o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně č. j. 119 C 3/2020-146 ze dne 2. 6. 2021, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kladně č. j. 119 C 3/2020-171 ze dne 12. 10. 2021

1. Okresní soud v Kladně rozhodl rozsudkem č. j. 119 C 3/2020-146 ze dne 2. 6. 2021, ve spojení s usnesením téhož soudu č. j. 119 C 3/2020-171 ze dne 12. 10. 2021 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 181 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 181 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalované povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů řízení žalobce v rozsahu 100% ve výši„ a lhůtě“ stanovené v samostatném usnesení (výrok II.) a soudní poplatek ve výši 59 050 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Usnesením Okresního soudu v Kladně č. j. 119 C 3/2020-171 ze dne 12. 10. 2021 byla stanovena výše náhrady nákladů řízení žalobce, kterou je žalovaná povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně, částkou 99 583 Kč s tím, že žalovaná je povinna ji zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi účastníky, kteří jsou v sourozeneckém vztahu bratr-sestra, byly v souvislosti s úmrtím jejich rodičů (matky [příjmení] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum] a otce [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého [datum]) uzavřeny ústní smlouvy o tom, jak bude mezi nimi zděděný majetek po obou rodičích následně vypořádán. Mezi účastníky byly uzavřeny dvě ústní dohody (dohoda po úmrtí jejich matky a její pozdější změna po úmrtí otce), jak bude následně naloženo se zděděným majetkem po nich; byla tedy uzavřena dohoda o následném vypořádání dědictvím nabytého majetku, jejímž obsahem bylo, že žalovaná vyplatí žalobci polovinu v pozůstalostním řízení zjištěné hodnoty bytu po matce a polovinu v pozůstalostním řízení zjištěné hodnoty bytu po otci; celkem částku 1 181 000 Kč, se splatností„ až žalovaná prodá byt po otci“. K prodeji bytu po otci došlo, splatnost poté nastala v souvislosti s následnou výzvou žalobce žalované k zaplacení ze dne [datum]. Žalovaná proto„ měla žalobce vyplatit z dědictví jak po jejich matce, tak po jejich otci, a to z hodnoty bytu, který byl předmětem dědického řízení po matce, i z hodnoty (dalšího) bytu, který byl předmětem dědického řízení po otci“. Oba byty zdědila žalovaná proto, že žalobce jí chtěl v dané chvíli pomoci s řešením jejích dluhů (nechtěl jí dělat problémy, že by byl jako vlastník zapsán i on, což by situaci s prodejem bytu komplikovalo). Motivem byla možnost žalované, aby„ prostřednictvím bytu po matce uhradila své dluhy“. Žalovaná totiž měla v době smrti matky účastníků značné dluhy. Žalobce dle dohody účastníků spoléhal, že tyto dluhy budou následně vyřešeny. Žalobce v rámci pozůstalostního řízení vedeného po otci účastníků očekával, že„ dojde k naplnění předchozí dohody sourozenců stran vypořádání dědictví po matce, když žalovaná neměla peníze na vyplacení poloviny z bytu po matce“. Účastníci se dohodli, že„ po smrti jejich otce prodají byt po otci, přičemž polovina z prodeje bytu patřící žalované připadne žalobci“. Žalobce pak byl překvapený, když se dozvěděl o existenci dalších dluhů, které bude muset sestra zaplatit (existujících ještě v období po smrti jejich otce), a když se dozvěděl, že žalovaná již není vlastnicí bytu po matce. Protože otec účastníků pořídil závěť, kterou svůj byt zůstavil žalované, a tuto závěť účastníci v rámci pozůstalostního řízení po jejich otci akceptovali, dohodli se spolu, že z prodeje bytu po jejich zemřelém otci dostane žalobce finanční prostředky a žalovaná tento byt zdědí rovněž. Soud prvního stupně tak uzavřel, že mezi účastníky byla, v ústní formě, sjednána (v konečném znění) dohoda o následném vypořádání dědictví po jejich rodičích (dohoda o následném vypořádání vztahů účastníků z nabytého dědictví – dohoda o jejich postupu při nakládání se zděděným majetkem) ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, na základě které žalobci náleží právo na výplatu poloviny ceny – hodnoty obou bytů zjištěné v pozůstalostních řízeních, tedy částka 1 181 000 Kč, uplatněná předmětnou žalobou. Tato pohledávka žalobce je již splatná ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, na základě jeho výzvy ze dne [datum]. Proto je žaloba opodstatněná.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu. V odvolání namítá nesprávnost závěru soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla uzavřena žalobcem tvrzená dohoda či dohody o vypořádání pozůstalostí po rodičích účastníků. Matka účastníků o svém záměru přenechat svůj byt žalované (coby své dceři) hovořila již za svého života opakovaně, a to rovněž s účastníky řízení. Žalovaná také na sebe převzala závazek k úhradě všech pasiv dědictví a nákladů pozůstalostního řízení po matce. Je možné, že žalobce se v té době domníval, že mu následně připadne zákonný podíl z pozůstalosti po otci účastníků, který zemřel až následně a který rovněž vlastnil svůj byt. Otec účastníků však zanechal závěť, v nichž aktiva dědictví mezi účastníky rozdělil nerovnoměrně (žalobci však připadla