Rozhodnutí 102 CO 8/2022-164

1. Řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], bylo zaháj9*eno usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 7.1.2020 č.j. 20 D 43/2020-3. Provedením úkonů v řízení byla pověřena JUDr. [jméno] [příjmení], notářka v [obec] (§ 101 odst.2 z.ř.s.).

2. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo, že zákonná dědická posloupnost svědčí v první dědické třídě synovi zůstavitele účastníku 1). Účastník 2) předložil soudu listinu datovanou dnem [datum], o níž prohlásil, že obsahuje zůstavitelovu allografní závěť, kterou zůstavitel vlastnoručně podepsal; z obsahu této listiny vyplývá, že zůstavitel povolal za svého jediného dědice účastníka 3), že ustanovil náhradním dědicem účastníka 2) a že listinu podepsali svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], o kterých předkladatel závěti uvedl, že [jméno] [příjmení] je přítelkyní závětního dědice, [jméno] [příjmení] je manželka předkladatele závěti (a jak vyplývá z obsahu spisu matka závětního dědice) a [jméno] [příjmení] je kamarádem zůstavitele. Účastník 2) současně předložil listinu datovanou rovněž dnem [datum], o níž prohlásil, že obsahuje prohlášení zůstavitele o vydědění účastníka 1), které zůstavitel vlastnoručně podepsal; z obsahu této listiny vyplývá, že zůstavitel vydědil svého syna proto, že mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, že je vážně nemocný a odkázaný na pomoc druhých, avšak syn nemá zájem ho navštívit a pomoci mu s běžnými záležitostmi, že péči mu poskytuje rodina bratra a že syn byl odsouzen několikrát pro úmyslný trestný čin, což svědčí o jeho zvrhlé povaze. Důsledky vydědění zůstavitel vztáhl i na potomky účastníka 1). Listinu podepsali výše uvedení svědci, tedy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Účastník 1) proti pravosti těchto listin namítal zejména to, že je zůstavitel ve skutečnosti nepodepsal.

3. Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 8.12.2021 č.j. 20 D 43/2020-126 - poté, co vyslechl svědky závěti a listiny o vydědění - rozhodl, že v řízení bude nadále jednáno pouze s účastníkem 2) [jméno] [příjmení] a že účast účastníka 3) [jméno] [příjmení] a účast účastníka 1) [jméno] [příjmení] se v řízení o pozůstalosti ukončuje. Soud prvního stupně dovodil, že dva ze svědků závěti "nejsou zásadně způsobilí působit při pořízení závěti jako svědci", protože [jméno] [příjmení] je matkou závětního dědice a [jméno] [příjmení] je jeho přítelkyní, a dospěl k závěru, že závěť je z tohoto důvodu neplatná. Protože předpokladem dědění ze závěti je platnost závěti, není [příjmení] [příjmení] dědicem ze závěti a ani účastníkem řízení, a proto musela být jeho účast v řízení ukončena. Názor účastníka 1) [jméno] [příjmení], který nepovažuje závěť a listinu o vydědění za pravé, protože je podle něj zůstavitel nepodepsal, soud prvního stupně odmítl s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 1934/2012, podle kterého "svědectví osob ani žádná jiná skutečnost však nebyla žádným způsobem zpochybněna, a není proto odůvodněn postup podle § 170 odst. 1 z.ř.s.". Soud prvního stupně uzavřel, že pozůstalý syn byl platně vyděděn, a že ho proto nelze považovat za dědice, a tedy ani za účastníka řízení; rovněž jeho účast v řízení tedy musela být ukončena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bude dále pouze s účastníkem 2) [jméno] [příjmení], jehož dědické právo vyplývá z ustanovení § 1637 odst. 1 NOZ.

4. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) odvolání. Namítá zejména formální neplatnost listiny o vydědění, protože zůstavitel - jak vyplývá z výpovědí svědků - neprohlásil před dvěma současně přítomnými svědky, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Odvolatel opětovně namítá, že podpisy na závěti a listině o vydědění "nejsou zůstavitele" a odkázal na vzory podpisů, které v řízení předložil. Podle názoru účastníka 1) "vzbuzuje pochybnost" skutečnost, že listiny byly soudní komisařce předloženy až těsně před skončením řízení o pozůstalosti, že v listině o vydědění není uvedeno jeho datum narození, ačkoliv ho zůstavitel jako jeho otec znal, a že data u podpisu zůstavitele na obou listinách jsou vyplněna jinou osobou. K několikerému odsouzení pro úmyslný trestný čin jako důvodu vydědění uvedl, že zůstavitel věděl, pro jaké trestné činy byl ve výkonu trestu, kde ho i navštěvoval, že ho nepovažoval za "kriminálníka", že ho nezavrhl jako syna a vztahy měli dobré. Protože se vídali málo, účastník 1) nevěděl, že je na tom zůstavitel špatně a že byl v nemocnici, když příbuzní ho ani neinformovali o tom, že zemřel. Za významné považuje své velmi špatné vztahy s účastníkem 2), který sám měl exekuce, a pozastavuje se nad způsobem vyhotovení obou listin. Navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a aby vrátil věc soudnímu komisaři k novému projednání a rozhodnutí, případně aby rozhodl, že v řízení o pozůstalosti bude dále jednáno pouze s účastníkem 1) [jméno] [příjmení] a že se ukončuje účast účastníka 3) [jméno] [příjmení].

5. Účastníci 2) a 3) navrhli, aby odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému usnesení soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 a § 28 z.ř.s. a § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

7. Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, popřípadě i odkaz (srov. § 1494 odst. 1 větu první NOZ). Právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele; zůstavitel nemůže povolání dědice svěřit jinému, ani pořídit společně s jinou osobou (srov. § 1496 NOZ). Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (srov. § 1534 NOZ).

8. Prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť (srov. § 1649 odst. 1 NOZ).

9. K tomu, aby závět sepsaná ve smyslu ustanovení § 1534 NOZ (tzv. prostá allografní závěť) byla platným právním jednáním, musí v první řadě splňovat formální náležitosti. Předně je požadováno, aby zůstavitel podepsal závěť vlastní rukou. Zůstavitel nemusí závěť podepsat přímo před očima svědků. Nezáleží na tom, kdo text závěti fakticky napsal; není vyloučeno, aby vyhotovitelem prosté allografní závěti byl i dědic. Zůstavitel dále musí před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, tedy - jinak řečeno - vyjádřit za použití slov způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, nepostačuje jen pouhý konkludentní projev. Kdyby zůstavitel projev učinil nejprve před jedním svědkem a později (byť ve stejný den) před druhým svědkem v nepřítomnosti prvního, byla by závěť v rozporu se zákonem. Svědci závěti musí být schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba, na závěť se musí podepsat a mohou (ale nemusí) k podpisu na závěti připojit doložku poukazující na jejich vlastnost svědka a údaje, podle nichž je lze identifikovat. Svědci se musí podepsat přímo na listinu samou. Svědek prosté allografní závěti musí být funkcí svědka pověřen, tedy si musí být vědom toho, že jde o pořízení závěti, nemusí však znát její obsah a nemusí být účasten jejího sepisu. Uvedené platí obdobně - jak vyplývá z ustanovení § 1649 odst. 1 NOZ - i pro listinu o vydědění pořízenou v této formě.

10. Se závěrem soudu prvního stupně, že listina nazvaná "Prohlášení o vydědění" ze dne [datum] je platná, neboť nebylo zpochybněno svědectví osob (svědků uvedených na této listině) a ani žádná jiná skutečnost, nelze souhlasit. Soud prvního stupně totiž zcela přehlédl, že právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 1934/2012 vychází z předpokladu, že bylo osvědčeno výslovné prohlášení zůstavitele o obsahu listiny. V projednávané věci však všichni tři svědci závěti a listiny o vydědění - jak bylo zjištěno za odvolacího řízení - ve své výpovědi (shodně) uvedli, že zůstavitel jim každému samostatně řekl, že se jedná o jeho závěť a o jeho prohlášení o vydědění, a požádal je o podpis jako svědka, aniž by v momentě, kdy zůstavitel prohlásil, že listiny obsahují jeho poslední vůli a vydědění, byl přítomen někdo další (v té době byl přítomen pouze zůstavitel a jeden ze svědků). Za této situace je odůvodněn závěr, že je neplatná jak listina o vydědění ze dne [datum], tak i zůstavitelova závěť ze dne [datum], obě listiny již z toho z důvodu, že v rozporu se zákonem nebyli prohlášení zůstavitele o obsahu listin současně přítomni svědci; zkoumání způsobilosti svědků závěti nebo pravosti podpisů zůstavitele na těchto listinách proto by bylo nadbytečné.

