy došlo z důvodů výlučně na její straně. Žalovaná v tomto směru nenavrhla neučinila žádná tvrzení a nenavrhla důkazy; neunesla svá procesní břemena. V odvolacím řízení se pak případně může jednat o novoty, ke kterým není možno přihlížet. Sleva z ceny díla pak žalobci náleží za celou dobu prodlení, za předpokladu, že dílo nebylo dokončeno ani v náhradní lhůtě 40 dnů. Otázka případné ztrátovosti žalované za situace, kdy jde o podnikatele a profesionála, není ve vztahu k žalobci právně významná. Výklad smlouvy je jasný. Jestliže žalobce reagoval na žádosti žalované v přiměřené lhůtě, není prostor pro výklad, že by se snad o tyto dny měla lhůta k dokončení díla posouvat. Prodlením žalované se zhotovením díla se přitom žalobce dostal do situace, že instalovanou fotovoltaickou elektrárnu mohl začít používat až mnohem později. Nemohl tak realizovat úspory, které mu přináší a přinášela by již v době předchozí.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tedy v jeho výrocích I. a III., jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalované neopodstatněným.

5. Ve svém výroku II. nebyl rozsudek soudu prvního stupně podaným odvoláním dotčen a nabyl v tomto rozsahu samostatně právní moci.

6. Odvolatel – žalovaná obsahově uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. c), g) o.s.ř. – řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, co do tvrzené nemožnosti rozvinout svou procesní obranu v důsledku toho, že řízení bylo skončeno při jediném jednání soudu prvního stupně; a - rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do výkladu smlouvy o dílo uzavřené účastníky a závěru o uplynutí lhůty k dokončení díla dne [datum] a vzniku prodlení žalované s jeho dokončením od tohoto dne do [datum], za něž náleží sleva z ceny díla ve výši 1 % za každý týden takového prodlení; včetně závěru, že ve skutečnosti se nemá jednat o smluvní pokutu a není namístě provést její moderaci.

7. K odvolací námitce žalované, že „nemohla náležitě rozvinout svou procesní obranu“, neboť rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen („již“) při prvním jednání soudem prvního stupně ve věci konaném, odvolací soud uvádí, že žalovaná měla dostatek času se vyjádřit k žalobě, kdy již z ní byl zřejmý výklad smlouvy zastávaný žalobcem ohledně předmětných výkladově sporných ujednání, jemuž soud prvního stupně ve svém rozsudku přitakal. Zároveň ve smyslu § 114a odst. 1 o.s.ř. platí, že předseda senátu (samosoudce) má připravit jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Tomuto požadavku občanského soudního řádu, v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, soud prvního stupně svým procesním postupem v řízení plně dostál. Žalovaná přitom měla dostatek procesního prostoru svůj prezentovaný výklad sporných smluvních ujednání soudu prvního stupně předestřít; ostatně tak i učinila. V uvedeném postupu soudu prvního stupně proto nelze spatřovat vadu zařízení, natož pak vadu, jež by měla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

8. Odvolací soud (po částečném zopakování dokazování ve smyslu § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů správně zjistil, že účastníci uzavřeli dne [datum] - žalobce v postavení spotřebitele a žalovaná v rámci své podnikatelské činnosti - v písemné formě smlouvu o dílo (včetně jejího dodatku č. [hodnota]), která je vyhotovena na hlavičkovém papíru žalované, s předmětem díla instalace fotovoltaické elektrárny „tzv. na klíč“. Návrh předmětné smlouvy vypracovala a vyhotovila žalovaná, jak sama potvrdila u odvolacího jednání (a podává se to též z vizuální podoby písemného vyhotovení smlouvy - hlavičkového papíru žalované). Podle obsahu této smlouvy o dílo byl předmět díla vymezen tak, že představuje montáž ve smlouvě blíže uvedených komponentů a dále též činnosti uvedené v čl. I. smlouvy pod body I. až IX., představující „administrativní kroky“ - zajištění revize fotovoltaické elektrárny, na základě plné moci za objednatele připravit podklady a podat žádost o první paralelní připojení příslušnému distributorovi elektrické energie, vyhotovit odborný posudek potřebný k podání žádosti o dotaci, na základě plné moci připravit podklady a podat žádost o poskytnutí dotace z programu [Anonymizováno] („[Anonymizováno]“). To vše za celkovou cenu díla ve výši 487 900 Kč. Objednatel – žalobce se zavázal poskytnout zhotoviteli nezbytnou a potřebnou součinnost mimo jiné pro účely získání dotace při zpracování podkladů pro žádost o dotaci, například podpis plné moci, vyplnění formulářů či poskytnutí administrátorského kódu e–identity). V čl. V. objednatel prohlásil, že „vyvine veškerou potřebnou součinnost vedoucí k realizaci díla“. V čl. VI. bylo sjednáno, že dokončením díla se rozumí „provedení činností dle bodu I. až IX. odstavce I. této smlouvy“. Zhotovitel se zavázal předat objednateli dokončené dílo nejpozději do tří pracovních dnů od jeho dokončení dle lhůty uvedené v odstavci I. smlouvy. Předání díla podléhá sepsání předávacího protokolu, s blíže sjednaným obsahem. Smluvní strany sjednaly, že „posledním krokem díla se rozumí: podání žádosti o poskytnutí dotace z programu [Anonymizováno] u fondu“. Současně se v čl. VI. smlouvy účastníci dohodli, že v případě, že nebude dílo dokončené ani do 40 dnů od termínu uvedeného v čl. I. smlouvy, „bude poskytnuta zadavateli sleva z kupní ceny díla ve výši 1 % za každý týden v prodlení“. Ustanovení o případné slevě z kupní ceny v případě prodlení platí „pouze v případě, že příčina tohoto prodlení je prokazatelně na straně zhotovitele a není zde jiný ovlivňující faktor tohoto prodlení“. Lhůta k provedení díla byla stanovena v článku I. smlouvy „nejpozději do šesti kalendářních měsíců od uhrazení první zálohové faktury, za předpokladu, že zadavatel uhradí první část kupní ceny včas a dle této smlouvy a poskytne potřebnou součinnost zhotoviteli či jeho smluvním partnerům“. Zálohová faktura představující 60 % z ceny měla být podle článku II. smlouvy splatná do pěti pracovních dní od jejího vystavení zhotovitelem. Správně soud prvního stupně zjistil, že tato první zálohová faktura byla žalovanou vystavena se splatností dne [datum] na částku 281 700 Kč a že žalobce ji uhradil ve fakturované výši dne [datum] (tedy v souladu se žalovanou stanovenou splatností). Správně soud prvního stupně zjistil, že dílo bylo fakticky dokončeno a předáno dne [datum] (shodná tvrzení účastníků; § 120 odst. 3 o.s.ř.). Ze strany žalobce nebyly namítány žádné vady tohoto díla. Z e-mailové komunikace účastníků (č.l. 15 až 21 spisu) se podává správný závěr soudu prvního stupně (opřený též o shodná tvrzení účastníků), že [datum] žalovaná žádala žalobce o vyplnění plné moci pro účely podání žádosti o dotaci, případně souhlasné prohlášení, není-li jediným vlastníkem nemovitosti, a dále „plnou moc distribuce“. Žalobce reagoval téhož dne, že „všechny požadované doklady jsem předal panu [jméno FO] při uzavření smlouvy, nicméně v příloze jsou znovu“. Žalovaná (za niž komunikovala [jméno FO]) reagovala téhož dne, že děkuje za informaci, zda jim též již předával roční vyúčtování, pokud ne, stačí ofotit a poslat e-mailem. Současně uvedená pracovnice žalované [jméno FO] sdělovala, že „veškerou administrativu převzala nově“, že „v systému neměla vložené, pan [jméno FO] má prý u sebe, ale neví, zda i vyúčtování“. Dne [datum] žalobce následně zaslal žalované požadované vyúčtování. Dne [datum] žalovaná sdělovala žalobci, že „v souvislosti s vyřízením dotace z programu [Anonymizováno] Vás musím požádat o vygenerování nového kódu tzv. e-identity. Jsme si vědomi toho, že jste již tento úkon prováděli, nicméně vzhledem k úpravě legislativního procesu při vyřizování dotace Vás o toto musím požádat znovu, tentokrát také s využitím [Anonymizováno] kódu, který byl naší společnosti řádně přidělen“. Žalobce na uvedený požadavek reagoval dne [datum], zda nelze použít bankovní identitu. Žalovaná reagovala e-mailem dne [datum], že netuší, že to lze zkusit. Na to žalobce e-mailem z [datum] sdělil žalované, že „po boji se mi povedlo toto (blíže uvedené)“ a že doufá, že tím je požadavek splněn. E-mailem ze dne [datum] žalovaná žádala po žalobci s tím, že „se posouváme do další fáze Vašeho projektu“, potvrzení o vlastnictví bankovního účtu. To žalobce následně dne [datum] žalované zaslal, žalovaná dne [datum] za zaslání tohoto dokumentu poděkovala. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobce žalované poskytoval součinnost potřebnou k provedení díla průběžně tak, jak byl ze strany žalované, vždy v průběhu realizace díla, požádán, a to v přiměřených lhůtách. Žalovaná – jak potvrdila v odvolacím řízení – ani v řízení netvrdila a ani nechtěla tvrdit, že by tak žalobce činit neměl, že by tedy snad žalobce měl reagovat na potřebnou součinnost, vyžadovanou žalovanou v průběhu realizace díla, opožděně. Žalovaná pouze odvíjela počátek běhu lhůty šesti měsíců k provedení (dokončení a předání) díla od poslední reakce žalobce na požadavek žalované k součinnosti, tedy (až) od zaslání potvrzení o bankovním účtu dne [datum]. Správně soud prvního stupně též zjistil, že žalobce u žalované z důvodu jejího prodlení s provedením díla uplatnil nárok na slevu z ceny díla a dne [datum] (dopisem z uvedeného dne doručeným žalované téhož dne) ji vyzval k úhradě předmětné pohledávky do tří dnů od doručení výzvy.

9. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení věci; v podrobnostech lze odkázat na podrobná a pečlivá skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho skutkové závěry v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

10. Ve vztahu k právnímu posouzení věci se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 a násl. občanského zákoníku. Žalobce smlouvu uzavřel coby spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku), žalovaná coby podnikatel (§ 420 odst. 1 občanského zákoníku); předmětná smlouva je proto smlouvou spotřebitelskou, na níž se vztahuje mimo jiné právní úprava ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku. Toto dílo spočívalo v činnostech uvedených shora, včetně uvedených činností „administrativně technické povahy“. Jeho provedení – již vzhledem k tomu, jak byl vymezen jeho předmět, vyžadovalo určitou součinnost žalobce ve smyslu § 2591 občanského zákoníku. Tato součinnost však byla žalobcem průběžně poskytována, vždy na žádost žalované, a to v přiměřené době, jakmile ho žalovaná požádala. Bylo tak na vůli žalované, kdy a jakým způsobem o příslušnou součinnost žalobce v rámci svého provádění díla požádá. Žalovaná coby podnikatel – profesionál přitom prováděla sjednané dílo na vlastní odpovědnost (srov. § 2586 odst. 1 občanského zákoníku, „na svůj náklad a nebezpečí“), měla postupovat s potřebnou péčí ve smyslu § 2590 odst. 1 občanského zákoníku, a to s péčí odbornou.

11. Dílo přitom bylo provedeno dle § 2604 občanského zákoníku (dokončeno a předáno) nejdříve dne [datum].

12. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s výstižným a podrobně odůvodněným výkladem předmětné smlouvy o dílo provedeným soudem prvního stupně ohledně sjednané doby, v níž mělo být dílo provedeno. K provedení díla byla sjednána lhůta šesti kalendářních měsíců počínající od řádné a včasné úhrady první zálohové faktury (k ní došlo žalobcem v souladu se splatností stanovenou žalovanou před termínem této splatnosti, dne [datum], v plné výši, tedy řádně a včas) a dále za podmínky, že žalobce bude poskytovat žalované potřebnou (nezbytnou) součinnost. Takovou součinnost, jak shora uvedeno, přitom žalobce žalované poskytoval, vždy v přiměřené lhůtě od té které její žádosti (srov. § 2591 věta první o.s.ř.). Jiné, zvláštní podmínky takové součinnosti přitom ujednány nebyly. Takový výklad odpovídá ustanovení § 556 odst. 1, § 557, § 1812 odst. 1 občanského zákoníku. Správně proto soud prvního stupně uzavřel, že lhůta k provedení uplynula dnem [datum], od [datum] tak žalovaná byla s provedením díla v prodlení (srov. § 1958 odst. 1, § 1968 občanského zákoníku). Dílo však bylo dokončeno a předáno nejdříve dne [datum], tedy opožděně. Toto prodlení je pak přičitatelné žalované, když z dokazování se nepodává a ani ze strany žalované nebyla až do vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně tvrzena žádná objektivní skutečnost, jež by měla vést k závěru, že prodlení žalované s provedením (dokončením a předáním) díla netrvalo po celou rozhodnou dobu od [datum] až do [datum]. Odvolací řízení je pak ovládáno zásadou neúplné apelace (srov. § 119a odst. 1 o.s.ř., § 205a o.s.ř.), k nepřípustným novým tvrzením žalovaného v daném směru, jež mohly být uplatněny již v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení přihlédnout nelze. Naopak, z provedeného dokazování se podává, že sama žalovaná neměla náležitý přehled, které podklady jí žalobce již předal a které nikoliv, některé po něm vyžadovala opakovaně. Předmětem díla ze strany žalované bylo přitom toliko podání příslušných žádostí za žalobce uvedených pod body VII., VIII. a IX. článku I. smlouvy o dílo, nikoliv vyčkání jejich vyřízení. Jestliže žalovaná (přesto) vyčkávala na jejich vyřízení (jak uvádí v odvolacím řízení), aniž promítla tu skutečnost do smluvních ujednání o běhu lhůty k provedení díla, jde jí to jako podnikatelce - profesionálu k tíži. Žalovaná přitom byla právě tou osobou, jež návrh této smlouvy, včetně příslušných sporných smluvních ujednání o lhůtě k dokončení díla a o slevě z ceny díla při prodlení s provedením, připravila a předložila žalobci.

13. V souladu s výkladovými pravidly obsaženými v ustanoveních § 556 odst. 1, § 557, § 1812 odst. 1 občanského zákoníku soud prvního stupně též uzavřel, že účastníci pro případ prodlení žalované s provedením díla ujednali právo žalobce na slevu z ceny díla, jestliže dílo nebude provedeno ani v dodatečné lhůtě 40 dní po uplynutí stanovené lhůty k provedení díla. Podmínkou vzniku práva žalobce na „slevu z kupní ceny z ceny díla“ (slevu z ceny díla) tedy bylo jeho neprovedení žalovanou, ani v této dodatečné lhůtě, představující pro žalovanou jakousi pojistku. Současně se však ze smlouvy určitým a srozumitelným způsobem podává, že jestliže však i tato dodatečná (náhradní) lhůta uplyne marně, vzniká žalobci nárok na slevu z ceny díla za celou dobu trvání prodlení žalované; již od prvního dne prodlení.

14. Ze shora uvedeného se podává, že prodlení žalované s provedením díla tak trvalo po celou rozhodnou dobu [datum] (včetně) - [datum].

15. Soud prvního stupně rovněž správně uzavřel, že účastníci pro případ prodlení žalované s provedením díla sjednali právo žalobce na slevu z ceny díla, nikoliv smluvní pokutu pro případ prodlení (byť ekonomicky má dopad sleva z ceny díla obdobný smluvní pokutě). Jde však o odlišný institut, jež má přímý dopad (přímo určuje) rozsah ceny díla, kterou je žalobce coby objednatel povinen žalované coby zhotovitelce hradit. Tento pojem přitom použila sama žalovaná ve svém návrhu smlouvy; je proto nutno jej proto vykládat (co obsahově smluvní strany sjednaly) ve prospěch žalobce coby spotřebitele a adresáta takového návrhu smlouvy. Nelze proto uvažovat o institutu smluvní pokuty a případné její moderaci ve smyslu § 2051 občanského zákoníku; navíc současně v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná takovou moderaci ani nenavrhla, pouze prezentovala svůj odlišný výklad smluvních ujednání ohledně doby prodlení a podmínek vzniku nároku na slevu z ceny díla. Žalovaná do účinků koncentrace řízení (§ 118b odst. 1 o.s.ř.) a neúplné apelace (odvolací řízení je v režimu neúplné apelace, § 119a odst. 1 o.s.ř.) netvrdila, že „ve skutečnosti“ jde o smluvní pokutu a nenavrhla její moderaci; neuplatnila v tomto směru žádná rozhodná tvrzení, z nichž by se závěry o tom, že obsahově navrhuje moderaci smluvní pokuty podávala.

16. Za situace, kdy prodlení žalované s provedením díla představuje období [datum] (včetně) až [datum], soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobci náleží sleva z ceny díla za 13 kalendářních týdnů, při sazbě 1% za každý takový kalendářní týden ze sjednané ceny díla 487 900 Kč, tedy částka (žalobou uplatněná) 63 427 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení této slevy z ceny díla dopisem ze dne [datum], doručeným žalované téhož dne, ve lhůtě tří dnů od doručení. Žalovaná je proto v prodlení s hrazením uvedené částky slevy z ceny díla od [datum].

17. V podrobnostech lze i zde odkázat na pečlivé, správné, výstižné právní posouzení věci soudem prvního stupně.

18. Na základě výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. jako věcně správný potvrdil dle § 219 o.s.ř. Jako věcně správný byl potvrzen též výrok III. o náhradě nákladů řízení, jenž odpovídá ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 3 o.s.ř., za použití § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. V podrobnostech zde lze rovněž odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledek – plně procesně úspěšný, náleží mu tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalované. Ty představují: odměnu zástupce – advokáta za 2 úkony právní služby po 3 660 Kč + DPH 21 % (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu), 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21 %, to vše dle § 6, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalobce ve výši 9 583,20 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.