mj. garáž). Tato závěť zřejmě pro žalobce byla překvapením. To vysvětluje popisované rozladění a napjatou atmosféru mezi účastníky při jednání ve věci pozůstalosti po otci v notářské kanceláři notáře Mgr. [jméno] [příjmení], za přítomnosti notářské kandidátky Mgr. [jméno] [příjmení]. S ohledem na svou přetrvávající nedobrou finanční situaci neměla přitom žalovaná za daných okolností žádný důvod slibovat žalobci výplatu jakékoliv částky, natož pak poloviny hodnoty všech aktiv dědictví po obou rodičích. Jestliže by mělo dojít k vyplacení hodnoty uvedených dědictví žalobci, bylo by naopak logické, aby se vlastníkem jak bytu, tak garáže po otci účastníků stal na základě dohody účastníků rovnou sám žalobce, který v tu dobu nebyl zřejmě zatížen exekucemi, které by ohrožovaly budoucí vlastnictví těchto nemovitých věcí. To tím spíše, byla-li tu žalobcem tvrzená dřívější dohoda o vypořádání nabytého dědictví po matce účastníků. Je nelogické, aby poté žalobce uzavřel před uvedenou notářskou kandidátkou dohodu o vypořádání pozůstalosti po otci v podobě respektující jeho závěť a aby za takové situace obsah jím tvrzené dohody nebyl alespoň zachycen v protokolu o jednání před soudním komisařem; tím spíše za situace, kdy se měl žalobce cítit zaskočen existencí dalších dluhů žalované, které měly bránit naplnění předchozí tvrzené dohody sourozenců. Současně, i kdyby se účastníci takto bavili ještě před smrtí otce a ještě před tím, než se seznámili s obsahem jeho závěti, mohlo dojít k tomu, že se následně vypořádali jinak, v souladu se závětí otce. V té souvislosti nutno poukázat na to, že na základě této závěti žalobce z pozůstalosti po svém otci získal garáž, veškerá pasiva hradila opět žalovaná. Ani jeden ze soudem prvního stupně vyslechnutých svědků nebyl přítomen uzavření ústní dohody účastníků řízení v takové konkrétní podobě, jak tvrdí žalobce. Svědci nejvýše vypověděli, že byli přítomni jakémusi hovoru účastníků řízení o jakési dohodě. Nebyli schopni popsat obsah této dohody, zda žalovaná měla žalobci přislíbit vypořádání skutečně ve výši poloviny hodnoty obou bytů, či poloviny hodnoty bytu po jednom z rodičů či vypořádání v jakékoli jiné výši. Současně to byla žalovaná, kdo převážně pečoval o oba rodiče účastníků řízení v posledních letech jejich života. Žalobce získal z dědictví po otci v souladu se závětí garáž; žalovaná hradila veškeré závazky spojené s oběma pozůstalostmi, současně vyřizovala veškeré související záležitosti, vypravovala pohřeb, opatřovala odhad nemovitostí. Soud prvního stupně zde neprovedl navrhovaný výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], proto zjistil skutkový stav věci nesprávně. Jde o dceru žalobce a rodinné přítelkyně celé rodiny účastníků. Je jim známo, co bylo dohodnuto o„ dědictví po matce účastníků řízení, a to ještě za jejího života“. Žalobce neunáší důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení o existenci dohody a její změny o následném naložení s nabytým dědictvím. Neexistují žádné listinné podklady, které by zachycovaly obsah žalobcem tvrzené dohody. Všechny listiny, které existují, hovoří naopak proti takovému závěru. Stěžejní je výpověď notářské kandidátky Mgr. [jméno] [příjmení], která projednávala s účastníky pozůstalostní řízení po jejich otci. Tato svědkyně je neutrální, objektivní. Vypověděla, že účastníci přišli k jednání v určitém napětí, žalobce byl rozladěn; této situaci by spíše odpovídala určitá obezřetnost - aby případná odlišná dohoda sourozenců byla zachycena písemně; to se však nestalo. Současně tato svědkyně vypověděla, že účastníky pozůstalostních řízení vždy upozorňuje na potřebu uvést celý obsah dohody dědiců do protokolu. Žalobce též v průběhu řízení svá tvrzení upravoval, následně v některých směrech zásadně měnil. Z výpovědi žalobce zopakované v odvolacím řízení se podává, že žalobce měl nějakou představu, jak se sourozenci vypořádají, tu vyjadřoval nahlas před žalovanou, před svou družkou svědkyní [příjmení]. Objevila se však skutečnost závěti otce účastníků a dluhů žalované v rozsahu, s nímž nebylo počítáno. Žádný ze svědků nevypovídá o existenci nějaké konkrétní dohody o způsobu vypořádání mezi účastníky. Účastníci se zřejmě dohadovali o vypořádání z bytu po otci, avšak v době, kdy tento ještě žil, kdy žádný z nich nevěděl o existující závěti, neznal výši dluhů žalované, které budou, a neznal ani kupní cenu, za kterou byt po otci bude prodán. Nevěděl ani skutečnost, že z prodeje bytu po otci nakonec nezbyde ničeho. Žalobci se nepodařilo prokázat tvrzenou dohodu či dohody mezi účastníky o způsobu následného vypořádání dědictví, jež by mu měly zakládat žalobou uplatněnou pohledávku. Lhůta k plnění v usnesení soudu prvního stupně č. j. 119 C 3/2020-171 ze dne 12. 10. 2021 byla nesprávně stanovena od právní moci daného rozhodnutí; správně má v souladu s ustanovením § 151 odst. 6 občanského soudního řádu běžet od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (tedy od shora označeného rozsudku soudu prvního stupně). Žalovaná proto navrhla změnit rozsudek soudu prvního stupně tak, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

3. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Zdůraznil správný závěr soudu prvního stupně o uzavření předmětných dohod mezi účastníky v ústní formě. Bylo prokázáno, že vztahy mezi nimi byly nadstandardní. Žalobce proto„ neměl důvod se ke své sestře obrátit zády, pokud mu bylo přislíbeno, že po uspokojení jejích závazků se s bratrem vyrovná“. Žalovaná nepředpokládala sepis závěti otcem účastníků, proto již v prvním pozůstalostním řízení po jejich matce nabídla žalobci návrh řešení situace s vědomím, že navíc v bytě po matce sama bydlí. Poté, co uzavřeli ústní dohodu týkající se vypořádání pozůstalosti v pozůstalostním řízení po matce, spolu účastníci normálně komunikovali, navštěvovali se, společně se střídali v péči o svého otce. Po zjištění existence závěti v rámci pozůstalostního řízení po otci proto žalobce„ přistoupil na takový způsob řešení (bez zápisu do protokolu), aby došlo k rychlému uspokojení závazků žalované a de facto i k rychlému vypořádání dohody mezi účastníky“. Napětí při jednání u notáře je odůvodnitelné tím, že až při projednání pozůstalosti po otci se žalobce od žalované dozvěděl, že k uspokojení jejích předchozích závazků nedošlo, jak původně očekávala. Součástí dohody účastníků bylo rovněž to, že když žalobce žalované umožní splatit závazky, bude to žalovaná, která ponese náklady na projednávání obou pozůstalostí a pasiva, která se objevila. Až při jednání u notáře žalobce zjistil, že byt po matce, který žalovaná zdědila v předcházejícím pozůstalostním řízení, byl jí převeden na věřitelskou společnost – třetí osobu, a že se tak žalovaná nevyvázala ze svých závazků, jak měla podle předcházející dohody z pozůstalostního řízení po matce učinit. Mezi účastníky byla uzavřena někdy v listopadu 2015 první ústní dohoda v situaci, kdy žalobce počítal s tím, že z dědictví po matce získají sourozenci každý polovinu bytu, avšak žalovaná se mu svěřila se svými dluhy v rozsahu cca 300 000 Kč. Uzavřeli proto tehdy dohodu, že následně prodají byt po otci a žalovaná vyplatí žalobci jeho dědický podíl z pozůstalosti po matce dodatečně. Podle této dohody byt po otci měli nabýt sourozenci stejným dílem, prodat jej a z části kupní ceny, kterou žalovaná získá, měla uhradit žalobci polovinu hodnoty bytu po matce. K následné změně této ústní dohody došlo v době, kdy se začala projednávat pozůstalost po otci, v samotném závěru tohoto pozůstalostního řízení. Začátkem léta 2018 žalovaná žalobci svěřila, že své dluhy dosud nevyřešila, navíc, že byt po matce musela dočasně převést na třetí osobu, ačkoliv v něm nadále zůstala bydlet. Při jednání u notáře v pozůstalostním řízení po otci žalobce zjistil existenci závěti otce, což ho rozčílilo, podle této závěti měl zdědit pouze garáž. Souhlasil však s tím, že původní dohodu z listopadu 2015 účastníci„ modifikují“ tak, že byt po otci získá žalovaná, ta jej prodá, z výtěžku zaplatí své dluhy, tím se opět stane vlastníkem bytu po matce a vyplatí žalobcův dědický podíl poloviny hodnoty bytu po matce a poloviny hodnoty bytu po otci. Žalobce netušil, že dluhy žalované dosahují takové částky, že jí z prodeje bytu po otci téměř nic nezůstane. Žalobce mimo výzvy ze dne [datum] jinou písemnou mimosoudní výzvu žalované stran úhrady vypořádacích podílů nezasílal. Připomínal však žalované existující dohodu po telefonu. Začal se jí ptát ohledně výplaty těchto podílů poté, co se mu telefonicky pochlubila, že má zpět byt po matce, což bylo někdy na podzim roku 2018. Soudem vyslechnutí svědci v odvolacím řízení vypověděli obsahově shodně jako v řízení před soudem prvního stupně; současně je nutno mít na paměti, že paměťová stopa svědků s větším postupem času slábne. Žalobce byl po smrti otce účastníků bez dluhů, když tyto umořil prostřednictvím prodeje bytu po své manželce, zatímco žalovaná byla stále v dluzích, které se jí nepodařilo uhradit. Žalobce by po smrti matky nezískal nic stran poloviny bytu po matce, když by jej zdědil, neboť v té době měl sám rovněž dluhy, ty byly vypořádány až poté; současně viděl, že také žalovaná má v té době dluhy, v bytě po matce navíc bydlela. Proto je logické, že se dohodl se žalovanou, že se vypořádají později, až po prodeji bytu po otci. Pro žalobce mělo logiku odsunout vypořádání až z prodeje bytu po otci a dát žalované příležitost, aby uhradila své dluhy„ prostřednictvím bytu po matce“, za pomoci půjčky. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně žalobce považuje za správné.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jenž byl odvoláním napaden v celém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.) a shledal odvolání žalované opodstatněným.

5. Odvolatelka – žalovaná obsahově uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř. – soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, co do závěru, že účastníci se v listopadu 2015 v ústní formě dohodli, že byt – předmět pozůstalosti po jejich matce, nabyde do svého vlastnictví žalovaná, která v té době měla dluhy, za využití tohoto bytu tyto své dluhy vyřeší a následně vypořádací podíl z tohoto bytu vyplatí žalobci z bytu po jejich otci poté, co ten v budoucnu zemře, a že následně v průběhu roku 2018 po zjištění, že jejich otec po své smrti zanechal závěť, kterou svůj byt zůstavil rovněž žalované, a že žalované se do té doby nepodařilo své dluhy vyřešit a dokonce svůj byt po matce převedla na třetí osobu, tuto dohodu v ústní formě změnili tak, že v souladu se závětí i byt po otci nabyde v pozůstalostním řízení po něm žalovaná, tento však následně prodá a z obdržené kupní ceny vyplatí žalobci vypořádací podíl z obou bytů po rodičích ve výši poloviny jejich hodnot zjištěných v pozůstalostních řízeních; a – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do navazujícího právního závěru o uzavření (platné a účinné) dohody o následném vypořádání nabytého dědictví účastníky ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku.

6. Odvolací soud (poté, co v podstatném rozsahu zopakoval dokazování ve smyslu § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů správně zjistil, že účastníci jsou sourozenci, že jejich matka [jméno] [příjmení], narozena dne [datum], zemřela dne [datum], pozůstalostní řízení po ní bylo vedeno Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 32 D 351/2014, že k aktivům pozůstalosti patřila bytová jednotka [číslo] v budově [adresa], na pozemku parcele [číslo] v k.ú. a obci [obec], s odpovídajícím spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku, ve zjištěné ceně 850 000 Kč, pasiva pozůstalosti činila částku 54 534,60 Kč. Na základě dohody o rozdělení pozůstalosti uzavřené při jednání před soudním komisařem dne [datum], kdy žalovaná zastupovala na základě plné moci ze dne [datum] žalobce, byla uzavřena dohoda o rozdělení pozůstalosti tak, že veškerá aktiva nabyla žalovaná, která rovněž odpovídá za veškerá pasiva s tím, že žalobce„ nepožaduje z dědictví ničeho, ani výplatu na svůj dědický podíl“. Náklady pohřbu zůstavitelky hradila žalovaná ve výši 8 000 Kč a žalobce ve výši 5 200 Kč, jak žalovaná uvedla v rámci protokolu o předběžném šetření sepsaném dne [datum] Dohoda o rozdělení pozůstalosti uzavřená dne [datum] byla následně schválena usnesením Okresního soudu v Kladně č. j. 32 D 351/2014-106 ze dne 28. 1. 2016, ve znění usnesení Okresního soudu v Kladně č. j. 32 D 351/2014-124 ze dne 24. 5. 2016 (viz obsah spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 32 D 351/2014). Součástí spisu je písemné vyhotovení plné moci ze dne [datum], kterou žalovaný zmocňuje žalobkyni, aby ji zastupoval v uvedeném dědickém řízení s tím, že podle jejího obsahu z dědictví nepožaduje ničeho.

7. Správně rovněž zjistil, že otec účastníků [jméno] [příjmení], narozen dne [datum], zemřel dne [datum]. Pozůstalostní řízení po něm bylo vedeno Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. 31 D 608/2017. Mezi aktivy pozůstalosti po jmenovaném – jak se podává z protokolu o jednání před soudním komisařem notářem Mgr. [jméno] [příjmení] sepsaném dne [datum] notářskou kandidátkou Mgr. [jméno] [příjmení] – patřila bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] na pozemku parcela [číslo] v k.ú. [část obce], obci [obec], spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a pozemku, o zjištěné obvyklé ceně 1 512 000 Kč, dále spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ k pozemku stavební parcela [číslo] v k.ú. [část obce] a obci [obec], jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – garáž, se zjištěnou obvyklou cenou 80 000 Kč; celkem aktiva 1 615 369,40 Kč, celkem pasiva 24 607 Kč. Při jednání byli žalobce i žalovaná přítomni osobně a uzavřeli při něm dohodu o rozdělení pozůstalosti, podle níž shora uvedenou bytovou jednotku a další aktiva, s výjimkou spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ ke stavební parcele s garáží, nabyla žalovaná, uvedený spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ ke stavební parcele s garáží nabyl žalobce; žalovaná převzala rovněž veškerá zjištěná pasiva pozůstalosti. Usnesením Okresního soudu v Kladně č. j. 31 D 608/2017-109 ze dne 6. 6. 2018 byla tato dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti schválena. Dědickým titulem byla i závěť zůstavitele ze dne [datum], podle níž byla uvedena bytová jednotka zůstavena žalované a spoluvlastnický podíl ke stavební parcele s garáží žalobci. Tuto závěť zůstavitele ze dne [datum] v pozůstalostním řízení (podle protokolu o zjištění stavu a obsahu pořízení pro případ smrti ze dne [datum], sepsaného notářem Mgr. [jméno] [příjmení]) předložila žalovaná a prohlásila, že zůstavitel ji po jejím sepsání svěřil své sestře [jméno] [příjmení], která listinu po úmrtí zůstavitele předala žalované. Náklady pohřbu i náklady odhadu nemovitostí v daném pozůstalostním vyřízení hradila výlučně žalovaná (viz obsah spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 31 D 608/2017).

8. Správně soud prvního stupně zjistil, že bytovou jednotku, kterou žalovaná nabyla v pozůstalostním řízení po své matce, následně zástavní smlouvou ze dne [datum], s právními účinky zápisu práva do katastru nemovitostí ke dni [datum], zatížila zástavním právem ve prospěch [právnická osoba] spol. s r.o., [IČO], k zajištění pohledávky jistiny úvěru ve výši 616 138 Kč a jeho blíže specifikovaného příslušenství. Poté na základě kupní smlouvy uzavřené s touto společností dne [datum], s právními účinky zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni [datum], převedla vlastnické právo k této bytové jednotce na tuto společnost; další kupní smlouvou ze dne [datum], s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni [datum], nabyla vlastnické právo k předmětné bytové jednotce žalovaná od uvedené společnosti zpět. Bytovou jednotku nabytou v pozůstalostním řízení po svém otci žalovaná následně kupní smlouvou ze dne [datum], s právními účinky zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni [datum], převedla na třetí osoby.

9. Z výzvy ze dne [datum] soud prvního stupně správně zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky 1 181 000 Kč, odpovídající polovině zjištěné hodnoty nemovitostí – bytových jednotek po rodičích účastníků, s tím, že se účastníci měli dohodnout, že žalovaná žalobci„ uhradí polovinu hodnoty bytu po zesnulém otci a matce poté, co prodá byt [číslo] uspokojí věřitele A3B spol s r.o.“. Současně žalobce potvrzuje žalované, že převzala dluhy po svých rodičích s tím, že byli takto domluveni tak, že je„ plně přejímá do své dispozice oproti posečkání s vyplacením dědického podílu po vyřešení finanční situace (žalované), což znamenalo i několik let“.

10. Ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) odvolací soud zjistil, že ze strany žalobce, s výjimkou příspěvku na náklady pohřbu v souvislosti s úmrtím jednoho z rodičů ve výši 5 200 Kč, jiná pasiva po rodičích jím hrazena nebyla.

11. Oproti soudu prvního stupně však odvolací soud uzavřel, že mezi účastníky v souvislosti s úmrtím jejich rodičů a vedenými pozůstalostními řízeními, na jejichž základě žalovaná zdědila obě bytové jednotky, nedošlo k uzavření žádné dohody určitého (konkrétního) obsahu o následném vypořádání zděděného majetku (pozůstalostí), jak dovodil soud prvního stupně. Poté, co zde odvolací soud v podstatném rozsahu zopakoval dokazování dle § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř., uzavřel, že žádná taková dohoda konkrétního (určitého) obsahu mezi účastníky uzavřena nebyla. Sám žalobce při jednání odvolacího soudu dne [datum] vypověděl, že pokud jde o smrt matky, tak se se žalovanou bavil a domluvil, že se„ dohodnou, co bude, až bude určeno dědictví, tedy až řekne notář, jak to bude s dědictvím“. Následně se se žalovanou nedohodl, nekomunikoval, ani neví, jak dopadlo dědické řízení po matce, žádná domluva nebyla, nic víc neřešil. Následně se nedělo nic, až do smrti otce, který zemřel v dubnu 2017. Se sestrou, tedy žalovanou, se měl domluvit, že si rozdělí byt po otci a zdědí ho půl na půl. Tato dohoda byla po smrti otce a ještě před tím, než se konalo jednání v pozůstalostním řízení. Účastníci se měli dohodnout tak, že byt po otci žalovaná prodá, výtěžek si rozdělí napůl, žalovaná si z něj uhradí své dluhy. Se žalovanou se měli bavit, že garáž po otci bude jeho, nebavili se ale o tom, komu připadne bytová jednotka po něm. Žalovaná v té době měla dluhy asi 600 000 Kč a zástavu na své bytové jednotce po matce. Dohoda měla být taková, že„ každý z účastníků získá polovinu, žalovaná si z toho zaplatí dluhy, žalobce bude mít druhou polovinu a ještě mu žalovaná uhradí něco za byt po matce“. Ke konkrétnímu stanovení částky nedošlo a žalobce současně nebyl schopen vysvětlit, jak by tvrzený uvažovaný rozsah vypořádacího podílu žalobce vyšel z hlediska matematického při zahrnutí hodnoty bytové jednotky po otci, velikosti dluhů žalované a toho, že žalobce měl mít nárok na„ polovinu bytu po otci“ bez dalšího a ještě měl dostat něco„ za byt po matce“. To žalobce nebyl schopen vysvětlit, nakonec potvrdil, že se o žádné konkrétní částce nedohodli a že žalovaná mu sdělovala, že nemá peníze, že mu nic nedá, že se tedy nedomluvili. Žalovanou písemně jindy, než výzvou z [datum], k zaplacení tvrzené pohledávky nevyzýval. Žalobce při uvedeném jednání odvolacího soudu nakonec potvrdil, že nedošlo k žádné dohodě mezi účastníky ani předtím, ani potom, že měl nějakou představu, kterou žalované říkal o tom, kolik by mu měla vyplatit, ale k dohodě nedošlo. Ona si spočítala, kolik by mu měla dát, kolik dluží ona a vyšlo jí, že na to z hodnoty bytu po otci, která činila asi 1 200 000 Kč, nemá - dohodnuto tak nebylo nic. Žalobce uvedl, že„ je pravda, že u notáře něco uzavřel (v rámci pozůstalostního řízení po otci), že„ to byla jeho největší chyba“. Žalobce vypověděl, že dohoda byla taková, že„ až přijdou peníze z dědictví po otci – peníze z prodeje bytu po otci, tak se rozdělí“ – bez uvedení konkrétního obsahu (zejména rozsahu) takového„ dělení“.

12. Už obsah této samotné účastnické výpovědi žalobce vede k závěru, že k uzavření žádné žalobcem tvrzené ústní dohody účastníků a její změny v souvislosti s pozůstalostními řízeními vedenými po rodičích nedošlo. Žalobce výslovně potvrdil, že„ se sestrou jsme si pouze řekli, že co se týče bytu po otci a financí, tak že si se sestrou všechno rozdělíme napůl a dále jsme se v tom nepitvali“. Z toho však není zřejmé, co mělo znamenat ono„ napůl“, zda to měla být„ polovina hodnoty bytu po otci“, nebo rovněž„ polovina hodnoty bytu po matce“, jakým způsobem se měly zohledňovat dluhy žalované, které měly být rovněž z uvedeného prodeje jednotky vypořádány, jak by pak měl být žalobce schopen obdržet onu„ polovinu“. Již to vede k závěru, že žádný určitý (konkrétní) obsah dohody sjednán nebyl, žalobce měl pouze určitou představu o finančním plnění, spoléhal se na to, že toto plnění obdrží z pozůstalosti po otci, zde se však objevila závěť, která žalobci zůstavovala pouze garáž. Žalobce však tuto závěť akceptoval, jak se podává z výsledku pozůstalostního řízení po jeho otci, a uzavřel se žalovanou dohodu o rozdělení pozůstalosti.

13. Pro tento závěr svědčí i to, že žalobce ani v jednom pozůstalostním řízení neřešil zajištění odhadů nemovitostí, na nákladech pohřbu se podílel pouze v rámci dědického řízení po matce, nepřevzal a nehradil žádná pasiva obou pozůstalostí.

14. Pro tento závěr svědčí i výpověď notářské kandidátky Mgr. [jméno] [příjmení] v řízení před soudem prvního stupně o tom, že mezi účastníky bylo cítit určité napětí, v rámci jednání v pozůstalostním řízení je nechala určitou dobu o samotě, výslovně jim zdůrazňovala, že veškeré dohody je nutno zachytit v protokole. Účastníci„ přesto“ uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti po otci v souladu se závětí otce, bez vypořádacího podílu pro žalobce a ani nikde jinde písemně obsah žalobcem tvrzené dohody o následném naložení se zděděným majetkem nezachytili.

15. V rozporu s tím svědkyně [jméno] [příjmení] - družka žalobce vypověděla při jednání odvolacího soudu dne [datum], že byla přítomna jediné dohodě mezi účastníky, že„ žalobce nebude požadovat dědictví po matce a žalovaná, že ho pak vyplatí z bytu po tatínkovi“. Žalobce přitom vypověděl, že v rámci dědického řízení po matce nic neřešili. I tato svědkyně však uvedla, že konkrétní částka nezazněla, nezaznělo ani přesně, co se mělo vypořádávat. Mělo zaznít, že žalovaná žalobci vyplatí„ půlku z nemovitosti po mamince a z dědictví po otci“, konkrétní částka ale nezazněla. I to potvrzuje, že žádný konkrétní obsah dohody mezi účastníky sjednán nebyl. Dle svědkyně se účastníci se měli bavit pouze o tom, že se„ vyplatí z bytu po otci byt po matce“. Žádná konkrétní částka nezaznívala.

16. Rovněž svědkyně [jméno] [příjmení] v odvolacím řízení vypověděla pouze, že se účastníci v rámci období po smrti své matky bavili o tom, že„ až jednou zemře jejich tatínek, že se jeho byt prodá a z toho prodeje se uhradí dluhy, které bude mít žalovaná a ze zbytku vyplatí žalovaná žalobce z bytu po tatínkovi“. I to potvrzuje, že žádný určitý (konkrétní) obsah dohody o vyplacené částce ujednán nebyl, rozsah vypořádacího podílu žalobce měl být vázán i na rozsah dluhů žalované, které se měly rovněž vypořádat. Současně se ale měla – v rozporu s takovou dohodou - vyplácet (jak vypovídá žalobce)„ polovina z bytu po matce a polovina z bytu po otci“. Nelze proto uzavřít o existenci konkrétního obsahu dohody o naložení s nabytým dědictvím a jeho vypořádáním.

17. Uvedené je v souladu s účastnickou výpovědí žalované, jejíž výpověď potvrzuje, že žalobce byt po matce nepožadoval, neboť v té době měl svůj byt po manželce a měl přítelkyni [jméno] [příjmení], k níž se následně po prodeji svého bytu po manželce, přes zprostředkovatelku [jméno] [příjmení], rovněž nastěhoval. Žalovaná v době smrti své matky bydlela v jejím bytě, měla dluhy v řádech statisíců. Žalobce si zřejmě myslel, že byt po otci následně budou mít„ napůl“, objevila se však závěť, kterou jí předala její teta (to odpovídá obsahu protokolu o předběžném šetření a o zjištění stavu a obsahu závěti v pozůstalostním řízení po otci o způsobu předložení závěti žalovanou), tato závěť žalobce zaskočila. Žalovaná pouze říkala, že kdyby něco měla, tak mu dá. Žalobce věděl, že podle závěti otce nabyde garáž.

18. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, a její výpověď zde odpovídá závěru odvolacího soudu z výslechu žalobce i žalované, že výsledná dohoda byla ujednána mezi účastníky až při jednání před soudním komisařem, předem dohodnuti nebyli. Výslovně účastníky upozorňovala, aby to, co chtějí mít dohodnuto stran vypořádání, měli uvedeno přímo v protokolu a bylo to zahrnuto také v usnesení o dědické dohodě, že jinak to, co není v dohodě uvedeno, je vždy problematické. Podle svědkyně„ bylo velmi pravděpodobné, že se tito účastníci bavili o tom, že dojde k finančnímu vyrovnání mezi nimi, ale nakonec se dohodli tak, jak je to uvedeno v protokolu“. I tato výpověď podporuje shora uvedený skutkový závěr odvolacího soudu (oproti soudu prvního stupně), že žalobce měl původně určitou představu, že z pozůstalosti po otci získá určité majetkové hodnoty, avšak nakonec zjistil, že je zde závěť otce, jíž svou bytovou jednotku zůstavuje žalované; tuto závěť nakonec akceptoval a v souladu s ní také uzavřel dohodu o rozdělení pozůstalosti. Žalovaná více, jak případný nekonkrétní příslib, že jestliže jí nějaké peněžní prostředky po uhrazení jejích dluhů z prodeje bytu po otci zbydou, tak žalobci nějakou peněžní částku vyplatí, neučinila. Žádná určitá dohoda konkrétního obsahu o naložení se zděděným majetkem uzavřena mezi účastníky uzavřena nebyla.

19. Pro uvedený závěr svědčí, že žalobce s výjimkou písemné výzvy [datum] jinou písemnou výzvu k uhrazení tvrzené pohledávky žalované nezaslal, byl pasivní, o stav pozůstalostních řízení se nezajímal, nepřevzal a nehradil žádná jejich pasiva, nehradil ani z části náklady pohřbu otce.

20. Je také nelogické, aby za situace, kdy měla podle jeho tvrzení existovat dohoda, že bytovou jednotku po matce nabyde výlučně žalovaná, aby mohla vypořádat své dluhy, a následně měl v rámci pozůstalostního řízení po otci zjistit, že tyto své dluhy dosud nevypořádala a že dokonce svůj byt po matce převedla na třetí osobu, a kdy jí měl umožnit, aby tak„ dodatečně učinila“ z bytové jednotky po otci a vypořádání z dědictví mu v penězích poskytla až následně, aby takovou dohodu (změnu tvrzené stávající dohody z důvodu nedodržení původní dohody žalovanou) nepožadoval zachytil v písemné formě – takový postup by odporoval obvyklé obezřetnosti. Obvyklá obezřetnost by vyžadovala, aby taková změna dohody, která reflektuje nedodržení původní dohody ze strany žalované a opětovný„ ústupek“ žalobce žalované, byla zachycena v písemné podobě.

21. Je rovněž nelogický obsah dohody, aby z prodeje bytové jednotky po otci byly hrazeny stávající dluhy žalované a následně ještě ze zbytku kupní ceny mohlo dojít k výplatě poloviny zjištěné hodnoty bytové jednotky po matce a poloviny zjištěné hodnoty bytové jednotky po otci. Žalobce sám připustil, že znal výši dluhů žalované ke dni smrti otce v řádu několik set tisíc – cca 600 000 Kč, zjištěné hodnoty obou bytů byly 2 362 000 Kč, z toho cena bytové jednotky po otci 1 512 000 Kč - při jejím prodeji a úhradě dluhů žalované by bez dalšího nikdy nezbyl dostatečný zůstatek kupní ceny ve prospěch žalobce.

22. Shora zjištěný skutkový stav je dostatečný pro právní posouzení věci. Žalovanou navrhované doplnění dokazování výslechy navrhovaných svědků (označených žalovanou k prokázání její obrany) nebylo třeba provádět, neboť jde o důkazní návrhy nadbytečné.

23. Při právním posouzení věci proto odvolací soud, oproti soudu prvního stupně, uzavřel, že mezi účastníky nebyla uzavřena obsahově určitá (konkrétní) smlouva žalobcem tvrzeného obsahu ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“).

24. Ve smyslu § 1724 občanského zákoníku je rozhodující pro vznik smlouvy vůle stran. Smlouva vzniká dohodou o jejím obsahu (srov. § 1725 občanského zákoníku). V případě vzniku smlouvy přijetím nabídky upravuje podrobně postup § 1731 a násl. občanského zákoníku. Pro vznik smlouvy je vyžadována dostatečně určitá dohoda stran. Vznik smlouvy vyžaduje projev vůle všech smluvních stran. Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, dosáhly smluvního konsensu.

25. Ve smyslu § 1725 věta prvá občanského zákoníku platí, že smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah; k tomu však v dané věci nedošlo. Jak se podává z provedeného dokazování, nedošlo k náležité nabídce a její akceptaci ve smyslu § [číslo] a násl. a § 1740 a násl. občanského zákoníku, kryté smluvním konsensem smluvních stran – účastníků řízení k uzavření smlouvy konkrétního obsahu.

26. V daném případě šlo spíše – jak správně poukazuje žalovaná - o určitou prezentaci obecných jednostranných představ žalobce o způsobu vypořádání (v budoucnu) nabytého dědictví po rodičích.

27. Nedošlo proto k uzavření nepojmenované smlouvy upravující postup dědiců při nakládání se zděděným majetkem ve smyslu § 1746 odst. 2 občanského zákoníku.

28. Na základě shora uvedených závěrů proto odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně, ve spojení s usnesením soudu prvního stupně, změnil tak, že žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 181 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 181 000 Kč od [datum] do zaplacení (zcela) zamítl.

29. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o.s.ř., § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu účastníků. V řízení byla, s ohledem na konečný výsledek, plně procesně úspěšná žalovaná, má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně vůči žalobci. Ty sestávají z: odměny zástupce – advokáta za 10 úkonů právní služby po 13 060 Kč (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření z [datum], účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] – 3 úkony, účast u jednání dne [datum] – 4 úkony), 10 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, to vše dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; celkem částka 133 600 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

30. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. I v odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledky – byla žalovaná plně procesně úspěšná, má tak právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalobci. Ty sestávají ze: soudního poplatku hrazeného žalovanou za odvolání (se zohledněním přiznaného osvobození 75%) ve výši 14 763 Kč, odměny zástupce – advokáta za 6 úkonů právní služby po 13 060 Kč (odvolání proti rozsudku včetně odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, účast u jednání dle [datum] – 2 úkony, účast u jednání dne [datum] – 2 úkony a účast u jednání dne [datum]), dále za 2 úkony právní služby po 6 530 Kč (odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o stanovení výše náhrady nákladů řízení), 8 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, to vše dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 písm. g), k ), odst. 2 písm. c), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; celkem částka 108 583 Kč. Jejich zaplacení uložil odvolací soud žalobci rovněž ve lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalované dle § 149 odst. 1 o.s.ř.