11. V řízení o pozůstalosti soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží; nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo (srov. § 168 z.ř.s.). Závisí-li vyřešení sporu o dědické právo na právním posouzení pouze takových skutečností, které jsou mezi dědici nesporné, soud usnesením rozhodne, s kterými účastníky bude nadále jednáno a kterým z účastníků se účast v řízení ukončuje (§ 169 odst.1 z.ř.s.). V případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce (§ 170 odst.1 z.ř.s.).

12. V projednávané pozůstalostní věci vznikl mezi účastníkem 1) na straně jedné a účastníky 2) a 3) na straně druhé spor o dědické právo ve smyslu ustanovení § 168 z.ř.s. Z výše uvedeného vyplývá, že listina datovaná dnem [datum], o níž účastník 2) prohlásil, že obsahuje závěť zůstavitele, jakož i listina datovaná dnem [datum], o níž účastník 2) prohlásil, že obsahuje prohlášení zůstavitele o vydědění účastníka 1), nejsou platnými právními jednáními; na základě těchto listin proto nelze úspěšně dovozovat, že by účastník 1) (a jeho potomci) byl platně vyděděn nebo že by účastník 3) byl závětním dědicem zůstavitele.

13. Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul (srov. § 1481 NOZ).

14. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo a dokazováním před odvolacím soudem bylo prokázáno, že účastník 1) byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Praha - východ ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] odsouzen za přečiny zanedbání povinné výživy podle ustanovení § 196 odst.1 trestního zákona, neboť úmyslně neplnil svoji zákonnou vyživovací povinnost ke své dceři (a vnučce zůstavitele) [jméno] [příjmení], [datum narození]. Účastník 1) před odvolacím soudem - po poučení o právní úpravě dědické nezpůsobilosti - uvedl, že nemůže tvrdit a ani prokázat, že by mu zůstavitel jeho činy proti [jméno] [příjmení] výslovně prominul.

15. Z výše uvedeného je zřejmé, že účastník 1) [jméno] [příjmení] sice zůstavitelem nebyl platně vyděděn, že však u něho nastala dědická nezpůsobilost podle ustanovení § 1481 NOZ, neboť se dopustil činů povahy úmyslných trestných činů proti potomku zůstavitele a nebylo prokázáno (a ani tvrzeno), že by mu zůstavitel tyto činy výslovně prominul. Účastník 1) je proto z dědického práva po zůstaviteli vyloučen.

16. Z uvedeného vyplývá, že ani účastník 3) [příjmení] [příjmení], ani účastník 1) [jméno] [příjmení] nemohou být zůstavitelovými dědici, a že proto je třeba jejich účast v tomto pozůstalostním řízení podle ustanovení § 169 odst.1 z.ř.s. ukončil. Protože usnesení soudu prvního stupně o ukončení jejich účasti je věcně správné, odvolací soud je v těchto výrocích podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

17. V projednávané věci se za této situace dědické právo po zůstaviteli nastává podle zákonné posloupnosti. V dosavadním řízení vyšlo najevo, že zákonným zůstavitelovým dědicem může být nejen účastník 2), kterému svědčí jako bratru zůstavitele dědění ve třetí třídě dědiců, ale i další osoby, kterým svědčí zákonná dědická posloupnost v první třídě dědiců, tedy vnučce zůstavitele [jméno] [příjmení], [datum narození] a zřejmě, nebylo-li zákonem stanoveným způsobem popřeno otcovství účastníka 1), také [jméno] [příjmení], [datum narození]. Soud prvního stupně se však - veden chybným právním názorem - dědickým právem podle zákonné posloupnosti blíže nezabýval a ani je o jejich dědickém právu (dosud) nevyrozuměl.

18. Vzhledem k tomu, že poznatky potřebné k objasnění všech rozhodných skutečností nemohou být provedeny v odvolacím řízení, odvolací soud napadené usnesení ve výroku o tom, s kým bude v pozůstalostním řízení nadále jednáno, zrušil (§ 219 odst. 2 o.s.ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).

19. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení o opravném prostředku: