o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 2. června 2022 č.j. 5 C 184/2020-293,

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Kutné Hoře dne [datum] (a změněnou se souhlasem soudu) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila na odškodnění pracovního úrazu 1 007 036 Kč se zákonným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení. Žalobu odůvodnil zejména tím, že byl u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] v "hlavním pracovním poměru" jako technický pracovník a že k jeho pracovním povinnostem patřilo též "koordinovat a dohlížet na činnost ostatních pracovníků v oblasti údržby zeleně, úklidu obce a obdobných činností". Dne [datum] byl starostou [územní celek]. [jméno] [příjmení] pověřen dohledem nad převozem kmene vzrostlého stromu z areálu mateřské školky v obci [obec], který zajišťovali zaměstnanci společnosti [právnická osoba]; při přemisťování stromu se jeden z popruhů uvolnil, kmen spadl na dolní končetiny žalobce a způsobil mu závažná poranění. Žalovaná mu odmítla poskytnout náhradu škody za pracovní úraz s odůvodněním, že porušil své pracovní povinnosti, když se zavěsil na jednu ze tří větví, čímž způsobil nesymetrické zatížení závěsu, jeho uvolnění a pád na svoje nohy, a s odkazem na výsledky šetření inspektorátu práce, který dospěl k závěru, že zaměstnavatel není za pracovní úraz odpovědný.

2. Žalovaná namítala, že žalobce na místo přemisťování kmene stromu z areálu mateřské školky nikdo nevyslal, že mu nikdo neudělil pokyn k provádění prací spojených s přemisťováním kmene stromu a že nebyl ani žádným jiným způsobem pověřen k tomu, aby jakkoliv zasahoval do činnosti zaměstnanců společnosti [právnická osoba] při přemisťování kmene stromu. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba zamítnuta, protože činnost, při níž ke škodě došlo, nespadala do pracovní náplně žalobce, a není tak naplněna "zákonná definice pracovního úrazu".

3. [ulice] účastnice navrhla zamítnutí žaloby ze stejných důvodů, jaké uvedla žalovaná.

4. Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 2.6.2022 č.j. 5 C 184/2020-293 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 151 200 Kč k rukám advokátky JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] a že žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení 2 700 Kč. Z výsledků dokazování soud prvního stupně zjistil, že zaměstnanci společnosti [právnická osoba] dne [datum] prováděli pro žalovanou práce na zahradě Mateřské školy [obec], spočívající v přemístění (převozu) kmene "stromu ve tvaru ypsilon" kolovým rypadlem [anonymizována dvě slova]; práce objednal u společnosti [právnická osoba] telefonicky starosta obce Mgr. [jméno] [příjmení] a zaměstnanec společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] mu potvrdil, že "práce provedou, až budou mít volné kapacity". Samotné přemístění kmene stromu dne [datum] zajišťovali zaměstnanci společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], který má vazačské oprávnění a jeřábnický průkaz, a [jméno] [příjmení]; o převozu stromu se žalobce dozvěděl "několik dní předem, samotné manipulace s kmenem se neměl zúčastnit". Poté, co byl kmen stromu uvázán k rypadlu a co řidič [příjmení] začal zvedat lopatu stroje s kmenem stromu, silnější část kmene stromu "brnkla při převozu o zem". V tuto chvíli přiběhl žalobce, skočil na silnější kmen stromu směrem od stroje, strom se v důsledku nesymetrického zatížení závěsů vysmekl z úvazů a pádem na dolní končetiny způsobil žalobci zranění. Podle soudu prvního stupně žalobce vykonal tuto činnost "ve prospěch žalované jako svého zaměstnavatele", i když nejednal na "přímý příkaz zaměstnavatele" (nedostal od starosty obce pokyn se jakkoli účastnit "samotné manipulace s kmenem stromu"), neboť "tuto jeho vlastní iniciativu" lze považovat za plnění pracovních úkolů, avšak jen tehdy, kdyby k ní "nepotřeboval zvláštní oprávnění, případně ji nevykonával proti výslovnému zákazu". Žalobce - jak dále dovodil soud prvního stupně z provedených důkazů - stejně jako další přihlížející osoby dostal od obsluhy stroje jednoznačný pokyn odejít z prostoru manipulace s kmenem stromu, žalobce však tohoto pokynu nedbal; podle soudu prvního stupně pokyn (výslovný zákaz), který udělila třetí osoba zaměstnanci při činnosti konané ve prospěch jeho zaměstnavatele, má stejnou povahu jako výslovný zákaz, který by udělil sám zaměstnavatel podle ustanovení § 273 odst. 2 zákoníku práce. S přihlédnutím k tomu, že žalobce byl dne [datum] proškolen o zásadách bezpečného chování na pracovišti, a to mimo jiné o tom, že nesmí obsluhovat a používat technická zařízení, pro která nemá platné oprávnění, a že mezi zakázané činnosti pak patří "i nesprávná manipulace s břemeny", a že žalobce neměl zvláštní oprávnění k manipulaci s břemenem uvázaným na kolovém rypadle, soud prvního stupně uzavřel, že činnost vykonávaná žalobcem při manipulaci s břemenem (kmenem stromu) na zahradě mateřské školy, při které žalobce utrpěl úraz, nelze považovat za plnění jeho pracovních úkolů, neboť žalobce sice vykonal z vlastní iniciativy činnost pro žalovanou, avšak jednal proti zákazu zaměstnavatele a k vykonané činnosti neměl potřebné oprávnění, a že žalovaná proto za škodu vzniklou žalobci tímto úrazem neodpovídá. Rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení žalované a vedlejší účastnici odůvodnil ustanovením § 142 odst.1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch.

5. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil provedené důkazy, když odmítl verzi žalobce pouze s odkazem na údaje svědků, kteří si však "v mnohém protiřečí", a nevypořádal se ani s tím, že většina ze svědků má přímý nebo nepřímý vztah ovládací nebo vztah závislosti k žalované. Odmítá závěr soudu prvního stupně, podle kterého žalobce obdržel "nějaký zjevný a jemu adresovaný konkrétní pokyn" ve smyslu ustanovení § 273 odst. 2 zákoníku práce, a to "pro velkou rozpornost svědeckých výpovědí", a neztotožňuje se ani s "právním názorem soudu týkajícím se výslovného zákazu zaměstnavatele, který je suplován pokynem třetí osoby". Žalobce současně provádí vlastní hodnocení provedených důkazů a na základě něho dovozuje, že v den, kdy došlo k úrazu, se "nacházel na pozemku mateřské školky v souladu se svými pracovními povinnostmi, chtěl zabránit vzniku škody na pozemku zaměstnavatele a chtěl zajistit, aby k přesunutí kmenu došlo bez problémů, když zaměstnanci PIAS nechtěli strom převázat". Na kmen stromu vylezl (resp. se pohyboval v jeho blízkosti při pádu kmene) z "vlastní iniciativy, za účelem činnosti pro zaměstnavatele" a "jeho jednání je nutné považovat za plnění pracovních povinností". Za této situace měl soud prvního stupně zkoumat, zda je zaměstnavatel povinen nahradit mu újmu vzniklou z pracovního úrazu či zda se zaměstnavatel této povinnosti zprostí zcela, nebo zčásti". S výrokem o náhradě nákladů řízení žalobce nesouhlasí proto, že soud prvního stupně "ignoroval námitky žalobce v tom smyslu, že to byla žalovaná, která porušením vlastních právních povinností zapříčinila toto soudní řízení", když "pro objasnění úrazu neudělala žalovaná nic a nyní není nikdo najisto schopen říct, co se vlastně stalo". Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Ztotožňuje se se závěry soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci a s provedenou právní kvalifikací věci. Uvedla, že žalobce byl v rámci vstupního školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci poučen o tom, že "nesmí obsluhovat a používat technická zařízení, pro která nemá platné oprávnění", že "vykonávat smí pouze ty činnosti, kterými byl pověřen svým vedoucím", a že byl poučen též o zakázané činnosti "nesprávné manipulace s břemeny". Podle žalované "nikdo nemohl předpokládat, že se žalobce sám ze své iniciativy bude vměšovat do činnosti třetí osoby ([právnická osoba] objednané pro vykonání práce žalovanou) a skočí na převážené břemeno". Žalovaná soudní spor nijak nezapříčinila; případné poskytnutí náhrady škody je "na vedlejším účastníku sporu, pojišťovně, která odmítla plnit".

7. [ulice] účastnice navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, protože "nevykazuje vady, které mu jsou žalobcem vytýkány".

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je tento opravný prostředek přípustný, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání ve věci samé není důvodné.

9. Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu (majetkovou újmu) nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. § 269 odst. 1 zákoníku práce). Pracovním úrazem je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (srov. § 271k odst.1 zákoníku práce). Co se rozumí plněním pracovních úkolů a co je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů taxativně vymezují ustanovení § 273 a 274 zákoníku práce; podle ustanovení § 273 odst.2 zákoníku práce je plněním pracovních úkolů rovněž "činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele".

10. Z uvedeného vyplývá, že za plnění pracovních úkolů se považuje také činnost zaměstnance, kterou nevykonal na pokyn příkaz) svého nadřízeného nebo jiného vedoucího zaměstnance, jenž by byl oprávněn dávat mu pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci a dávat mu k tomu závazné pokyny, ani kterou zaměstnanec nevykonal na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, zástupce pro oblast bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci, zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců nebo ostatní zaměstnanců, ale na základě svého vlastního rozhodnutí; to však platí pouze tehdy, jestliže zaměstnanec vykonal činnost z vlastní iniciativy pro svého zaměstnavatele. Pro závěr, zda zaměstnanec činnost konanou z vlastní iniciativy skutečně konal pro svého zaměstnavatele, nejsou - jak dovodila ustálená judikatura soudů - významné motiv nebo jiná pohnutka zaměstnance (vzdálenější předpoklady a představy, z nichž zaměstnanec při své činnosti vycházel), ale jen to, zda z hlediska časového, místního a věcného šlo (objektivně vzato) o činnost konanou pro jeho zaměstnavatele. Uvedená hlediska ovšem nemají stejný význam; rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztah, tedy - řečeno jinak - vztah činnosti, z níž vznikla škoda, k plnění pracovních úkolů pro zaměstnavatele, a ve svých důsledcích jde o posouzení, zda při činnosti konané z vlastní iniciativy zaměstnance, z níž vznikla škoda, bylo zaměstnancem z objektivního hlediska sledováno plnění úkolů pro zaměstnavatele.

11. V projednávané věci bylo dokazováním před soudem prvního stupně zjištěno, že dne [datum] prováděla společnost [právnická osoba] pro žalovanou na "objednávku" starosty obce Mgr. [příjmení] pomocí kolového rypadla [anonymizována dvě slova] přemístění (převoz) kmene stromu, který se nacházel na zahradě Mateřské školy [obec]; potřebné práce při tom zajišťovali a řídili zaměstnanci společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V místě přemísťování kmene stromu byl - kromě dalších osob - přítomen žalobce, který se o něm dozvěděl "několik dní předem a samotné manipulace s kmenem se neměl zúčastnit". Poté, co byl kmen stromu uvázán k rypadlu a co řidič [jméno] [příjmení] začal zvedat lopatu stroje s kmenem stromu, a co silnější část kmene stromu "brnkla při převozu o zem", žalobce - navzdory příkazu, aby se všichni "přihlížející" (včetně žalobce) vzdálili - přiběhl ke kmenu stromu a skočil na silnější část kmene stromu směrem od stroje; strom se v důsledku nesymetrického zatížení závěsů vysmekl z úvazů a pádem na dolní končetiny způsobil žalobci zranění. Uvedená skutková zjištění soudu prvního stupně mají oporu v provedeném dokazování; soud prvního stupně v tomto směru provedl důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu věci, provedené důkazy řádně vyhodnotil a své skutkové závěry přesvědčivě zdůvodnil. Správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně nemohou námitky žalobce zpochybnit. Žalobce tím, že provedené důkazy hodnotí odlišně od soudu prvního stupně a že na základě vlastního hodnocení důkazů dospívá k odlišným závěrům, aniž by ke zjištění skutkového stavu věci sám v odvolacím řízení navrhl jakékoliv dokazování, správnost argumentů soudu prvního stupně a na nich vybudovaných skutkových závěrů nezpochybňuje (nemůže samo o sobě zpochybnit).

12. Do pracovních povinností žalobce jako zaměstnance žalované nepatřilo přemísťování kmene stromu, k němuž bylo potřeba využít kolové rypadlo [anonymizována dvě slova] (popřípadě jiný stroj, pomocí kterého by přesun kmene stromu bylo možné provést), a od svého zaměstnavatele nedostal žádný příkaz, aby se na této činnosti jakkoliv podílel. Žalovaná si přemístění kmene stromu (včetně k tomu potřebné práce) "objednala" u společnosti [právnická osoba] Zapojil-li se tedy žalobce z vlastní iniciativy (na základě vlastního samostatného rozhodnutí) do prací, které vykonávali za účelem přesunu kmene stromu zaměstnanci společnosti [právnická osoba], nepředstavovala jeho činnost - objektivně vzato - plnění úkolů jeho zaměstnavatele (žalované), ale směřovala k činnosti společnosti [právnická osoba] Žalobcova činnost, při níž utrpěl zranění, tak spočívala v jím zamýšlené (byť nezpůsobilé) pomoci zaměstnancům této společnosti v pracích spojených s přemístěním kmene stromu prováděných za účelem splnění smluvní povinnosti jejich zaměstnavatele [právnická osoba] vůči žalované). Protože žalobcova činnost, při níž utrpěl úraz, z objektivního hlediska nesměřovala ve prospěch žalované, žalobce již z tohoto důvodu nemohl dne [datum] utrpět úraz při plnění pracovních úkolů ve smyslu ustanovení § 273 odst.2 zákoníku práce.

13. Na uvedeném závěru nic nemění skutečnost, že společnost [právnická osoba] přemisťováním kmene stromu na zahradě Mateřské školy [obec] plnila svůj smluvní závazek vůči žalované. Tím, že k přemístění kmene stromu pro žalovanou se (smluvně) zavázala společnost [právnická osoba], se provedení prací k tomu potřebných stalo předmětem činnosti této společnosti a její provedení patřilo k plnění pracovních úkolů zaměstnanců společnosti [právnická osoba] Plnili-li zaměstnanci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] při přemisťování kmene stromu své pracovní úkoly pro svého zaměstnavatele ([právnická osoba]) a nikoliv pro žalovanou, pak ani činnost žalobce, směřující (objektivně) k zamýšlené (byť nezpůsobilé) pomoci zaměstnancům této společnosti v pracích spojených s přemístěním kmene stromu, nemohla představovat činnost konanou pro žalovanou.

14. Ustanovení § 273 odst.2 zákoníku práce předpokládá, že činnost zaměstnance konaná pro zaměstnavatele z vlastni iniciativy představuje plnění zaměstnancových pracovních úkolů, jen jestliže ji zaměstnanec nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele. Kdyby měla plnění pracovních úkolů představovat z vlastní iniciativy konaná činnost zaměstnance i tehdy, týkala-li by se zaměstnancova vlastí iniciativa plnění smluvních závazků třetích osob vůči zaměstnavateli, bylo by prakticky vždy vyloučeno, aby ji zaměstnavatel mohl zaměstnanci (už proto, že ji nemůže ani předpokládat) výslovně zakázat a aby tak zaměstnavatel mohl vyloučit vlastní iniciativu zaměstnance pokládat za plnění jeho pracovních úkolů. Takový následek je ve zjevném rozporu s účelem a smyslem ustanovení § 273 odst.2 zákoníku práce.

15. Z uvedeného vyplývá, že žalobce sice utrpěl svůj úraz při činnosti vykonané z vlastní iniciativy, že však nešlo o činnost vykonanou pro žalovanou; žalovaná proto není ve vztahu k nárokům žalobce na náhradu škody vzniklé v důsledku úrazu pasivně věcně legitimována. Není-li ten, kdo jinak má způsobilost být účastníkem řízení, osobou podle hmotného práva povinnou a není tedy ve věci pasivně legitimován, jsou dány předpoklady pro zamítnutí žaloby. Vzhledem k tomu, že je rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby věcně správný, odvolací soud jej podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

16. Žalovaná měla v řízení před soudy obou stupňů plný úspěch ve věci, a proto má ve smyslu ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. (v odvolacím řízení za použití § 224 odst.1 o.s.ř.) právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění jejího práva. Důvody pro užití ustanovení § 150 o.s.ř. v neprospěch žalované nebyly shledány. Usoudila-li žalovaná, že neodpovídá za škodu, jejíž náhradu po ní žalobce požadoval, a že proto odmítla vyhovět žalobcovým požadavkům, nelze v tomto postoji spatřovat důvod hodný zvláštního zřetele, pro který by žalované neměla být přiznána náhrada nákladů řízení; to, jak žalovaná postupovala při "zadokumentování" úrazu žalobce bezprostředně poté, co jej žalobce utrpěl, pak nemá v této souvislosti žádný význam.

17. Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení odvolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny za zastupování advokátem má být - jak se uvádí v ustanovení § 151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř. - určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem, neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne [datum] [číslo] Sb. dnem [datum] zrušena. Odvolací soud za této situace určil pro účely náhrady nákladů řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem v řízení před soudem prvního stupně ve výši 140.000 Kč a v odvolacím řízení ve výši 80.000 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátkou náklady spočívající v paušální částce náhrad (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů) v řízení před soudem prvního stupně ve výši 3.900 Kč (13 x 300 Kč) a v odvolacím řízení ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč),

18. Právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a odvolacího řízení má podle ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. (v odvolacím řízení za použití § 224 odst.1 o.s.ř.) rovněž vedlejší účastnice, která v řízení vystupovala na straně žalované. Její náklady potřebné k účelnému bránění práva žalované představuje paušální náhrada (srov. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) u soudu prvního stupně ve výši 2.700 Kč (9 x 300 Kč) a u odvolacího soudu 300 Kč (1 x 300 Kč).

19. Na náhradě nákladů před soudem prvního stupně je žalobce povinen zaplatit celkem 143.900 Kč Odvolací soud proto v tomto směru změnil rozsudek soudu prvního stupně (§ 220 odst.1 písm.a) o.s.ř.); v dalším byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzen (§ 219 o.s.ř.).

20. Náhradu nákladů odvolacího řízení pro žalovanou ve výši 80.600 Kč a pro vedlejší účastnici ve výši 300 Kč je žalobce povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), přičemž náhradu nákladů pro žalovanou zaplatí k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.),

Poučení o opravném prostředku: