o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Berouně č. j. 6 C 9/2021-52 ze dne 19. 11. 2021

1. Okresní soud v Berouně rozsudkem č. j. 6 C 9/2021-52 ze dne 19. 11. 2021 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) zamítl v plném rozsahu žalobu, jíž se žalobce domáhá vůči žalované zaplacení částky 73 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 050 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že dne [datum] došlo, na základě pokynu strážníka městské policie, k nucenému odtahu vozidla zn. Opel [registrační značka], podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 30. 9. 2020 (dále též jen„ zákon o silničním provozu“), z ulice [ulice] v [obec a číslo] na odstavné parkoviště. Dle údajů centrálního registru vozidel byla k uvedenému dni vedena jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla žalovaná. Žalobce vyúčtoval žalované v souvislosti s tímto provedeným odtahem a odstavením vozidla na střeženém parkovišti náklady odpovídající částce 1 900 Kč za samo provedení úplného odtahu, dále 3 x 250 Kč za prvé tři dny umístění vozidla na střeženém parkovišti, dalších 300 Kč denně od čtvrtého dne až do [datum] (tedy za dalších 176 dní), v souladu s nařízením hlavního města Prahy účinným ode dne [datum]. Soud prvního stupně uzavřel, že již od [datum] žalovaná předala, na základě kupní smlouvy uzavřené v písemné formě téhož dne, panu [jméno] [příjmení]. Ten vystupoval za společnost [právnická osoba], jejímž jednatelem byl jeho známý [jméno] [příjmení]; [jméno] [příjmení] se prezentoval jako osoba, která pro tuto společnost vozidlo kupuje. Jmenovaný si od žalované po uzavření kupní smlouvy a zaplacení kupní ceny předmětné vozidlo, včetně klíčů a dokladů, téhož dne převzal a nadále jím disponoval, aniž by v centrálním registru vozidel provedl převod vozidla na svou osobu či na kupujícího uvedeného v kupní smlouvě, k čemuž jej žalovaná písemně v den popisu kupní smlouvy plnou mocí zmocnila. Žalovaná následně dne [datum] oznámila změnu vlastníka vozidla pojišťovně, která v důsledku této skutečnosti ukončila se žalovanou sjednané pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla. V souladu s ustanovením § 27 odst. 1 písm. o), odst. 5 zákona o silničním provozu se vozidlo odstraní na náklad jeho provozovatele. Soud prvního stupně uzavřel, že„ neměl žádné výhrady ke správnosti postupu žalobkyně, pokud se jedná o provedení odtahu vozidla … a jeho odstavením na střeženém parkovišti, stejně tak posoudil jako správné vyčíslení nákladů tím vzniklých“. Uzavřel však, že ve věci je významné prokázání skutečnosti, že [jméno] [příjmení] se žalovanou jednal (pod smyšleným jménem) jako kupující a uzavřel s ní kupní smlouvu o koupi předmětného vozidla, téhož dne jí uhradil kupní cenu v hotovosti a vozidlo převzal. Dovodil, že„ není rozhodné, že žalovaná neznala skutečnou totožnost kupujícího, který nadto v kupní smlouvě uvedl v údajích o kupujícím název, sídlo a identifikační číslo společnosti svého známého, jejímž jménem údajně jednal“. Podstatné je, že„ žalovaná vozidlo předala za úplatu jiné osobě, která je převzala a nadále s ním dle své vůle nakládala; neprovedení převodu v centrálním registru vozidel na nového nabyvatele má v takovém případě pouze deklaratorní význam a nevypovídá nic o skutečném vlastníkovi“. Žalovaná své vozidlo za úplatu předala kupujícímu, který s ním odjel, a od té doby s ním nemohla nijak nakládat. Je tak vyloučena odpovědnost žalované vůči žalobci za vznik nákladů za provedený odtah vozidla a za parkovné. V rozhodné době žalovaná již totiž nebyla vlastníkem, natož provozovatelem, předmětného vozidla. Proto jí nesvědčí povinnost k úhradě nákladů tak, jak jí byly vyúčtovány žalobcem.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, kterým jej napadl v celém rozsahu. V odvolání namítá, že rozhodující z hlediska pasivní věcné legitimace žalované je bez dalšího to, že v rozhodném období a i nadále je provozovatelem předmětného vozidla zapsaným v registru vozidel. Ze strany žalované tvrzený prodej předmětného vozidla není pro její pasivní legitimaci rozhodný. Za provozovatele vozidla totiž může být v dané věci považovaná pouze osoba zapsaná jako provozovatel v registru vozidel, nikoli osoba jiná, a to i kdyby vozidlo od žalované v době před odtahem opravdu zakoupila. Takovou osobu zapsanou v registru je právě žalovaná. Žalobce zde odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 318/2018 ze dne 23. 7. 2019. Pojem provozovatele vozidla je ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, vymezen na základě evidenčního principu. Žalovaná je proto, jako zapsaný vlastník a provozovatel předmětného vozidla, odpovědná za škodu, jež byla tímto vozidlem žalobci způsobena (náklady na odtah a umístění vozidla na střeženém parkovišti), a to na základě principu objektivní odpovědnosti. Novelou citovaných zákonů provedenou zákonem č. 239/2013 Sb. s účinností od [datum] byla totiž změněna dosavadní definice provozovatele vozidla v obou těchto zákonech. Ve znění účinném po této novele je provozovatel vozidla dle zákona o silničním provozu definován jako vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu. Takovýto příklon k registračnímu principu platí bezpochyby při odpovědnosti za správní delikt podle zákona o silničním provozu. Je-li třeba nalézt vztah odpovědnosti za škodu spočívající ve vynaložených nákladech v režimu právní úpravy představované zákonem č. 361 /2000 Sb. a zákonem č. 56/2001 Sb. účinné od 1. 1. 2015, není důvod nevycházet z téhož registračního principu. Pro to svědčí výslovná právní úprava § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, která stanoví, že odstranění vozidla se vždy provede na náklad jeho provozovatele. Je nerozhodné, kdo je vlastníkem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva, podstatné je, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. Žalobce v tomto směru odkázal na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 769/21 ze dne [datum], z něhož se rovněž podává, že Ústavní soud uzavřel, že jestliže je výslovně stanoveno, že vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele, přičemž jako provozovatel byl evidován stěžovatel, je evidentní, že stěžovatel je i osobou odpovědnou, tudíž je pasívně legitimovanou v řízení. Soud prvního stupně proto věc nesprávně právně posoudil. Žalobce proto navrhl, aby rozsudek soudu prvního stupně byl (s výjimkou části napadeného výroku I., ohledně níž vzal své odvolání zpět) změněn tak, aby žalobě bylo vyhověno.

3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

4. V průběhu odvolacího řízení vzal žalobce své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně zpět v rozsahu části napadeného výroku I. rozsudku, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 050 Kč za období od [datum] do [datum]; proto v tomto rozsahu odvolací soud podle § 207 odst. 2 občanského soudního řádu odvolací řízení zastavil.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ve zbylém rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1,5 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a shledal v tomto rozsahu odvolání žalobce opodstatněným.

6. Odvolatel – žalobce obsahově uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. – rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, co do závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované v řízení, s ohledem na shledanou významnou skutečnost, že žalovaná, byť nadále zapsána jako vlastník a provozovatel vozidla v registru silničních vozidel, před provedením odtahu předmětné vozidlo prodala třetí osobě; jinými slovy, že pro závěr, zda žalovaná byla či nebyla v rozhodném období provedení odtahu a následného umístění vozidla na střeženém parkovišti jeho provozovatelem, je významná soukromoprávní otázka vlastnictví či držby předmětného vozidla.

7. Odvolací soud (poté, co v části zopakoval dokazování dle § 213 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.) uzavřel, že soud prvního stupně v řízení na základě provedených důkazů správně zjistil, že dne [datum] byl v [obec] proveden, na pokyn strážníka městské policie, odtah vozidla [registrační značka], a to podle § 27 odst. 1 písm. o), odst. 5 zákona o silničním provozu, následně bylo vozidlo umístěno na střeženém parkovišti. Správně zjistil, že jako vlastník a provozovatel vozidla byla v registru silničních vozidel v době odtahu a dosud evidována žalovaná (evidována od [datum]). Žalobce je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, jehož působností je mj. výkon oprávnění hlavního města Prahy jako vlastníka komunikace, spočívající v odstranění silničních vozidel za účelem a k naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel a jejich hlídání a výkonu oprávnění směřující k jejich prodeji a jejich prodej, a oprávnění hlavního města Prahy jako vlastníka komunikace spočívající v odstranění vraků a silničních vozidel, která po dobu více než 6 měsíců nesmějí být podle příslušného právního předpisu provozována na pozemních komunikacích pro marné uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo z důvodu technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou, a to z místních a účelových komunikacích. Správně zjistil, že dle„ Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti“ vydaného [jméno] hlavního města Prahy dne [datum], účinného od 1. 4. 2013, byla stanovena maximální cena za jeden nucený odtah vozidla 1 900 Kč a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel za: první až třetí jen započatý den 250 Kč/den, od čtvrtého dne za každý jen započatý den 400 Kč/den maximálně však 180 dnů a od 181. dne 50 Kč/den. Žalobce se po žalované domáhá částky 73 050 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, sestávající z částky za odtah 1 900 Kč, z částky za náklady spojené s parkováním a střežením vozidla za tři dny po 250 Kč/den a za 176 dní po 400 Kč/den; celkem za parkovné a střežení 71 150 Kč; celkem částka 73 050 Kč. Žalovaná na uvedenou pohledávku neuhradila ničeho. Správně zjistil, že před provedením uvedeného nuceného odtahu, a to dne [datum], žalovaná uzavřela kupní smlouvu v písemném vyhotovení v listinné podobě, dle které prodala předmětné vozidlo za kupní cenu 17 000 Kč společnosti [právnická osoba], [IČO], registrované ve Spojené království [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země]. Za kupujícího ve skutečnosti jednal [jméno] [příjmení], aniž k tomu byl ze strany této společnosti zmocněn. [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplatil kupní cenu žalované, vozidlo převzal, včetně dokladů a klíčů. Při uzavření kupní smlouvy žalovaná současně zmocnila předmětnou společnost coby kupujícího k provedení přeregistrace osoby vlastníka a provozovatele vozidla v registru silničních vozidel; k tomu jí vystavila písemnou plnou moc. K takové změně osoby vlastníka a provozovatele vozidla v registru silničních vozidel však nedošlo. Dne [datum] žalovaná oznámila změnu vlastníka vozidla pojišťovně, u níž měla sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem.

8. [jméno] žalovaná (viz úřední záznam o podání vysvětlení sepsaný Policií České republiky, Obvodní oddělení Hořovice ze dne [datum] na č. l. 27 spisu) uvedla při šetření věci policejnímu orgánu, že po sepisu kupní smlouvy dne [datum] a zaplacení kupní ceny vystavila jmenovanému panu„ [jméno]“ plnou moc k převodu vozidla v registru, tím považovala věc za vyřízenou. Byla s ním však domluvena, že jí pošle kopii technického průkazu se zápisem o převedení vozidla. Žalovaná měla k dispozici telefonní číslo mobilního telefonu na uvedenou osobu. Již se však neozval, na telefon, který vyzváněl, nereagoval či jej vypínal a nekomunikoval. Následně, až někdy v měsíci prosinci 2020, obdržela od žalobce vyrozumění, že vozidlo je odstavené na parkovišti v [obec] a že je po ní žádána částka 73 050 Kč. Začala se o věc až tehdy zajímat a zjistila, že vozidlo nebylo dosud převedeno.

9. V podrobnostech lze odkázat na skutková zjištění a skutkové závěry soudu prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku.

10. Shora uvedená skutková zjištění jsou pak dostatečná pro právní posouzení věci.

11. Ve vztahu k právnímu posouzení věci odvolací soud, oproti soudu prvního stupně, uzavřel (v souladu s odvolací argumentací žalobce), že v dané věci ve vztahu k žalobou uplatněné pohledávce žalobce věcná pasivní legitimace žalované je dána. S odvolací argumentací žalobce se lze ztotožnit ve směru, že s účinností od [datum] byl novelou provedenou zákonem č. 239/2013 Sb., jímž byl novelizován mj. i § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, vymezen nově pojem provozovatele vozidla pro účely tohoto zákona tak, že je definován (nově) na základě evidenčního (registračního) principu – provozovatelem je osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel. Podle této právní úpravy (účinné i v rozhodném období od [datum], kdy byl proveden odtah vozidla, do [datum], dokdy se žalobce domáhá, vedle nákladů na odtah, nákladů na parkovné a střežení vozidla) je tak nerozhodné, kdo je vlastníkem či držitelem vozidla ve smyslu předpisů soukromého práva; podstatné je toliko, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel. To platí i pro vymezení osoby povinné k úhradě nákladů na odstranění vozidla (odtah a jeho umístění na náhradním místě) dle ustanovení § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu, neboť to stanoví, že vozidlo se odstraní na náklady jeho provozovatele. Provozovatel je přitom, jak shora uvedeno, pro účely tohoto zákona definován v jeho ustanovení § 2 písm. b) - odkazem na registrační princip - jako„ vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu“. Tím je pro vozidla evidovaná na území České republiky § 4 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

12. Takovou v registru silničních vozidel zapsanou osobou provozovatele pak ohledně předmětného vozidla byla v rozhodném období právě žalovaná. Žalovaná je proto ve vztahu k žalobcem uplatněné pohledávce pasivně věcně legitimována. Okolnost, že před rozhodným obdobím měla uzavřít kupní smlouvu, jíž vozidlo převedla na třetí osobu, které také vozidlo předala, včetně dokladů a klíčů, zde není právně významná.

13. Povinnost provozovatele hradit náklady na odstranění vozidla dle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu představuje úpravu občanskoprávní odpovědnosti za škodu. Jinými slovy, uplatnění nákladů na odstranění vozidla se posuzuje podle ustanovení o občanskoprávní náhradě škody (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 769/21 ze dne [datum]). Jde o úpravu odpovědnosti za náhradu újmy (škody) způsobené takovým nuceným odstraněním vozidla, a to podle objektivního principu. Nositelem této odpovědnosti je provozovatel vozidla ve smyslu shora uvedeného registračního pojetí tak, jak je definován ustanovením § 2 písm. b) zákona o silničním provozu. Jako provozovatel vozidla byla v rozhodném období (dosud je) ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu evidována žalovaná. Proto je žalovaná osobou odpovědnou za takovou škodu.

14. Náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci, jejichž vynaložení představuje vznik škody, představují jak náklady na vlastní odtah vozidla, tak i náklady spojené s jeho uskladněním (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4706/2009 ze dne 26. 1. 2011).

15. Odpovědnostní vztah vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, jež byla k nucenému odstranění vozidla dle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu oprávněna a jíž vznikla újma, jejíž výše je dána výší nákladů vynaložených za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 150/03 ze dne [datum]).

16. Ze shora uvedeného se podává, že žalovaná odpovídá žalobci dle § 27 odst. 5 zákona o silničním provozu za vynaložené náklady na odstranění předmětného vozidla – za náklady na jeho odtah a náklady za jeho uskladnění (umístěno na střeženém parkovišti). Tyto náklady představují částku 73 050 Kč, sestávající z částky 1 900 Kč za vlastní odtah, částky 3 x 250 Kč za první tři dny uskladnění a částky 176 x 400 Kč/den za zbylé dny rozhodného období uskladnění (do [datum]).

17. Ve věci nejsou dány ani důvody pro odepření tohoto nároku žalobci ve smyslu § 8 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále též jen „občanský zákoník“), neboť nejde o případ zneužití práv, ani pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 občanského zákoníku, když – jak se podává z vlastního vysvětlení žalované podaného policejnímu orgánu – žalovaná byla dohodnuta s [jméno] [příjmení], že jí po uzavření kupní smlouvy [datum] pošle kopii technického průkazu s provedenou přeregistrací vozidla na jiného provozovatele v registru silničních vozidel, ten to neučinil, žalovaná se jej marně snažila kontaktovat na mobilním telefonu, přesto ale následně ničeho nečinila. Tento stav její nečinnosti trval až do prosince 2020, kdy dostala výzvu ze strany samotného žalobce. Takové jednání žalované není jednání průměrně obezřetného člověka (srovnej § 4 odst. 1 občanského zákoníku); žalovaná si zde počínala hrubě nedbale. Žalovaná přitom měla možnost využít např. postup podle § 8a zákona o podmínkách provozu na pozemních komunikacích, který nabízí možnosti postupu v případě, kdy dosavadní nebo nový vlastník neposkytuje dostatečnou součinnost ve vztahu k provedení změny zápisu v registru silničních vozidel. Z toho, že se za popsaných okolností spoléhala, důvěřovala na řádné provedení změny zápisu vlastníka a provozovatele vozidla v registru jeho nabyvatelem, nelze dovozovat okolnosti svědčící pro rozpor žalobcem uplatněného nároku s dobrými mravy.

18. Žalobce má pak právo dle § 1970 občanského zákoníku rovněž na úroky z prodlení. Období, za něž se (v rozsahu odvolacího přezkumu) žalobce těchto úroků z prodlení domáhá, je obdobím, kdy žalovaná byla s plněním v prodlení (elektronický platební rozkaz jí byl spolu se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který představuje výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, doručen dne [datum]). Výše požadovaných úroků z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve zbylém rozsahu výroku I. a ve výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 73 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 73 050 Kč za období od [datum] do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena na tři dny od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

20. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle § 224 odst. 2, § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 3 o.s.ř. V řízení před soudem prvního stupně – s ohledem na jeho předmět a konečný výsledek – byl žalobce procesně neúspěšný pouze v nepatrné části (toliko v části období požadovaných úroků z prodlení), náleží mu tak plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení vůči žalované. Ty představují: náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 3 úkony po 300 Kč (předžalobní výzva, sepis žaloby a sepis vyjádření k odporu ze dne [datum]) a zaplacený soudní poplatek za žalobu (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) 2 922 Kč; celkem náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně 3 822 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř., § 142 odst. 3 o.s.ř. a § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. I v odvolacím řízení – s ohledem na jeho předmět a výsledky – žalobce zavinil jeho zastavení (v rozsahu zpětvzetí odvolání) pouze v nepatrné části, má tak právo na plnou náhradě účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení vůči žalované. Ty představují: soudní poplatek za odvolání 3 653 Kč, odměna zástupce – advokáta za 3 úkony právní služby po 4 060 Kč + DPH 21% (příprava a převzetí zastoupení, sepis odvolání, účast u jednání u odvolacího soudu), 3 náhrady hotových výdajů po 300 Kč + DPH 21%, to vše dle § 6, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), g), k ), § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), § 137 odst. 3 o.s.ř.; celkem náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalobce 19 479,80 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud zde současně provedl dle § 164 o.s.ř. opravu výše takto stanovených účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení žalobce ve výroku IV. svého rozsudku v jeho písemném vyhotovení, když při jejich stanovení se dopustil početní chyby při vyčíslení odměny a náhrady hotových výdajů zástupce žalobce za přiznané 3 úkony právní služby.